Lidé budou operu stále milovat, říká Štefan Margita

Třináctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica odstartuje již tuto sobotu 20. září v Kulturním domě Crystal v České Lípě a o jeho slavnostní zahájení se postará světově proslulý tenorista Štefan Margita. V programu složeném z operních skvostů světové hudební literatury pěvce doprovodí Filharmonie Hradec Králové.

Tenorista patří od konce osmdesátých let, kdy zvítězil v soutěži Pražského jara, k nejvýznamnějším českým pěvcům, kteří reprezentují naše pěvecké umění v zahraničí. Jeho výkony zazněly na všech významných světových scénách jako je Metropolitní opera New York, Covent Garden, La Scala a řada dalších, proslulost mu získalo pěvecké umění v dílech Verdiho, Šostakoviče, Berga, Čajkovského, Martinů a zejména Janáčka, který patří k jeho nejvyhledávanějším a proslulým výkonům.

V České Lípě se Margita představí po sedmi letech. „Pamatuji si nádhernou atmosféru během mého posledního koncertu na tomto festival," říká.

Vaše kariéra je lemovaná celou řadou úspěšných angažmá na předních světových scénách. Jak vnímáte prizmatem svých zahraničních zkušeností úroveň české operní scény? Co jí v porovnání se světem chybí?

To je téma na velkou dizertační práci a asi nebude snadné odpovědět. I odborníci se mezi sebou mohou dohadovat a hledat tisíce důvodů, každý z nich by možná odkryl malou část tohoto problému. Kdybych to měl vyjádřit jedním slovem, pak by znělo asi „peníze".

Dříve vašemu repertoáru dominoval Janáček, dnes je to spíše Wagner nebo obecně německý repertoár. Čím je to dáno? Vývojem vašich hlasových dispozic, zkušenostmi …? Jak přistupujete k výběru svého repertoáru?

Je to pravda, postupně dozrávám k rolím, na které jsem ve svých dvaceti letech a na začátku kariéry ani nepomyslel, myslím si, že to je dáno přirozeným vývojem. Důležité je žádnou fázi vlastního vývoje nepřeskočit. Ještě horší je dokonce nerespektovat svůj obor, své možnosti a zralost vlastního hlasu.

Máte nějakého hlasového mentora či poradce, nebo již necítíte potřebu se dále vzdělávat?

Vzdělávat se pěvec musí pokud chce něčeho dosáhnout celý svůj život. Takže potřebu cítím stále stejně naléhavě, možná stále naléhavěji. Každý pěvec potřebuje jistou míru pohledu zvenčí, takový objektivní odstup a kritiku, protože může dojít k tomu, že se nedokážete naprosto přesně kontrolovat. Ano pracuji s hlasovým poradcem, je to Miluše Fiedlerová.

Vystupoval jste snad na všech předních operních scénách po celém světě. Jaká jsou prostředí prvotřídních operních scén? Je svět opery globalizován nebo si jednotlivé operní domy zachovávají svá specifika? Je vám nějaká ze světových scén obzvláště blízká?

I v epoše určité globalizace operního provozu si jednotlivé operní domy zachovávají svoji nezměnitelnou specifiku, jakousi zvláštní vůni. Jak už jsem řekl, zpívám rád všude, kde je dobré a zanícené publikum, ale přesto mám velkou slabost pro dvě scény – Mnichov a MET v New Yorku.

V nedávné době jste podepsal několikaletý kontrakt s MET? Co to pro Vás znamená a jakých projektů se budete účastnit?

Znamená to pro mne velkou výzvu a potřebu stále více pracovat. Má nejbližší opera v MET v New Yorku bude Boris Godunov role Šujského.

O budoucnosti opery se vedou stálé spory, někteří jí vidí jako umdlévající žánr, který má stále méně a méně co říci dnešnímu člověku, jiní ji i s ohledem na větší přístupnost díky moderním technologiím považují za stále vitální, ba dokonce na vzestupu. Jak vnímáte tuto otázku Vy?

O krizi opery jako žánru se hovoří možná už sto let a rozhlédněte se kolem sebe. Vidíte nějaký úbytek posluchačů? Ano, mají rádi určitý typ repertoáru, ale nepatří k opeře silné emoce a silné melodie? Myslím si, že lidé budou i v budoucnu operu milovat, máloco se jim dokáže dostat tak pod kůži a oslovit nejširší posluchačskou veřejnost jako dobrá opera.

Jak se díváte na generaci dnešních předních světových tenorů? Oslovuje vás umění některých vašich kolegů? Máte nějaké své oblíbené hlasy, třeba i z minulosti?

Takovým fenoménem, který tu zanechal velkou stopu, byli tři tenoři, jejich umění je nezapomenutelné. Myslím si, že v současnosti je velkým zjevem Jonas Kaufmann.

Vedle operního zpěvu zpíváte i koncertně, co je Vám bližší? Niterný civilní prožitek písňový nebo komplexní pěvecký a herecký výraz na jevišti?

Možná to bude znít zvláštně, ale mám rád obojí, miluji své operní role, ale se stejnou láskou provádím i písňový repertoár. Jako by se tyto dvě polohy doplňovaly a já se cítím velmi dobře v obou těchto do značné míry odlišných světech.

Vaše kariéra a množství úspěchů je úctyhodné. Co je podle vás rozhodující pro správný pěvecký vývoj a dosažení dlouhodobosti a kvality vlastní umělecké dráhy?

Bohužel, nějaký jednoduchý recept na kariéru neexistuje a možná je to i dobře, je to vždy souhra mnoha a mnoha okolností, jistě je na prvním místě talent, pracovitost, ale i ta trocha příslovečného štěstí. Já to vidím jako výběr správného repertoáru ve správnou chvíli.

Život operního pěvce není nikterak jednoduchý, náročná vystoupení střídá nekončící cestování. Jak relaxujete a udržujete se fit?

Dokážu rozlišit naprostou pracovní koncentraci a potom i relaxaci. A když odpočívám, tak opravdu nezpívám, věnuji se různým věcem i návštěvám koncertů, operních představení nebo i činoherních představení. Nikdy nezpívám dva koncerty dva dny za sebou, vždy mám jeden den pauzu kvůli hlasové hygieně. A v létě opravdu intenzívně odpočívám, nejraději někde na jihu, kde je hodně sluníčka.

Jaké jsou Vaše umělecké plány pro novou sezonu?

Čeká mne spolupráce s dirigentem, kterého považuji za skutečnou světovou špičku se Simonem Rattlem. Nejprve Janáčkovu operu Z mrtvého domu a potom Straussova Rosenkavaliera. Po dlouhé době budu vystupovat i v Národním divadle opět to bude opera Z mrtvého domu.

Lucie Johanovská