Je záhadou, proč zrovna naši kapelu zasáhla židovská hudba

alším z projektů, se kterým se letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica pohybuje tak trochu za hranicemi klasické festivalové dramaturgie, bude exkurze do světa židovské hudby. Nefalšovaný klezmer (hudební žánr světské židovské hudby) představí v židovské synagoze v Děčíně ve čtvrtek 22. října česká mladá kapela Létající Rabín, s jejímž uměleckým vedoucím, houslistou a zpěvákem Vojtěchem Peštukou, jsme pro vás připravili další rozhovor.

Vaše kapela povstala z prostějovských gymnázií a od roku 2001 brázdí české i zahraniční scény coby úspěšný klezmerový ansámbl. Co vás jako klasicky vystudované muzikanty přivedlo právě k tomuto hudebnímu stylu?

K hraní klezmeru a jidiš muziky nás přivedla šťastná shoda okolností, kdy k nám z různých zdrojů ve velmi krátkém čase jara a léta 2001 doputovaly noty a nahrávky těchto stylů, které nás jako začínající muzikanty zaujaly, a rozhodli jsme se jim programově věnovat. Nikdo z nás neměl zázemí v náboženství či komunitě, a proto i nám vlastně zůstává záhadou, proč zrovna naši kapelu zasáhla židovská hudba, protože world music z Balkánu a východní Evropy v té době u nás zažívala jakýsi první boom, a spousta muzikantů se nechala okouzlit jinými etniky a styly.

Pokud byste měl nezasvěceným klezmer ve stručnosti představit. Co je pro tento hudební styl nejcharakterističtější a klíčové?

Samotné slovo klezmer pochází z hebrejštiny, kde jako k'li zemer znamená „hudební nástroj", a je moderním označením pro instrumentální lidovou hudbu východoevropských (Aškenázských) Židů. Původně označovalo přímo osobu muzikanta, a jménem žánru se stalo až ve druhé polovině dvacátého století. Hudebně se vyznačuje zakotvením v modálních systémech synagogálních zpěvů s důrazem na melodii a její ornamentaci. V principu hudební nástroje v klezmeru svou hrou napodobují liturgický zpěv v templu se všemi jeho finesami a náladami. Sólistům je při zdobení ponechána značná volnost, která vede k typickému efektu tzv. heterofonie, kdy více nástrojů hraje tutéž melodii, nicméně s různým zdobením.

Repertoár se sestává z několika skupin: klezmer v původním slova smyslu je pouze instrumentální hudba pro svatby a jiné židovské oslavy jak k poslechu tak tanci. Ten současné kapely často doplňují o písně v jazyce jidiš, původním mateřském jazyce většiny Aškenázských Židů, které mají různý původ od lidových přes divadelní a operetní až po zhudebněné básně. Protože klezmeři byli v oblastech svého působení jedinou kastou profesionálních muzikantů, patří do repertoáru i spousta melodií, které jsou převzaty od okolních etnik, a klezmer z nich dělá právě specifický židovský způsob interpretace. Jde hlavně o muziku rumunskou, řeckou, tureckou, ukrajinskou a polskou.

Klezmer je tedy pojem mnoha významů, který současně označuje hudebníka, styl hraní i určitý repertoár.

Jakým způsobem připravujete a koncipujete své koncertní programy?

Podle publika. Na svatbách hrajeme delší taneční série, které zčásti improvizujeme, při klubových vystoupeních dáváme důraz na komunikaci s diváky, zpívané písně a naše české překlady, a při komorněji laděných akcích se soustředíme na preciznost v instrumentálním výrazu. Hodně taky vyprávíme příběhy, protože jsou pro tradici důležité a dodávají hudbě další rozměr. Samozřejmě lehce a s humorem.

Uvádíte jen tradiční instrumentální hudbu východoevropských Židů, nebo i vlastní kompozice inspirované starými hudebními tradicemi?

Vlastních kompozic netřeba, protože sofistikovanost klezmerských melodií, z nichž některé jsou prověřeny staletími, lze jen těžko překonat. Děláme ale svoje aranže, vytváříme delší suity, překládáme jidiš texty do češtiny, nebo české texty do jidiš, a v repertoáru máme i několik novějších komponovaných věcí od povolanějších muzikantů.

Na co konkrétně se mohou těšit návštěvníci vašeho festivalového vystoupení v Děčíně?

Zkusíme představit co nejširší průřez jidiš hudební tradicí a naším repertoárem. Tak, abychom návštěvníkům otevřeli dveře do světa klezmerské muziky a pomohli jim se při případné příští návštěvě zorientovat.

Klezmer zažívá v poslední době renesanci. Jaká je situace na tuzemské koncertní scéně? Máte velkou konkurenci?

Jsme rádi, že klezmer vidíte v renesanci. My se o ni totiž snažíme, a to i v dalších projektech, do kterých zapojujeme muzikanty z jiných kapel. Pořádali jsme přehlídkový festival českých kapel, pořádáme mezinárodní workshop v Mikulově, učíme mladší muzikanty, pořádáme taneční večírky a zveme další klezmery ke spolupráci na našich koncertech.

Snažíme se veřejnosti představovat moderní pojetí této tradiční lidové kultury. Jinými slovy se snažíme vytvořit cosi jako scénu. Nicméně jde pořád jen o zárodek. V republice funguje asi 10 15 kapel a projektů, které se hlásí ke klezmeru a jidiš muzice, které ale ve srovnání s evropským a světovým standardem této muziky ve většině hudebně drasticky pokulhávají. Bohužel je to zejména tím, že je příliš nezajímá tradice, ze které hudba, k níž se hlásí, pochází, a že programově ignorují hudební prvky, které dělají klezmer klezmerem.

Takže v rámci našich představ a ambicí žádnou velkou konkurenci u nás nevnímáme. Ale snažíme si ji vypěstovat. Stejně jako se snažíme u diváků i pořadatelů pěstovat určité povědomí toho, co je klezmer, a co je jen tuctová world music s nálepkou klezmer.

Jaké máte s ansámblem další umělecké plány?

Pracujeme na tom, abychom mohli vystoupit za polárním kruhem, na Špicberkách. Jinak je naším dlouhodobým plánem hrát co nejvíc a nejlíp, jak budeme moci.

Lucie Johanovská