VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Českou Lípu mám ráda, v Irsku jsem ale doma, říká Věra Klásková

Česká Lípa /ROZHOVOR, AKTUALIZOVÁNO/ - Zpěvačka a překladatelka Věra Klásková žije se svým mužem a synem v České Lípě. Jejím repertoárem jsou ale poněkud netradičně staré irské balady.

9.3.2012 1
SDÍLEJ:

V Irsku se šli podívat do jednoho z barů a přinesli si i nástroje. Věra Klásková se synem Ondřejem pak u stolu zahráli místním.Foto: Archiv V. Kláskové

Některé z nich příchozí jistě uslyší i na jejím českolipském koncertě, který se bude konat již 15. března v kostele československé husitské církve.

Sama interpretka však výběr svého repertoáru za nic zvláštního nepovažuje. „Máme to prostě v genech. Jen se na nás podívejte, jak vypadáme. Českou Lípu mám ráda, bydlím tady. Ale doma se cítím být v Irsku. Tedy hlavně po té duchovní stránce,“ vysvětlila v rozhovoru Věra Klásková.

V příjemném dopoledni mi ve svém bytě plném knih v České Lípě věnovala dvě hodiny svého času a k rozhovoru přizvala i manažera a manžela v jedné osobě Karla Tampiera a syna Ondřeje Poura.

Začala bych poněkud netradičně, pokud vám to nevadí. Zaujalo mě, že máte na zvonku tři příjmení, z toho dvě zní poněkud exoticky. Například Tampier mi evokuje Francii…

Karel Tampier: Prý opravdu pocházíme z Francie. Můj prapradědeček dokonce tvrdil, že měl být de Tampier a do Čech že přišli po jedné z francouzských revolucí.

Věra Klásková: Můj syn má jméno po otci, kterým je muzikant Ota Pour. A já mám příjmení, které jsem měla za svobodna. I když jsem byla vdaná, vystupovala jsem stále pod svým dívčím příjmením. Zní to totiž líp. Jméno Pourová mi lidé strašně často komolili. Byla jsem Mourová, Chourová, Bourová a jednou dokonce Rourová, což bylo velmi úsměvné. Tedy občas. A když jsem se vdávala podruhé, tak jsem si rovnou nechala svoje dívčí příjmení.

A nevadilo to vašemu muži, že nemáte jeho jméno?

I kdyby, tak by měl asi smůlu. Když jsem si totiž po rozvodu měnila příjmení zpátky na dívčí, musela jsem oběhat sedmnáct institucí, kde jsem změnu nahlásila. A absolvovat to celé znovu kvůli druhé svatbě? No nejsem blázen…(směje se)

Jak jste se vlastně dostala k muzice?

Rodiče mi říkali, že jsem dřív zpívala, než mluvila. Paní učitelky mě pak vybraly do dětského sboru. A ve dvanácti letech jsem dostala kytaru. Měla jsem štěstí, že jsem vždycky potkala někoho, kdo mě tak trochu popotáhl. Zpívala jsem například v komorním sboru u pana Zadiny. To bylo prima, protože u něj si člověk upevnil kázeň. Pak jsem hrála v lokálních kapelách, a když jsem odešla studovat do Prahy, řekla jsem si, že se zkusím přihlásit ještě na konzervatoř. A k mému úžasu mě přijali napoprvé. Jelikož jsem ale ještě k tomu studovala na Karlově univerzitě, tak jsem se v těch letech stala mistryní v běhu přes pražské dvorky. Od „fildy“ na Uhelňák mám rekord čtyři minuty (směje se.) Manžel Karel doplňuje, že stále na Starém Městě dokáže jeho žena zkratkami přes dvorky a pasáže dojít přesně tam, kam potřebují.

Kdy jste začala s irskými baladami?

Karel Tampier: Tak na tuto otázku vám odpovím přesně já. Bylo to devátého září v roce 2000 a já jsem byl na Věřině koncertu, seděl jsem za ní. Ona tehdy zpívala všechno možné, písničky Jaroslava Ježka, trempské písně. Mezi tím ale zazpívala pár kousků z anglické hudby. Takové profláklé věci, co u nás zpíval třeba Spiritual kvintet. Ale oni to zpívali česky a ona v originále, tedy anglicky. A když jsem to slyšel, tak se mi tady vzadu na krku naježily chlupy. Pak jsem jí řekl, žádnou folkovou kapelu, žádné svoje věci. Tohle. A zjistili jsme, že jí to sedí nejvíc.

Věra Klásková: Ono to totiž není jednoduché, když vystupujete sama. Utáhnout dvouhodinové představení není legrace. Musíte neustále pozorovat lidi, abyste věděla, jak se cítí. Jinak jim totiž také můžete jít proti srsti. Teď ale často vystupuji se svým synem. Zjistila jsem totiž, že hraje na kytaru možná lépe než já. Dohromady nám to zní, je to prima muzika a navíc je to změna. Lidem tak můžeme nabídnout tři pořady. Jeden je čistě můj s irskými baladami, pak máme ještě představení s názvem Ohlas písní keltských, kde hraji s Ondrou. Tam hrajeme i věci třeba z Ameriky, které ale mají irské kořeny. A v současnosti připravujeme ještě jeden pořad a tam Ondra bude hrát také.

Jak často do Irska jezdíte?

