Model Milánského dómu je dílo neznámého tvůrce a pochází ze sbírek Městského muzea v Jablonném v Podještědí.
Giangaleazzo Visconti pojal roku 1386 úmysl postavit kostel. Tak se stal Milánský dóm největší církevní gotickou stavbou. Svou plochou téměř dvanáct tisíc metrů čtverečních byl až do dostavby Svatopetrského dómu v Římě největším křesťanským kostelem vůbec. Roku 1572 byl vysvěcen, dostavěn však byl až počátkem devatenáctého století. Vnější zdi dómu jsou zdobeny přemírou filigránských dekorativních prvků a množstvím soch. Přes dva tisíce soch zdobí střechu a vnější zdi, celkem je jich více než tři tisíce. Nejpopulárnější z nich je takzvaná Madonnina, socha Panny Marie, skutečná dominanta města vysoká přes čtyři metry na 108 metrů vysoké prostřední věži dómu. Pochází z roku 1774. Vnitřek kostela je působivý svou jednoduchostí. Vchází se do něj ze západní strany pěti portály s bronzovými dveřmi. Stavba je dlouhá 157, široká 55 a vysoká 46 metrů.