Byla to zpráva, která měla ten den přijít až mnohem později. „Na přípravu času dost," říkal jsem si do té doby. Předpokládal jsem, že si dodělám svojí práci a vrhnu se na přípravu otázek pro rozhovor s hlavní hvězdou večerního představení. Telefonát můj plán narušil. Dodělal jsem tedy rozdělané, a vydal se za dva rohy od redakce do českolipského Jiráskova divadla. Tam, opřen o pódium, zapisoval jsem si do bloku otázky, co mne narychlo napadly.

Dan Bárta, zpěvák, který měl toho večera vystoupit, právě dokončil zkoušku se studenty českolipské Základní umělecké školy. Když jsme se potkali, vycházel ze zákulisí a mířil do města pro něco k snědku. „No tak pojďte ven, já si dám cígo," odpověděl na mojí žádost o krátký rozhovor.

Ačkoliv by se to nabízelo, nechtěl jsem po sté vytahovat prezidenta, Bradyho nebo otázku uprchlíků. Domnívám se, že muzikanti by se měli vyjadřovat primárně k hudbě. V případě Dana Bárty to byl správný přístup. Zdvojené škrtnutí zapalovačem naší krátkou rozmluvu započalo.

Jak se vám hrálo se studenty ZUŠky?

Ve vyjádření muziky je tolik touhy, sexu, napětí a smutku… Ty děti takový prožitek v tomto věku logicky mít nemůžou. Hrají zatím víc ty noty, a tím je to takové trochu plošší. Ale bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. Tady jde hlavně o to, zahrát si to spolu a být tak na jedné lodi.

Jak tedy taková spolupráce probíhá.

I já, protože jsem to hrál poprvně, jsem s tím měl hodně práce. Šlo hlavně o to, uhníst vše společně tak, aby byl jasný začátek, jasný střed, jasný konec, jasná dynamika a aby to mělo takovou stavbu, jakou to má mít. O nic jiného v tuhle chvíli vlastně nejde.

Na obalech vašich desek bylo léta napsáno „Kopírování zabíjí hudbu". Stalo se tak?

To heslo je nešťastné. Je to špatně naformulovaná skutečnost, že muzikantům, respektive vydavatelským společnostem bude ouzko, pokud ty lidi, kteří tu hudbu chtěji, se k ní dostanou tak, že si jí někde nelegálně stáhnou nebo zkopírují. V posledku nebude mít muzikant možnost nahrát další. Mikrofon totiž levnější nebude. Uznávám, že formulace „Kopírování zabíjí hudbu" je blbost. Kopírování výrazně šláplo na krk hudebnímu průmyslu, hudbě nikoliv. Ta funguje i s kopírováním.

Není díky tomu dnešní trh jen o prvoplánovém mainstreamu?

Situace je stejná, jako byla vždycky. Vždy byla určitá skupina lidí, kteří se budou chtít trefit do aktuálního vkusu, protože vnímají hudbu jako zboží. Vždy také ovšem existovala skupina lidí, která to uměla spojit, což byli lidi, kteří byli silní jak na obsahu, tak na formě, a díky nějakému stejně silnému manažerovi se jim to povedlo prodat. Ne všichni muzikanti, kteří byli geniální, zemřeli v zapomnění nebo v bídě.

Je náročné se prosadit?

Aby něco zaznělo, musí do toho člověk investovat mnoho vlastních prostředků. V tu chvíli to vyžaduje celou ženu nebo celého muže. Myslím si, že to může to být na začátku dobré síto.

Jak je v hudbě důležitý plošný úspěch?

Nedomnívám se, že může na světě existovat umělec, který netouží po úspěchu. Ale jsou tací, kteří touží primárně po tom vyjádření, až poté myslí na to, koupit si dům.

Už jste párkrát v Lípě byl, utkvělo vám tu něco v paměti?

Myslím, že Kulturní dům Crystal se všemi těmi skleněnými a kubistickými vlysy zapomenout nejde. (směje se)