VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bratři Neckářové bavili všechny sousedy

Severní Čechy – Ve znamení hudebních vzpomínek se odehrál vánoční koncert sourozenců Václava a Jana Neckářových v Ústí i následující rozhovor s nimi. A vzpomínková je i nová kniha „Cesta do mé paměti“, na kterou jsem se nejprve Václava Neckáře zeptal.

7.1.2011
SDÍLEJ:

Bratři NeckářovéFoto: DENÍK/Archiv

Nedávno vám životopisnou knihu Cesta do mé paměti z pera Vladimíra Vlasáka křtila zpěvačka Marta Kubišová. Bylo od začátku jasné, že to bude právě ona?
Václav: Ano. A nejen proto, že v té knížce je jí věnováno více pasáží, které jsme s bratrem Janem v rozhovorech s autorem řekli. Vzpomínáme v knize i na časy, kdy měla Marta zákaz zpívání. Nakonec nesměla veřejně vystupovat dvacet let. To jsme netušili, že to bude opravdu tak dlouho (smutně). Třeba v knize popisujeme, jak jsme se snažili, aby se mohla zase vrátit. Šli jsme dokonce až za Zoe Klusákovou, dcerou prezidenta Ludvíka Svobody. „Ten boj vyhrajete,“ říkala nám tenkrát. „Jen nevím, za jak dlouho,“ dodala. Ale že to bude trvat dlouhých dvacet let…

Vracíte se ve své knížce až do dětství v Ústí nad Labem?
Možná, že jsem do knížky nezaznamenal všechno, že jsem se až do svých školních let nevrátil… Knihu Cesta do mé paměti (Daranus, podzim 2010) psal Vláďa Vlasák s mým bráchou; takže já budu muset napsat ještě jednu knížku (smích).

Co v knize z Ústí pak nesmí chybět?
Možná vzpomínky na spolužáky a kamarády. I když myslím, že jsem i něco z toho autorovi knížky řekl. A při koncertu v ústeckém kulturáku jsem (Neckářovi byli hosty 20. vánočního benefičního koncertu ústecké skupiny The Boom – Beatles Revival Band & Orchestra – pozn. autora) zpíval i hit Massachusetts… Naposledy jsem v Ústí zpíval tu písničku s Jirkou Kolouchem (kapelníkem oblíbené ústecké zábavové skupiny Formani – pozn. autora), mým spolužákem, v listopadu roku 2009. A v lednu 2010 Jirka dostal takovou mozkovou příhodu jako já na podzim 2002.

Jirka byl můj nejlepší kamarád a spolužák, když jsem začínal zpívat v Plzni. On v té době byl na vysoké škole na medicíně, my jsme ještě ve škole zpívali společně a hráli anglický věci. Chodili jsme na angličtinu, ale on byl lepší, takže mi z Radia Luxembourg přepisoval texty… A já jsem ty hity pak mohl zpívat v divadle Alfa v Plzni. Od té doby trvá naše kamarádství s Jirkou i s jeho sestrou Evou.

Nyní je republika pod sněhem, ale to jistě není nic nového. Pamatujete kalamity i z 50. let v Ústí, že?
Jan: Určitě. I v našem dětství bylo v Ústí tolik sněhu, okolo našeho domu v Resslově 34 na ústecké Klíši jsme postavili spoustu sněhuláků.

Rachejtle nebyly

Vybavíte si i pěkného Silvestra, střílely se rachejtle? Je to tak dávno…
Jan: Rachejtle se vůbec neprodávaly, jen prskavky…

Václav: V Resslově ulici č. 34 bylo pět partají, docela dost dětí. My jsme si s nimi připravili takový program, Večírek jsme tomu říkali…
Jan: Každý z bytů byl dost rozměrný. Velké dveře mezi jídelnou a obývákem sloužily jako opona, vždy jsme z jedné místnosti udělali jeviště a z druhé hlediště. Každý rok to bylo u jiné partaje… Každý si pro asi půlhodinový program něco připravil, něco jsme udělali dohromady. Zpívali jsme písničky, měli scénky, dospělí koukali a děti je bavily.

Kde měli piáno, tam jsem na něj hrál, jinde stačila tahací harmonika. Zpívali jsme věci od Suchého a Šlitra, Semafor byl tenkrát absolutní jednička pro všechny.

Václav: Vždycky zněla Purpura a nakonec Vánoce, Vánoce přicházejí…

Jan: My dělali jeden nebo dva programy. To podle času a množství učení ze školy…

Byla to už předzvěst vaší profesionální kariéry?
Jan: Možná jsem někde v skrytu duše uvažoval, že bych se hudbou mohl živit. To jsem si ještě myslel, že se s tím dá uživit (smích). A dá, jen je to těžký. Zvlášť dnes. Ale brácha myslím už o své pěvecké kariéře uvažoval od dětství. Začínal v ústecké opeře ve sboru, ale u opery nezůstal.

Václav: Má pěvecká kariéra v opeře skončila záhy – když jsem začal mutovat.

Jan: Brácha začal mutovat, odešel mu hlas – a dodnes ho hledá (smích obou).

Autor: Radek Strnad

7.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Autoveterán. Ilustrační foto.

Českolipskem projede desítka historických vozidel

Pestré složení týmů dopředu určila pravidla. Minimálně jednomu členovi muselo být přes 55 let, mezi sebou nikdo nesměl být v příbuzenském svazku. To mimo jiné vedlo k seznámení blízkých sousedů, kteří se do té doby vůbec neznali.
28

Českolipskou Čtvrtí roku 2017 se stalo Moderní centrum

KRÁTCE: Bogar má už dva tituly mistra světa. Práce v Pihelu mění jízdní řád

Českolipsko - Přinášíme krátké zprávy z celého regionu: zpravodajství z měst i obcí, krimi, kultury a sportu.

Marek Burian přestoupil do Doks. "Seběhlo se to rychle," přiznává hráč

Česká Lípa – Ještě před týdnem v Novém Boru se společně se spoluhráči z českolipského Arsenalu radoval z premiérové výhry v divizní soutěži. Sedm dní nato už ale na stadionu v Semilech oblékl dres Doks.

POZVÁNKA: Vratislavice budou ve čtvrtek patřit módě a Beatě Rajské

Vratislavice n. N. – Na autorskou módní přehlídku poslední kolekce návrhářky Beaty Rajské zvou ve čtvrtek Vratislavice. 

Dobrovolníky z celého kraje letos ocení v České Lípě

Liberecký kraj - Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají obyčejné věci. Tak zní charakteristika cen Křesadlo, které každoročně putují šesti vybraným dobrovolníkům z Libereckého kraje. Letošní již sedmý ročník má pod patronátem českolipská pobočka organizace ADRA.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení