Ve dvou se to lépe táhne. To je známé pravidlo. Řídí se jím i dvě choreografky a tanečnice z libereckého baletu Marika Hanousková a Veronika Fišerová. V rozhovoru obě povídaly nejen o své nové taneční inscenaci Café Reichenberg, kterou společně ukuchtily a má premiéru dnes v Malém divadle.

Balet se vrací na prkna Malého divadla již podruhé. Naposledy s inscenací Posedlost baletem. Toto představení si diváci hodně oblíbili, že ano? Vy jste se na něm podílely hlavně jako tanečnice, ale dělaly jste i nějaké choreografie, je to tak?

Marika: Ano, Posedlost baletem hrajeme rádi. Možná proto, že jsme toto představení vytvářeli všichni společně. Moc mě lákalo vytvořit choreografii a pracovat s lidmi ze souboru, a tak jsem v tomto představení vytvořila svojí první choreografii pod názvem Jedem …

Choreografii jste dělaly i k projektu Psychomachie, o co šlo? Jak to dopadlo?

Veronika: Vytvářely jsme choreografie na téma hříchy a ctnosti. Po této události nás šéfka baletu Alena Pešková vyzvala, abychom vytvořily celovečerní představení. A tak to tu dnes máme. Jsem moc ráda za tuto příležitost.

Café Reichenberg se jeví jako maličko jiný žánr než Balet(ob)Session. Co může laik očekávat? Když to řeknu zjednodušeně, tak na Posedlosti baletem se bavili i úplní baletní analfabeti a tento žánr jste jim přiblížily.

Veronika: Snažíme se dělat srozumitelné taneční divadlo pro lidi. Chceme tanec přiblížit všem, zejména mladým lidem, a ukázat jim, že tanec v divadle nepatří do starého železa. Základem je příběh a my máme rovnou čtyři. (Smích) Máme připravené hororové příběhy postav z Liberce. Na rozdíl od Posedlosti chceme v divákovi vyvolat pocit strachu a napětí. Myslím si, že Malé divadlo je pro toto představení ideální.

V novinkovém představení chcete divákům naservírovat čtyři historické příběhy Liberce, je každý z jiného období? Odkud jste čerpaly náměty?

Veronika: Do historie Liberce nás ponořil Jiří Bartoš, člen liberecké opery a Vašek Kříček, kamarád z knihovny, který pro nás vyhledal spoustu zajímavých knih.

Marika: V první řadě jsme se snažily o pestrost. Každý příběh má jiný charakter, období a taneční styl.

Můžete velmi krátce nastínit děje jednotlivých příběhů?

Veronika: První příběh, který jsem zpracovala, je o židovce z Liberce Gretě Jerusalem, která přišla o celou vlastní rodinu v koncentračním táboře a nakonec i ona se stala obětí holokaustu. Dále vám vylíčíme osud Anny Worm z 18.století, která byla odsouzena k trestu smrti oběšením a zabodnutím dřevěného kůlu do srdce.

Marika: Třetí příběh o Margitě B. je nejblíž současnosti. Roku 1971 bylo tělo mladičké cikánky nalezeno v Jizerských horách. Byla uškrcena vlastním šátkem a vraha se podařilo usvědčit až o rok později. Představení uzavírá Christian Platz von Eherenthal, správce libereckého a frýdlantského panství. Člověk, který zneužíval své moci a postavení a umíral s obrovskými výčitkami svědomí, což je velká výzva pro taneční zpracování. Ze 17. století jsem ho na časové ose přesunula do 30. let 20. století, do obleku mafiána, který k jeho povaze skvěle padne.

Na choreografii jste spolupracovaly ve dvou, jak probíhá vaše spolupráce. Ve dvou se to lépe táhne, že?

Marika: Jsme dobře sehrané duo, známe se od dvanácti let z konzervatoře. Někdy mi přijde, že mi Verča čte myšlenky.

Veronika: Dnes je premiéra a my jsme se za rok intenzivní práce na tomto projektu ještě nepohádaly. (Smích)

Jaké tanečníky v inscenaci uvidíme? Kdo další se na ní podílel?

Veronika: Na Café Reichenberg se mi nejvíce líbí, že na něm spolupracovali profesionálové z nejrůznějších oborů bez nároku na honorář. Jejich nadšení k divadlu se na tomto projektu podepsalo nejvíce.

Marika: V kavárně vám poslouží charismatický číšník Vladimír Kamenev, který vyprovodí do příběhu čtyři hlavní hrdiny: Židovku Gretu Jerusalem Nikolu Bohuňovskou, odsouzenou Annu Worm Veroniku Šlapanskou, uškrcenou Margitu B. Janu Schweitzerovou a nekompromisního Christiana Platze Pavla Novotného.

Veronika: Nedílnou součástí tohoto představení je originální hudba od Petra Čermáka, zpěváka skupiny Anabáze.

Marika: Každý příběh skvěle vystihl uslyšíme cikánské rytmy, jazz, swing, hudbu doprovázenou hlasy herců.

Proč by měli diváci na vaše představení přijít, co je jeho největší devizou?

Veronika: Naservírujeme vám čtyři příběhy podle skutečných událostí Liberce. Dozvíte se něco více o osudech lidí, kteří žili v našem městě. Představení je nabyté dějem, akcí… hodně tance a dobré muziky žádná hluchá místa.

Marika: Café Reichenberg má dramatický spád a budete se bát. (Smích)