Jak jste se ke svému řemeslu dostala?
Jsem z Železného Brodu, to je samozřejmě město s bohatou sklářskou historií. Vystudovala jsem zdejší Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou. Postupně mě toto řemeslo začalo tolik bavit, že jsem se rozhodla bavit tímto uměním diváky na trzích a návštěvníky hradů a zámků.

Dá se výrobou figurek uživit?
Vždycky říkám, že pokud není člověk úplně levý, může se uživit ledasčím. Já se tomuto svému zaměstnání věnuji už přibližně osm let. Pracuji na trzích a samozřejmě vyrábím i předměty na zakázku.

Jaké figurky bývají nejoblíběnější?
To je těžké říci. Hodně se to odvíjí od toho, co mám vystavené. Někdo si vystačí s želvičkou nebo hadem, jiní použijí vlastní fantazii. Stalo se mi, že někdo chtěl vyrobit například brontosaura, to mi ho pak musel zákazník nakreslit.

Jaký váš výtvor byl nejnáročnější?
Vzhledem k tomu, že už to se tomuto nějaký pátek věnuji, tak si to nepamatuji. Ale obecně nejsložitější jsou zvířátka s dlouhými končetinami. A samozřejmě začátky nebyly jednoduché. Když člověk poprvé rozehřeje sklo, tak si dělá, co si zamane. Ale to je pouze o tréninku.

Jak dlouho trvá výroba jedné figurky?
Délku výroby ovlivňuje mnoho věcí. Nejen to, o co se jedná, ale také kde se to vyrábí. Technologie zpracování skla, kterou požívám, patří do dílny, kde se takzvaně vzduch nepohne. Sklo velice rychle křehne a pokud je průvan, popraská. Čím víc fouká, tím rychleji musí být figurka hotová. Celkově práce trvá několik minut, pokud bych nad jednou figurkou strávila dvacet minut, jistě by popraskala.

Jak pestrá je škála barev skla?
Sklárny v dnešní době nabízí obrovský výběr barev. Myslím si ale, že každý sklář si vystačí jen s pár barvami, které mu vyhovují. Vedle klasické černé a bílé tvořím zvířátka zelené, modré a žluté.

Kde vás mohou zájemci potkat?
Přes rok bývám po celé republice, rozhodně se nezdržuji pouze v tomto regionu. Lidé mě mohou vidět například na akci Jičín - město pohádek.