Stojí v čele výkonného výboru českolipského fobalového svazu již třináct let. I proto jako jeden z mála funkcionářů zná fotbalové poměry, a to nejen v okresním či krajském měřítku, ale i na té nejvyšší úrovni, tedy na pražském ČMFS. „Ke zlepšení situace v našem fotbalu a názoru společnosti na něj, bohužel, nepřispěl ani výsledek naší reprezentace na EURU,“ říká v rozhovoru pro českolipský Deník ing. Karel Kapoun.

Je měsíc po skončení okresních fotbalových soutěží. Na úvod vám položím stejnou otázku, jako před časem Karlu Fischerovi: Jaká sezona to podle vás byla?
Podle mého názoru nebyla ničím výjimečná. Fotbal je krásná hra a je také hodně o emocích, takže se někdy stane, že někdo neunese příkoří ve hře a reaguje nestandardně. To se stalo například na podzim ve Skalici. Váš Deník o tom obšírně informoval, takže se k tomu již nechci vracet. Důležité je, že odpovědné komise OFS, zejména STK a disciplinární, dokázaly rychle, profesionálně a v duchu předpisů ČMFS rozhodnout. V každém soutěžním ročníku, stejně i v tom uplynulém, jsme řešili neoprávněné starty hráčů, nedostavení se k utkání, disciplinární prohřešky hráčů i rozhodčích a jiné záležitosti - prostě všední práce řídícího orgánu. Myslím si, že průběh uplynulého soutěžního ročníku můžeme považovat za obvyklý a celkem bezproblémový.

Před několika měsíci jste byl opět celkem jednohlasně zvolen předsedou okresního svazu, jímž jste již od roku 1995. S jakými předsevzetími vstupujete do nového funkčního období?
Předem bych chtěl ještě jednou poděkovat oddílům za důvěru, kterou daly nejen mně, ale i celému výkonnému výboru, jenž pracuje s drobnými obměnami již řadu let. Právě proto si vážím všech svých spolupracovníků ve výkonném výboru, že tak dlouho, nezištně a na úkor svého volného času vykonávají tuto funkci ve prospěch okresního fotbalu. A protože okresní soutěže jsou základním článkem fotbalového hnutí, cítíme všichni velkou odpovědnost za to, aby se struktura soutěží zachovala a jejich kvalita zlepšovala. Můžeme k tomu přispět zejména důsledným a odpovědným přístupem při řízení soutěží a maximální vstřícností vůči klubům. Tuto zásadu se snažíme naplňovat dlouhodobě a snad se nám to i daří.

Je podle vás něco, co by se dalo v okresním fotbale zlepšit? Proč například ubývají mládežnická družstva?
Myslím si, že za několik posledních let se hodně udělalo především ve zlepšení prostředí a zázemí, ve kterém se soutěže hrají. Dnes si již těžko někdo vzpomene na prašné a neupravené škvárové hrací plochy ve Starých Splavech, na Lokomotivě v České Lípě, v Kamenickém Šenově a jinde. Místo nich jsou zde krásné travnaté plochy i slušné vybavení kabin. Za vším tím zlepšením je obrovský kus práce funkcinářů a hráčů jednotlivých oddílů. Jistě, ne všude se to již podařilo, a tak je pořád co zlepšovat. Každý oddíl se snaží vylepšovat své zázemí také proto, aby jeho mládežnická družstva měla co nejlepší podmínky pro trénink i mistrovská utkání a současně aby nalákal další mládež k sobě a zabezpečil tak svou budoucnost. Současný demografický vývoj naší společnosti signalizuje významný úbytek dětí, a tak jen zachování současné struktury a počtu mládežnických družstev si vyžádá obrovské úsilí oddílů v konkurenčním souboji s ostatními sporty a lákadly současného životního stylu. Vytvoření kvalitních podmínek pro fotbal se dnes jeví pro kluby jako věcí zásadní, protože nelze neustále spoléhat na obrovskou popularitu fotbalu jako společenského fenoménu.

Máte nějaký recept, jak toto napravit?
Jak se říká: „Vše začíná a končí u peněz!“ Bohužel, finanční dotace z ČSTV a ČMFS nejsou tak velké, aby významně pomohly řešit hospodaření jednotlivých fotbalových klubů, takže hrozně moc záleží na funkcionářích klubů, jak a kolik finančních prostředků se jim podaří zajistit. Jedna věc je tedy vybudování kvalitního zázemí, ale neméně důležitá je výchova a vedení mládežnických družstev. A zde máme asi největší rezervy, protože najít k mládežnickým týmům kvalitní a obětavé trenéry a vedoucí je stále obtížnější. Spoléhat na to, že se vždy najde někdo z rodičů, který se tohoto úkolu zhostí, se dá tak ještě v nejmladších kategoriích. Ve starších žácích a dorostu se toto již skoro nedaří, nehledě na to, že je nutné mít již určitou trenérskou kvalifikaci. Možnost alespoň částečného finančního ohodnocení trenérů pracujících s mládeží vidím v současné době jako velký problém, který by stál za to, aby se jím důsledně zabývaly vrcholné fotbalové orgány. Někde se daří tyto věci zajistit dobrou spoluprací s obcí, ale zde opět záleží na schopnostech funkcionářů, jak dokáží přesvědčit vedení obce o potřebnosti směřovat veřejné finance právě do podpory fotbalu.

Na posledním losovacím aktivu okresních soutěží jste nastínil, že situace na ČMFS po nevydařeném Euru není zrovna ideální. Kde je podle vás hlavní problém?
Hlavní problém českého fotbalu vidím v rozpolcenosti celého fotbalového hnutí. Mimořádnou valnou hromadou ČMFS v roce 2006 bylo velmi těsně zvoleno současné vedení svazu. Od této doby nedošlo k žádnému názorovému sblížení, ale naopak k vyhrocení vztahů, jmenujme například odvolání místopředsedy VV pana Kubíčka z VV ČMFS , rozpory VV s odvolací a revizní komisí, vztah k osobnosti českého fotbalu Ivanu Haškovi. Klíčovou záležitostí jsou Stanovy ČMFS, jejichž novela se připravuje již 2 roky a měla by vyřešit zejména otázku mechanismu volby předsedy ČMFS, od kterého se vše další potřebné bude odvíjet. Celé fotbalové hnutí se nyní upíná k mimořádné valné hromadě o stanovách, jež by měla být koncem roku, a k řádné valné hromadě na jaře 2009. Ke zlepšení situace v našem fotbalu a názoru společnosti na něj, bohužel, nepřispěl ani výsledek naší reprezentace na EURU 2008 a ani kostrbaté hledání trenéra českého reprezentačního A–týmu.

Zastáváte hned několik vysokých funkcí (předseda OFS, místostarosta města Doks, člen VV LKFS v Liberci, kandidát do Senátu aj.) a k tomu se ještě občas postavíte na hřiště jako okresní rozhodčí. Berete funkci arbitra jen jako relaxaci, nebo proto, že stále chcete mít přehled o realitě poměrů v okresním fotbale?
Funkci rozhodčího vykonávám již 30 let a z toho poslední roky již jen v okresních soutěžích. Funkce rozhodčího se nikdy nedá pojmout jako relaxace, protože jestliže chcete odevzdat poctivý výkon, musíte se plně soustředit i v utkání mladších žáků. To mi jistě mí kolegové rozhodčí plně potvrdí. Přiznávám však, že při svém současném sedavém zaměstnání jsem rád, že se mohu trochu proběhnout na čistém vzduchu a psychicky se odreagovat. Samozřejmě, že při delegování na utkání také hovořím s funkcionáři, hráči i diváky o jejich problémech v oddílech a názorech na dění ve fotbale i ve společnosti.

Co vás v poslední dnech a týdnech nejvíc zaskočilo a co naopak nejvíc potěšilo?
Bavíme se o fotbalu, takže při odpovědi u něj zůstanu. Protože při všech těch funkcích, které jste vyjmenoval, a je jich bohužel ještě více, mi to nestačí a pomáhám na úkor své rodiny, které bych chtěl tímto poděkovat, ve fotbalovém oddíle v Doksech. Nejprve mne zaskočil závěr krajských soutěží dospělých z toho hlediska, kolik oddílů po ukončení soutěží přehodnotilo své možnosti a odhlašovalo svá mužstva ze soutěží. Následně jsem byl potěšen tím, že naše A–mužstvo, které urputně bojovalo v I. B třídě o co nejlepší výsledek až do posledního kola, se nakonec nečekaně z 2. místa vyhouplo do I.A třídy. Z toho jsem měl opravdovou radost.