Muchas gracias, pane Siňor. Pochvalná slova na adresu cvikovského řezbáře, který vyrobil první pětici loutek pro cvikovskou scénu, by mohli nyní provolávat jeho divadelníci. Pohádkové postavičky tahané na nitích pod jejich rukama totiž ožívají už pětašedesát let. Výročí i vzpomínku na původní herce, kteří stáli u zrodu loutkového divadla v 50. letech, si ve Cvikově připomínají výstavou.

Přehlídka původních i nových loutek, včetně fotografií mapujících historii souboru Klubíčko, začala včera v kulturním centru Sever. „Návštěvníci si budou moci prohlédnout všechny loutky, které soubor vlastní. Nejcennější jsou ale ty od pana Siňora. Ježibaba, strážník, černokněžník, strejc a drak, který dokonce ještě i hraje," láká divadelnice Josefa Stehlíková.

Herci před i za oponou

Práci v Klubíčku se věnuje přibližně třicet let, a tak už z jeho historie i leccos pamatuje. A doby se prý značně změnily. „V osmdesátých letech se ještě například hrávalo pomocí dlouhých nití. Herci většinou stáli výš, na nějaké rampě. Dnes už hrajeme na krátkém vodění, na scéně jsme vidět a texty, které za nás dříve obstaral kazeťák, se musíme učit. Bývalo to trochu jednodušší," směje se Stehlíková.

Současný trend, kdy si každý z herců vodí i mluví svou loutku, je také důvodem, proč představeních za sezónu není zase příliš. Klubíčko jich odehraje zhruba deset. Z toho osm ve Cvikově a další v roli hostujícího divadla na nejrůznějších přehlídkách. „Několikrát jsme byli například na národní přehlídce v Chrudimi. Hrajeme výhradně pro pro děti předškolního a raně školního věku. Všechny pohádky jsou veselé, hravé a zpěvavé," popisuje Stehlíková.

Přehlídku loutkového umění Cvikovské dny loutek pořádají každoročně divadelníci souboru Klubíčko. Nejvíce malých diváků si podle ní našlo v uplynulých letech cestu na představení s názvem Čertoviny. Oblíbená je ale také pohádka na motivy Karla Čapka Zubejda princezna solimánská nebo Čertův švagr podle předlohy Boženy Němcové.

Loutkárna pomalu chátrá

Tradice cvikovských loutek sahá do roku 1950. Nejpříznivější pro jejich rozvoj byla ale 70. až 80. léta, kdy do souboru vstoupil režisér Miroslav Zachariáš. Pod jeho vedením se tehdy už soubor Klubíčko dokázal prosadit i daleko za hranicemi Českolipska.

Naopak za černé období souboru lze označit léta devadesátá, kdy se většina herců vydala na dráhu soukromého podnikání, a ve Cvikově se po devět následujících let přestaly pohádky hrát úplně. K návratu na jeviště přiměl herce nakonec až návrh měst nabídnout nevyužité prostory loutkárny ke komerčním účelům.

Cvikovskými dny loutek i dalšími tradičními akcemi loutkařství získává na kráse. Komu ji zub času ubírá je ovšem více než dvě stě let stará budova, kde loutková scéna sídlí. Domov pohádkových přátel v nedávné době například uzavřely shnilé trámy. Obcházel jej dokonce i statik. Na spadnutí sice není, ale cvikovská radnice si je dobře vědoma toho, že by si loutková scéna zasloužila prostory lepší. „Pracujeme na projektu, díky němuž by se podařilo administrativně oddělit loutkárnu od bytů a prodejny. Po tom, co by měla vlastní číslo popisné, bychom mohli požádat o dotaci. Ale to už záleží na budoucích zastupitelích města," říká místostarosta Cvikova Jaroslav Švehla.

Díky dotačním penězům by bylo možné loutkárnu zateplit, a ušetřit tak například v zimě za teplo. Projekt na administrativní rozdělení domu bude ale podle Švehlových slov hotový už co nevidět. „Jde o to, aby každá část měla vlastní kanalizaci, elektřinu, vodu, plyn. To všechno bude možné realizovat v příštím roce," upřesňuje Švehla.