Ještě před tím, než se mi narodil syn, jsem byla v Anglii a ve Skotsku, ale do Irska mě to stále nějak táhlo. Pak jsem se začala sžívat i s irskou muzikou, v Čechách mě navštívili také přátelé muzikanti z Irska… Ale na delší dobu jsem se tam pořád nemohla dostat, zvlášť, když byl syn malý. Před nedávnem se mi to ale už povedlo, pro letošek máme už zamluvený pobyt a na příští rok ho také už plánujeme. Víte, já jsem českolipská patriotka, ale například cítím, že mám kořeny i na Moravě, odkud moje rodina pochází. Ale když jedu do Irska, tak jedu domů. Myslím tedy hlavně po té duchovní stránce.,

Kdo vás v hudbě posunul dopředu?

V Praze na studiích jsem potkala spoustu báječných lidí. Jedním z nich je například Milan Dvořák, jazzový klavírista a skladatel. Ve svém oboru je to podle mě už skoro živoucí legenda, dvacet let například hrál s Hanou Hegerovou, dodnes vystupuje třeba s Evou Pilarovou. Strašně moc mě ale naučil Karel Zich. Ten totiž kromě toho, že byl velmi talentovaný člověk, byl také nesmírně chytrý. A to nebývá u muzikantů vždycky pravidlem. Ten mě naučil to, jak se dá používat nejen cit, ale i rozum. Ukázal mi, jak se ve zpěvu dá dosáhnout rovnováhy mezi rozumem a citem. A to je vzácné, protože tohle vám málokdo řekne. Ale Karel to uměl pojmenovat. Zemřel ale bohužel příliš brzo, dodnes mi chybí.

Jak jste se vlastně dali dohromady, vy a manažer?

Karel Tampier: V podstatě přes Kapitána Kida, který teď nedávno zemřel. Já jsem kdysi míval kapelu, Kida jsem znal a aranžoval jsem mu desku. A on mi pak řekl, že objevil kapelu, ve které je dobrá zpěvačka, která by mu mohla k jedné z písniček udělat sbor. A tak jsme se seznámili. Na další desce jsme už pomocí playbacku namíchali tři Věřiny hlasy, protože ona má rozsah od tenoru až po soprán. Postupně jsme pak dále spolupracovali.

Věra Klásková: A pak jsme se potkali po letech. A když se mi rozpadlo manželství, tak jsme spolu začali žít a Karel mi nyní dělá i manažera. Nežárlí na mě, protože sám zažil velkou slávu.

Karel Tampier: Ona je moje nejlepší kapela, kterou jsem kdy měl. Nemusím hrát, nemusím vylézt na jeviště. Byl jsem kdysi totiž kapelníkem Bobrů z Českých Budějovic, což byla svého času velmi slavná bluegrassová kapela. Hrál jsem na mandolínu, celé jsem to uváděl, psal muziku a pořád jsem řešil, kdo se opije, kdo přijde pozdě a podobně.

Koncertujete jen po Čechách nebo i v zahraničí?

Věra Klásková: V poslední době se docela daří koncertovat i v zahraničí. Třeba v Irsku jsem hrála už dvakrát. Jednou v Tralee na festivalu, což bylo hodinové vystoupení na hlavní pouliční scéně. A pak se mi podařilo hrát také v klubu v Dublinu.

Karel Tampier: Bylo to v podstatě takové kulturní středisko, které slouží k šíření irské kultury. Tam mají posluchárny, dělají tam kurzy irštiny, tanců, hry na tradiční nástroje a tak. A v přízemí mají hospodu, která je v provozu jako kulturní zařízení. Pak se nám ještě povedlo hrát v Clifdenu přímo v hospodě, kam jsme prostě přišli s kytarami. Tam hráli takoví dva chlapíci, my jsme se navečeřeli a pak jsme se jich šli zeptat, zda si můžeme zahrát s nimi. A oni souhlasili. Zajímavé pak bylo, že když Věra zpívala česky, mysleli si hosté z Ameriky, že zpívá irsky.

A teď vás jako nejbližší akce čeká koncert v České Lípě, že?

Ano, večer věnujeme památce svatého Patricka, který má v Irsku 17. března svátek. Bude to trošku netradiční program, protože představení Irské balady většinou dělám sama, ale v Lípě se mnou bude hrát i syn Ondra. Zkusíme to zahrát trošku jinak, máme i některé nové kousky, tak je do programu začleníme. Začíná nová sezóna a cítím, že hodně věcí se změnilo. Myslím, že je třeba růst, nezůstávat ve vyjetých kolejích příliš dlouho.

 

Autor: Kristýna Brožová

9.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kam o víkendu za fotbalem

Policisté a celníci při kontrolách.

Festival u Mácháče i letos doprovodí policejní manévry

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Češi milují skotské hry a irskou whisky, víc jí vypijí jen v USA

Sychrov – Kilty, dudy, skotští siláci a samozřejmě i skotská whisky či národní lahůdka zvaná haggis. A také skotská, irská či keltská hudba. Rekordy a autoveteráni. To všechno zažijí i letos účastníci tradičních skotských her na zámku Sychrov. Začínají už dnes neoficiálním programem na nádvoří zámku, který odstartuje ve 20 hodin výukou skotských tanců. 

Mají novou lávku, která se houpe

Stružnice – Místo staré lávky, kterou ve Stružnici zničila povodeň v roce 2013, stojí zbrusu nový most za 12 milionů korun.

Tipy pro vás: Kam vyrazit v pátek a o víkendu

Českolipsko - Slavnosti chystají v Zahrádkách i Novém Oldřichově. Na Bezděz dorazí šermíři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení