Rocker Miro Šmajda vystoupí v libereckém klubu Vlak na Harcově v sobotu 29. října od 20.30 společně se dvěma kapelami: revivalovým seskupením Markétou Poulíčkovou & Rockstars a „agresivní” popovou kapelkou Mothers Ang.

Co od vás na koncertech uslyšíme?
Určitě zahrajeme písně z mé první desky, nejradši bych zahrál všechny. A asi i tak, jak jsme je zatím nehráli, i akusticky. Zazpívám coververze, pár vzpomínkových věcí ze SuperStar, které asi nejvíc zaujaly možná Led Zeppelin či Aerosmith. Ale i takové, které v našem podání lidi ještě neslyšeli.

Když jsem si pustil vaší první desky „Čo sa týka lásky“ (Sony Music, 2010), napadlo mě u písničky písničky Zabúdnutí: „Vždyť to je hotová Tublatanka!“
(rozpačitě) To bych tedy neřekl…

Ani jste ji neposlouchal, nemůže tam být podvědomý vliv?
To ne. Ale myslím si, že většina kapel produkovaných u nás v Československu, které dělají rockovou muziku, zatím stále zní jako skupiny, které tu v 80. letech začaly budovat rockovou scénu. To proto, že u nás nejsou schopní producenti, kteří umí vyprodukovat zahraniční, většinou americký zvuk. Aranžmá i zvuk dál staví, jak jsou po 20 let zvyklí. Tomu se tu neubráníme, jediná cesta je pracovat s lidmi ze zahraničí.

To míříte i do vlastních řad? Vždyť řada hudebníků si dnes produkuje desky sama.
To ano poté, co vydali pět studiových alb a jsou 20 let na scéně, dělají si i produkci sami. (smích)

Pár některých vašich písní má zase blízko k Bon Jovi… Je to takový líbivější pop rock.
Je možné, že na desce i takové jsou. Já jsem maximálně otevřený i v případě kritiky a myslím, že mé první CD nikdo víc nezkritizoval, než právě já sám. Vznikala hodně kompromisně, pod velkým tlakem různých vlivů. Ta deska jsem já tak z 5 %.

Spousta lidí, když vydají CD, tvrdí: „Tohle bych na ní ještě změnil!“ I vy?
Ano. Už minutu poté, co jsme to zmastrovali, jsem říkal: „Bože, to je hrozný!“ (smích) Ale dnes už to neřeším, je to rok zpátky… A v mých nových věcech se zrcadlí to, co mě teď naplňuje.

Pár z těch písniček je takový ten rockový nářek, který na holky zabírá. Je fajn, zavzdychat si u mikrofonu?
Je! To proto, že ve sluchátkách to pak nezní nuceně, ale jako vydechnutí (a Miro to hned předvedl). Pro mě je to zajímavé, beru to i jako sebepoznávání. V takové písni totiž slyším i hlasové polohy, které u sebe jinak nevnímám.

A když vám někdo bude tvrdit, že to děláte jen kvůli ženským?
(s kamennou tváří) Ale samozřejmě proč bych to jinak dělal? (smích)

Určitě jste si užil focení obalu desky, že? Na snímcích se tisknete k mladé slovenské herečce Radce Pavlovčinové, oba jste nazí…
Tak to bylo velmi příjemné i přesto, že jsme se tehdy viděli podruhé v životě (smích i smutek zároveň).

Takže ne přítelkyně? Dnes to může být jinak, než se tenkrát psalo…
To může, ale nechodíme spolu. Ani jsme nechodili.

K tomu někdy stačí spolu fotit, točit klip či film.
To je pravda. Já si myslím že právě v takových scénách to ani ti největší profesionálové v Americe nedokázali brát profesionálně. A vyklubal se z toho vztah nebo románek. A to asi i v mém případě. Nejsem tak silný, abych v takovém případě odolal.

Na CD je i písnička Vraždy o zvířecích právech. Jste vegetarián, co říkáte na to, mají-li účastníci demonstrace za práva zvířat kožené boty i opasky z kůže?
To mi přijde divné. Hodně lidí by mi mohlo oponovat, že na sobě sám mám hodně kožených věcí… Já si ale cíleně už roky vybírám na sebe věci z koženky a ze syntetických napodobenin kůže.Protože i z morálního hlediska maso nejím a oblékat pravou kůži mi připadá velmi úchylné. Trápit zvířata ani je jíst není potřebné. A například tento podzim jsme součástí celoslovenské kampaně proti týrání zvířat. Sloboda zvierat usiluje o nový zákon proti jejich týrání.

Dá se říci, že je to víra? A je dobré na ni někoho obracet?
Myslím, že víra ne víra je výplod lidské hlouposti. Hloupost. Je to spíš přesvědčení a uvědomění, vychází to zevnitř. A je na inteligenci člověka, jestli se s tím ztotožní a nebo ne. Sám jsem ale do toho nikdy v životě nikoho nenutil, ani se o to nesnažím.

Ještě k soutěži SuperStar, v níž jste skončil druhý po Martinovi Chodúrovi. Řada bývalých vítězů se od ní snaží odpoutat. Jak to je u vás?
Určitě bych na SuperStar nerad zapomněl. Tam to pro mě začalo a to se nedá vymazat. To je jako kdybych řekl, že moje maminka není moje. Je a vždy bude. A tato soutěž vždy bude takovou „mojou mamou“.

Spoluautor: Hana Langrová