Hvězdy pod hvězdami. A o projektu Rusalka na zámcích to platí doslova. Dvořákovu operu v nezkrácené verzi zpívají na scéně pro rockové koncerty. Lidé sedí na skládacích židlích, žádná opona či křišťálové lustry. Jen otevřené nebe a vánek ze zámeckých parků.

Je to cesta, jak klasiku v moderní podobě, ale tradičním nastudování, podat nové generaci? Může atmosféra přírodního amfiteátru ovlivnit nejen posluchače, ale i umělce? V každém případě zájem na obě otázky říká ano.

Kdy jste poprvé vystupovala na otevřené scéně?
Asi před šesti sedmi lety, kdy jsem dostala nabídku od německé agentury. Byla jsem tehdy host tří tenorů. S producentkou Pavlou Filipovou jezdím také už tři roky.

Umělci vašeho žánru potřebují především akustiku. Otevřená scéna je nepředvídatelná.
Je to trošičku problém, ale já jsem přísná na zvukaře. Je to daleko složitější.

Tedy speciální zkoušky?
Vždy děláme zvukovou zkoušku a projedeme ta nejdůležitější místa. Každý se se zvukařem domluvíme, co potřebujeme do odposlechu víc.

Kde se vám Rusalka zpívala nejlépe a kde to bylo nejhezčí?
Moc se nám líbilo v Hradci nad Moravicí, ale tady jsme museli konstatovat, že Sychrov je snad nejkrásnější, který jsme zatím navštívili.

Při turné vás zaskočilo počasí?
Na konci prvního jednání se v Lednici strhla obrovská bouře. A to se nedalo. Už to bylo i nebezpečné a mohla by se poškodit technika. Jinak v dešti už jsme hráli.

V Rusalce zpíváte víle sokyni. Jde o oblíbenou roli, nebo sen byl jiný?
Přiznám se, snad jako jediná zpěvačka, jsem nikdy netoužila po Rusalce. Toužila jsem právě po Cizí kněžně.

Proč?
Protože je prostě lidská, obyčejná ženská, malinko ješitná. Chová se jako každá jiná, když vidí sokyni, začne žárlit. Není démonická. Kdežto Rusalka pro mne byla vždy složitější. To je ztělesněná čistota. Já jsem dost temperamentní a to byl pro mne vždycky dost problém tu Rusalku ustát.

Osobní otázka. Jste taková i v soukromém životě?
Neřekla bych, že jsem ješitná ani namyšlená. Řekla bych, že jsem temperamentní.

Vraťme se k Sychrovu a Dvořákovi. Právě tady při festivalu zazněly i Slovanské tance v nové úpravě. Jak se díváte na inovaci klasiky?
Jsem spíš staromilec. ale musel abych to slyšet. Možná by mne to oslovilo. Záleží na umělci, který to upravil a co do toho vložil. Ale jinak upřednostňuji klasiku i co do jevištního ztvárnění. Jsou opery, které nerada vidím v novém hávu, jako třeba právě Rusalka. Ale jsou opery dvacátého století, které jsou úžasné, když se udělají opravdu moderně.

Moderna v civilu, to je pro vás absolutně nepřípustné?
Nemohu odpovědět paušálně. Třeba romantická nebo pohádková opera určitě ne. Ale takové Hofmannovy povídky se dají zahrát v jakémkoliv období a jakýmkoliv způsobem. Mělo by se volit velmi citlivě, ale já se raději půjdu na klasickou inscenaci.

Zmínila jste pohádkové téma. Co děti? Jak je přivést k tomuto žánru?
V Ústí nad Labem dělám Mařenku v Prodané nevěstě. Právě toto nastudování je posunuto trochu novodobě, do zhruba padesátých let minulého století. Velmi moderní inscenace, ale nesmírně půvabná. Zajímavá a vtipná. Je to Smetanova urverze, kde ještě jsou mluvené recitativy (styl zpěvu, při němž pěvec napodobuje rytmus běžné řeči – pozn. red.). A celá komedie je velmi zkrácená.
Měli jsme dvě školní představení, to vždy znamená totální hrůzu. Ale obě zhlédly děti v naprostém úžasu a následoval neuvěřitelný aplaus. Úžasný zážitek i pro nás.

Přečtěte si také: Ohňostroj ozářil Sychrov za zvuků polonézy ZDE