Trojnásobná Slavice nezapomenutelných osmdesátek jednoduše nestárne. Petra Janů má koncertní kalendář plný na rok dopředu, miluje lidi a srší nezměrnou energií. A to navzdory těžkým životním okamžikům, které ji potkaly. A že jich bylo víc než dost.

Petra Janů navštíví 21. dubna Českou Lípu a v KD Crystal bude zde koncertovat s kapelou Amsterdam. Máte jedinečnou příležitost zažít s touto stálicí rockové scény neopakovatelný večírek, plný vašich oblíbených písniček. Co je u Petry nového, na co se těší a proč vyměnila kapelu, to vše se dočtete v následujícím rozhovoru.

V první řadě se musím zeptat na vaši novou kapelu Amsterdam. Proč jste se obklopila novým týmem? Dává vám tato sestava novou energii?

Skupina Amsterdam mě oslovila loni. Roman Štefl, který pro mě v devadesátých letech produkoval desku Album, mně oznámil, že se kluci po přestávce dali znovu dohromady a chtějí hrát. A že by se jim líbilo, kdybych s nimi zpívala. Řekla jsem, ať připraví po svém některé moje písničky. Připravili, zahráli a plácli jsme si. Udělala jsem dobře, na koncerty s nimi se těším, moc mě to baví. Snažím se a makám na sobě. Hlavně je to motivace, když za mnou budou mladší muži, tedy proti mně už je mladý skoro každý, tak jim nechci dělat ostudu.

Máte svůj diář pěkně zaplněný akcemi. Jak to zvládáte, protože každý koncert je fyzicky a mnohdy i psychicky náročný. Co vám živé koncerty dávají?

Koncert je fyzicky náročný, ale nic nenahradí tu výměnu energií mezi jevištěm a hledištěm. Jsem unavená, ale nádherně (úsměv). Krom toho, z minulé doby jsem trénovaná, hrávali jsme i pětadvacet koncertů měsíčně.

Tak teď jste mi nahrála do noty. Vypadáte výborně, je za tím spousta práce nebo je to genetický dar?

To vám děkuju, to ráda slyším. Ale po předcích mám naopak sklony ke slovanským tvarům, a proto taky od svých třiceti let držím diety a od čtyřicítky si poměrně tvrdě ordinuju zdravý životní styl. Přes dvacet let chodím s trenérkou do posilovny a nějakou dobu cvičím pilates. Od roku 92 taky nejím uzeniny a červené maso. A víte co? Cítím se líp. Proto to taky dělám kvůli svému pocitu, abych se cítila dobře.

Zní to jako velká dřina.

Ale mě to baví. Baví mě nestydět se za sebe, a když se ráno kouknu do zrcadla, si říct: Hele babo, ještě dobrý.

Před nějakou dobou jste přišla o manžela, se kterým jste žila přes třicet let. Jak jste se s tou ztrátou vyrovnala?

Po pravdě, ze začátku byla hrozně těžká. Půl života jsem totiž žila ve skleněné kouli. O všechno se staral můj muž a já po jeho smrti najednou stála ve vakuu a vůbec se neorientovala. Napadlo mě v tu chvíli, že by nebylo od věci zavést podobně jako v Americe kurzy pro vdovy. Existují-li totiž ženský, tak zhýčkaný, jako jsem byla já, tak potřebují pomoc, protože si ani neuvědomují, co vše je potřeba na to, aby žily. A pro mě to bylo velké klopýtání.

A teď už zvesela. Uklidnila jsem se a dostala se postupně do takových kolejí, které mě baví.

Petra Janů.Co to přesně znamená?

Zkrátka si víc vážím kamarádů a práce. Díky všem těm negativním zkušenostem všechno daleko intenzivněji prožívám. To je jeden z mála pozitivních dopadů toho, že jsem sama.

Je pro vás těžké zůstat sama?

Mé povolání může za to, že jsem lidmi obklopena stále, a proto mi samota nevadí. Já si ji dokonce užívám. A upřímně, s mým mužem jsem prožila skoro 35 let a strašně těžko bych si zvykala.

Působíte vyrovnaně, sebevědomě a nakažlivě optimisticky.

Toho jsem měla, když jsem přišla do Prahy, přehršel, ale čím víc práce mám za sebou, tím je menší. Kdybyste mě zažila před koncertem, uvidíte můj mrtvičný stav, kdy se mi objeví na čele studený pot a nemůžu udělat ani krok. A pak nějak vylezu na jeviště, lidi zařvou a je to pryč.

Proč vás po těch letech úspěšné kariéry zachvacuje taková panika?

To je odpovědnost. Když už máte za sebou tolik práce, nemůžete nic podělat. Snadné to není, ale když pak lidi na konci stojí a skandují a usmívají se, neznám lepší pocit.

Co váš život v současnosti naplňuje?

To je všechno dohromady. Jsem strašně ráda, že jsem se dostala do pozice, kdy nemusím nic nikomu závidět ani dokazovat. Užívám si toho, že jsem zdravá, že se mi daří a že mám dost práce. Nenechám se naštvat či rozhodit, bráním se tomu zuby nehty a užívám si život. Vím, že něco umím. To vidím podle lidí, co přijdou na koncerty a zaplať pánbůh, chodí. Tohle vnitřní vědomí se vytvoří pomaličku, ale je to tam. Příjemný klid, který vás hladí. Každé období života má svá plus i mínus a jsou důležitá. Je mi kolik mi je a jsem moc ráda na světě. Důležité je, aby si člověk nenechal kazit náladu škarohlídy a měl rád život. Mám práci, kterou miluji, mám své kamarády, které si opečovávám a kteří jsou pro mě moc důležití.

Ráda cestujete?

Jsem Štír a potřebuji teplo a slunce. Léta jezdíme s kamarádkami na řecký ostrov Lefkada, kam se chystáme i letos. Na přelomu roku jsem si splnila dlouholetý sen, strávit Silvestra a Nový rok na pláži v teple. Myslím, že pokud mi to zdraví dovolí, pojedu se na konci roku zase trochu ohřát. Přesto, že ráda cestuji k moři, nejvíce ze všeho miluji léto v jižních Čechách, kde mám chalupu. Tam nejenom relaxuji, ale také se starám o svou bylinkovou zahrádku. Na tu jsem opravdu pyšná.

Jaro je tu. Máte toto období ráda?

Jé jaro, všechno kvete, naštěstí nemám alergii, jaro je probuzení ze zimního spánku. Těším se úplně na všechno, co přináší. Víc světla, víc barev, víc dobré nálady a úsměvů. Odložíme zimní slupky a vydechneme. Toto období mám moc ráda. Máme spoustu koncertů s novou kapelou, před sebou mám prázdniny a Řecko. Moc se na to těším.