Režisér Ivan Rajmont se symbolicky v pátek večer naposledy vrací do libereckého divadla. Inscenaci Poprask na laguně už sice nestihl dokončit a režisérské otěže po něm převzal scénograf Martin Černý, Rajmont však zůstává jejím hlavním tvůrcem. Už jen proto, že slavnou Goldoniho komedii vytvořil pro divadlo v ruské Jaroslavli, kde se hraje více než deset let.

„S Ivanem Rajmontem jsme spolupracovali od roku 1999. Pro mě ta spolupráce byla velice zásadní. Při přípravě Poprasku jsme spolu strávili šest intenzivních týdnů v Rusku," vzpomíná Martin Černý těsně před začátkem včerejší generální zkoušky v hledišti Šaldova divadla.

Návrat do laguny

Poté, co Ivan Rajmont začal pracovat v libereckém divadle, se rozhodl k ruské inscenaci vrátit. A opět se ozval Martinu Černému. „Těšil jsem se na to. Bohužel se Ivanův stav postupně zhoršoval, takže mi nakonec sám nabídl, zda bych po něm nepřevzal režii, 
s tím, že by nadále fungoval jako supervizor," pokračuje režisér. Osud nakonec rozhodl jinak a Martin Černý zůstal na inscenaci sám. „Byla to pro mě první režie. Ale jsem zkušený scénograf a myslím, že za tu dobu spolupráce s Ivanem jsem naučil brát inscenaci jako celek," dodává novopečený režisér.

Ošuntělý půvab neorealismu

On i dramaturg Tomáš Syrovátka však zdůrazňují, že koncepce inscenace patří Ivanu Rajmontovi. „Úprava textu i nápad přesunout inscenaci do padesátých let a dát tomu atmosféru neorealistických filmů byl Ivanův," vypočítává Černý s tím, že inscenace je samozřejmě živý organismus, takže se některé věci vyvinuly trochu jinak.
„To, co se měnilo, vycházelo především z naturelu herců," potvrzuje dramaturg i představitelka Checcy Michaela Foitová, podle které měli herci tentokrát trochu větší prostor pro vlastní invenci.

Děj nejslavnější hry Carla Goldoniho asi nikoho nepřekvapí: Lucietta je zasnoubená s Tito Nanem, Checca chce zase Toffola, ale ten flirtuje s Luciettou… Divoké hádky, pomluvy, pranice a nakonec soudní tahanice.

„Nejvíc se člověk zasměje sám sobě, když ho zahraje někdo jiný. A Goldoni takové postavy uměl napsat. Mají to těžké, snaží se žít šťastně a zachovat si svoji důstojnost. Hledání kompromisu mezi různými zájmy všech postav je pro mě zdrojem humoru," přibližuje Černý protagonisty inscenace.

To už ale začínají zhasínat světla a potemnělým prostorem začíná burácet moře. Ne to teplé, dovolenkové, ale možná až nevlídné, se kterým dennodenně musí bojovat italští rybáři. Vzápětí se objevuje scéna. Martin Černý měl pravdu: ošuntělý neorealistický půvab jen zdůrazňuje nadčasovost Goldoniho komedie.

Premiéra bude 
už zítra večer

Italský temperament na severu Čech si mohli tentokrát vyzkoušet: Jaromír Tlalka, Jan Hejret Vojtová, Karolína Baranová, Michal Maléř, Tomáš Váhala, Martin Polách, Markéta Tallerová, Michaela Foitová, Ladislav Dušek a Tomáš Impseil. Poprask na laguně byl poprvé uveden v roce 1762 a dosud patří k oblíbeným kouskům nejen českých divadel. Liberečtí diváci ji poprvé mohou vidět zítra večer, druhá premiéra bude 6. února.

Musela jsem spoléhat jen na sebe

Pro herečku Divadla F. X. Šaldy Michaelu Foitovou byla práce na inscenaci Poprask na laguně velkou zkušeností

Michaela Foitová představuje v inscenaci Poprask na laguně nejmladší protagonistku – šestnáctiletou raubířku Checcu. Jak sama říká, není to ani velká, ani malá role. „Prostě tak akorát pro mě."

Původní režisér Ivan Rajmont během příprav na inscenaci podlehl vážné nemoci. Stihli jste s ním vůbec začít zkoušet?
Prakticky na tom s námi už nedělal. Připravil výklad, všechno se začalo chystat, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu už jsme začali zkoušet 
s Martinem Černým. V té době už byl bohužel pan Rajmont v nemocnici.

Martin Černý, který režii po Ivanu Rajmontovi převzal, je scénograf. Projevilo se to nějak na jeho přístupu?
My jsme samozřejmě věděli, že není režisér. Přesto se nám s trochou nadsázky hned na začátku, na první čtené zkoušce, přiznal. Strašně se mi líbí, jak k tomu přistupuje. S takovou pokorou. A na to, že není režisér, to zvládá skvostně. Opravdu jsem mile překvapená.

A jak se na zkouškách projevilo, že vás režíruje scénograf? Byl třeba rozdíl v hereckém vedení?
Určitě ano. Já jsem pedant, potřebuji připomínky, potřebuji na roli hodně pracovat. Martin Černý k tomu přistupoval trochu jinak, herecké připomínky nám nedával, což ale beru jako další velkou zkušenost. Donutilo mě to spoléhat se jen sama na sebe, bojovat s tím.

Jak vám vyhovuje pojetí inscenace?
Řekla bych, že je takové klasické. Vyhovuje mi. I kostýmy, kterou jsou hrozně pohodlné, můžete je klidně ušpinit a nikdo to nepozná. (smích) Hraje se mi v tom moc dobře. I ve scéně, kterou dělal sám Martin Černý, se cítím výborně.

A co nervozita před premiérou?
Zatím jsem tak unavená, že si ji moc neuvědomuji. Ale určitě přijde