Křehká krása. Tak se jmenuje výstava v liberecké Oblastní galerii, která končí tuto neděli. Kurátorkou výstavy je Markéta Kroupová. S autorkou jsme vedli rozhovor o jejím přístupu k tvorbě.

Vaší původní technikou je gázotisk. Jak jste k této grafické technice došla?

Pomohla náhoda a technologické znalosti. Živím se mj. pomocným restaurováním. Takže koukám restaurátorům pod ruce. Zkombinovala jsem dva postupy přenosu obrazu z místa na místo. Gázotiskům předcházela má diplomka. To jsem pro změnu čistila stěny pomocí ocelového kartáčku. Čištěním vznikala kresba na stěně porostlé zelenou řasou.

Je pro vás stejně podstatný grafický proces jako jeho konečný výsledek?

Určitě, v některých případech jde hlavně o ten proces, protože matricí jsou stěny mého ateliéru. Lezu po žebříku a snímám kresby a malby třeba ze stropu.

Byla jste na stáži na Taiwanu. Jak vzpomínáte na tuhle zkušenost, co vám dala?

Rozhodně se nebát a dělat i věci vypadající divně, protože výsledek může překvapit. Grafiku jsem na Taiwanu během stáže neudělala ani jednu. Určitě jsem si vypilovala trpělivost. Nerozumíte nikomu ani slovo a stejně potřebujete fungovat. Vypilovala jsem si vlastní druh komunikace a mohla tak více cestovat. Taiwan je dost bezpečný i pro jednu dívku či ženu.

Kreslila jste tam na zdi velryby, z nichž jste vytvářela monotypy. Mohla byste blíže objasnit cyklus velryb?

Ponořila jsem se do světa velryb, viděla jsem je všude, a tak jsem je i ze stěn, dá se říct, uvolňovala tím, že jsem je na stěnách dokreslovala, nebo vyškrabávala ty zmíněné zelené řasy ze stěny pomocí ocelového kartáčku. Projekt velryb byl o jejich hledání. Bohužel jsem na Taiwanu nespatřila ani jednu velrybu, takže vše končilo jen u imaginace. Nahrávala jsem také zvuky během snímání i kreslení velryb. V mé představě jde o zvuk, který vydává velryba pod vodou echolokaci. V principu jde o komunikaci. Chtěla jsem tyhle kytovce objevit všemi smysly, proto ten nahrávaný zvuk.

Prošla jste také stáží mj. u slavného Zbigniewa Libery. Jak vzpomínáte na Liberu?

V Liberově ateliéru jsem přestala dělat grafiku. Měla jsem krizi a nevěděla, jak v grafice dál. Hráli jsme si. Libera nás nutil přemýšlet a reagovat na podněty intuitivně a hned. Mluvili jsme o otevřené a zavřené formě. Libera oprášil již známou filosofii Bauhausu, kdy umělci mohou tvořit společně. Jeden se nechá ovlivňovat druhým, ale zároveň si každý uvědomuje svou identitu v kolektivu. Byli jsme taková směsice lidí z klasických ateliérů jako malba, kresba, socha, ale také konceptuálně zaměření studenti. Tady jsem pochopila, že koncept je fajn, ale já potřebuji ten proces tvorby. S Liberou jsme také dost cestovali. Určitě se jeho vliv projevil i na diplomce.

Kresba u vás často předchází grafiku. Vystavujete i kresby samostatně, nebo jsou vždy předobrazem pozdější grafiky?

Kresby jsem snad samostatně nikdy nevystavila. Pokud pracuji na linorytu, většinou kreslím rovnou na matrici lino a hned ryju. Některé části matrice vlastně jenom ryju a neexistuje k nim kresba.

Kam vás přivádí tvorba v současné době, máte rozpracovaný nějaký nový cyklus grafik?

Přestěhovala jsem se na nějakou dobu do Mariánských Lázní. Převezli jsme část pražského ateliéru sem. Uvidím, co mě napadne tady. Nechávám to být. Každopádně nic nebude náhoda, protože jsme s přítelem, který je stavař, už dlouho diskutovali na téma vyvěrající voda. Tak se nechte překvapit. A jinak stále dál pokračuji na gázotiscích. Techniku jsem teď trochu pozměnila, používám jako matrici vosk.

Bude součástí komentované prohlídky i nějaká ukázka vaší grafické techniky?

Po grafické dílně v OGL, kterou jsem vedla v říjnu, mi zbyl nějaký materiál jako vápno, pigmenty, gáza atd. Snad mi v galerii dovolí pracovat přímo na stěně. Kdyby ne, tak vše ukážu názorně na hotových gázotiscích.