Tentokrát byla ale návštěva pana Uhlíře v ústeckém Severočeském divadle dvojnásob užitečná. Pro mne určitě. Nejen že pobavil písničkami o tom, jaký je to zmatek, když zvířata mají svátek, ale také jsme si po koncertě povídali o jeho podílu na novém úspěšném muzikálu režiséra Jana Svěráka, na svěží troj pohádce „Tři bratři". A nejen proto, že nyní snímek vyšel na DVD (zatím je jen v prodejnách Tesco) a na výpravně pojatém Blu-ray disku. Je to malá kniha v kožených deskách s řadou filmových obrázků.

Ve filmu Tři bratři propojil autor scénáře Zdeněk Svěrák tři známé pohádky Šípkovou Růženku, Červenou Karkulku a O dvanácti měsíčkách. Spolu jste je pojali jako mini operky, které uvádí pražské Národní divadlo. Když už takto „bylo hotovo", vypadá to skoro, že jste pak s filmem měli jen minimum práce. To je ale asi jen zdání, že?
Já bych to řekl asi takhle: Modest Petrovič Musorgský, ruský hudební skladatel, napsal Kartinky z výstavy jen pro klavír, a pro orchestr je instrumentoval Maurice Ravel. A my s mini operkami pro film udělali to samé, ovšem v malém obsazení. Udělal to Michal Novinski, výborný slovenský skladatel. Vím, že už dělal hudbu i k filmu Kuky se vrací.

Na place už beze mě

Nechal si režisér Jan Svěrák od vás do filmu mluvit? Bylo potřeba ještě další věci dodělávat?
Já chodil na frekvence ve studiu dost často. Málokdo ale ví, že se spousta věcí dodělává ještě na place, živě. Takže ve studiu jsem byl, ale na place už ne. Tam to dirigoval právě Michal Novinski, instrumentátor.

Překvapilo vás něco na vzniku tohoto filmu? Bylo tam něco hodně zajímavého?
Pikantní je, a vlastně je to až komické, že Honza Svěrák vůbec netušil, že jsou Vojta Dyk a Tomáš Klus tak slavní. Bylo mu divné, že mohou na frekvence jen někdy, ale je filmový režisér a „popina" ho nezajímá, nevnímá ji.

Vy jste si ale ve Třech bratrech „střihl" i takovou drobnou roli, že?
Ano ano, celé tři vteřiny to jsou (smích). Spolu s Michalem Novinskim tam stojíme u plotu, to ale byla spíš taková legrace.
Já totiž Honzíkovi Svěrákovi říkal: „Člověče, já ve dvou filmech zpívám, ale za plátnem. Je to ve Vrchní prchni a ve Vratných lahvích. Dokonce ve Vrchní prchni hraje Šíp, jak jsou ve vile, zapaluje tam krb. Ale já sám nemám natočené ani jedno okýnko z filmu."
Tak se mě Honzovi zželelo, ale stejně mi to bylo houby platné. Nemám tam totiž brýle, tenkrát se nenosily, a já bez nich málo vidím. Navíc jsme měli mundúr pro Hloupého Honzu, kterej ani neměl poklopec…

Proč mají úspěch?

Muzika je skvělá, i námět. Přesto: Jak si vysvětlujete tak velký úspěch filmu? Od léta trhá rekordy, jiný český film na něj teď v návštěvnosti nemá, kina ho dál uvádějí. Čím lidi tak chytl?
Režisér Viktor Polesný (režíruje Karlu Šípovi talk show Všechnopárty a před lety točil v Ústí Milence a vrahy), který s námi dělá Hodiny zpěvu, to řekl krásně: „Já nevěřil, že to bude fungovat. Ale zjistil jsem, že když je slovo zpívané, tak to najednou dostane emoci, líp to funguje." Neudělat to z mini oper, tak by nás nenapadlo tam tolik zpívat. Ale takto to krásně vyšlo.

U pohádky Tři bratři jde a funguje vše strašně rychle. Vyšla knížka o vzniku filmu i pohádka samotná, dost brzo vyšlo i CD se všemi vašimi písničkami z filmu a nyní před Vánocemi už je k mání i celý film na DVD a na Blu-ray disku. Nepřipadá vám, že se dnes všechno strašně zrychluje?
Já bych neřekl, že zrychluje. Je to tím, že Honzík Svěrák, režisér Kolji i Kukyho, už uvažuje jinak. I já se divil: „Cože, už 18. prosince bude v obchodech dívídíčko?" Ale pak jsem zjistil, že má pravdu. Protože v únoru už by to měl doma každej, ale nelegálními cestami. Tohle je strategie, vždyť to znáte. Lidi, obzvlášť Češi, si najdou svoje cestičky vždycky. Jan tak jen předběhl všechny ty „černý" vydavatele.

Můžete doporučit film jako dárek pod stromeček?
Tutově. Vím, že na něj někteří lidi šli i třikrát, aby všechno pochytali, film vstřebali. Při každém dalším zhlédnutí objevovali další zajímavé věci. Ti to jistě ocení.