V jabloneckém Eurocentru proběhlo vítání nového čínského roku kohouta v rámci akce Songfest. Přijel i patron.

Na komorním hudebním festivalu se představili zpívající šaman Vladimír Václavek a především zpěvačka a autorka festivalu Feng-yűn Song se svým triem PUO, které v rámci vítání nového roku pokřtili v Jablonci nad Nisou nové CD, Děvče z Ta-panu.

Večer plný vůní a východních tónů provázel moderátor a duchovní patron festivalu Songfest, Jaroslav Dušek.

Jak jste se stal patronem songfestu?

S Feng-yűn Song se znám velice dlouho z doby, kde jsem vedl dramatické oddělení na konzervatoři Jaroslava Ježka. Ona tam tehdy učila. Když začala dělat tento festival, oslovila a mě a já souhlasil. Zejména na počátku, kdy vše ještě nebylo tolik propojené, se totiž jednalo o něco zcela nového. Byla to i taková osvěta o lunárním a asijském roce. A zůstal jsem u toho do dnes.

Slavíte vy sám Nový rok, ať ten východní či západní?

Já osobně nemám moc tendence slavit. Takové to davové slavení je mi hodně vzdálené. Jsem rád, když něco slavím a ve vesmíru se něco děje. Jako například u lunárního roku. Je odvozen od pohybu měsíce, od novoluní. To u nás je to takové zvláštní, prvního první, vlastně nikdo neví, co to je. Proto mám radši slunovraty a podobně, kdy se něco děje v přírodě a je to takové úběžné. Silvestr většinou trávím v klidu u řeky Sázavy s nejbližšími přáteli a mou rodinou.

Co podle vás rok kohouta symbolizuje?

To přesně nevím, ale odhaduji to ze svého instinktivního pocitu. Kohout je ten, co ohlašuje nástup dne, tedy světla. Je to takový pán svého prostoru. Má i hodně výraznou energii. Myslím, že to může znamenat místo pro vytvoření nějakého nového projektu.

Z pohledu numerologie dává součet tohoto roku jedna, tedy nějaký start, počátek. Kohout je zároveň ohnivý a oheň, to je velká energie. Ovšem záleží, jak je využívána, protože každá energie má dvě strany. Může to být energie životodárná, nebo zničující. Takoví jsme i my lidé. Záleží jak to zpracujeme.

Myslíte si, že se v současné době začíná myšlení lidí měnit?

Mám pocit, že čím je současná doba uspěchanější a řekněme nelogičtější, tím víc to vede lidi k tomu se zastavit a zamyslet se, co dál. Ta doba je nyní hodně extrémní, což je vidět i na přírodě, kde přibývá ohromných výkyvů.

Zdá se, že pokud by se všechno takto hekticky stále zrychlovalo, že to nemůže dopadnou dobře. A myslím si, že z toho důvodu ta doba nyní vyvolává potřebu hledat něco klidného v sobě. Protože zdrojů klidu z venčí bylo za těch více než dva tisíce let hodně a vypadá to, že tudy cesta nevede. Ale každý má svou vlastní cestu.

Pro někoho jsou zklidňující zvířata nebo květiny. Pro někoho to je rodina nebo dítě. Logicky, když se narodí dítě, tak si klademe otázku, jaký bude mít život, bude mít vůbec místo, kde může beze strachu běhat nahaté? Nebo vytváříme svět pro dospělé a ty děti se tu motají a čekají, až z nich budou ti velcí?

Ale myslím, že společným jmenovatelem všech těch cest je to, že se koukáte dovnitř sebe sama. A je důležité si uvědomit, že to, že jste naživu, je souhrn mnoha energií. A také že ten život je křehký.

Nyní se nacházíme v jakémsi očekávání, vypadá to, že různá předpovězená znamení vycházejí a spousta lidí si klade otázku, co to znamená. Někdo si myslí, že se blíží katastrofa. Já jsem optimista a myslím si, že je to spíše období změny a transformace. Podle mne je to doba, kdy se učíme důvěře v život.