VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poctivé sklářské řemeslo stále ještě žije

Kamenický Šenov, Nový Bor /ROZHOVOR/ – Zlaté ručičky, to býval kdysi vývozní artikl českých řemeslníků. O tom, že se jimi někteří honosí dodnes, se můžou přesvědčit návštěvníci Sklářského muzea v Kamenickém Šenově.

15.4.2010 2
SDÍLEJ:

Sklářského muzea v Kamenickém Šenově připravilo jako svou první letošní výstavu průřez tvorbou rytce a pedagoga novoborské sklářské školy Jiřího Tesaře.Foto: archiv

To připravilo jako svou první letošní výstavu průřez tvorbou rytce a pedagoga novoborské sklářské školy Jiřího Tesaře. O významu jeho díla pro další vývoj oboru rytí skla svědčí nejen několik významných ocenění v soutěžích, ale také desítky studentů, které vyučil řemeslu a podílel se tak na jeho zachování do budoucnosti.

Vystavujete jako samostatný autor vůbec poprvé, musel jste vybírat z velkého množství prací. Měl jste nějaký klíč?
Volil jsem od každého období a každé techniky něco. Vzal jsem to od historických kopií přes řezané věci až po současnost. Některé jsem musel udělat znova, například pohár pro Jana Pavla II., jehož originál je ve Vatikánu nebo triptych Hamleta od J. Horejce, protože mě oslovil jeho sochařský přístup.
Na výstavu mě vlastně vyhecovali spolužáci ze základní školy, když jsme měli třídní sraz a i když sklu nerozumějí, udělal jsem výstavu i pro ně. Chtěl bych, aby i laik podle vystavených věcí pochopil rozdíly, proto jsem vybral kusy, na kterých je to nejlíp vidět.

Vloni jste získal celkové vítězství v soutěži Řemeslo a umění ve skle s dílem Blueberry Hill. Odkud jste čerpal inspiraci?
Měl jsem k dispozici kresbu Jana Vobra s jazzovými motivy, designově a hlavně technicky jsem si musel poradit sám. Mám rád starý jazz a Armstronga, ale taky klasiku. Obojí jsem se snažil do rytiny vtisknout.Tvar hory jsem cítil jako vhodný pro vyjádření hudby, která jde směrem nahoru, ale taky umožňuje vyjádřit komunikaci mezi jednotlivými muzikanty. Hodně dlouho trvalo vymyslet techniku, kterou by se dal udělat požadovaný stojící tvar určitých barev. Nakonec jsem část motivu předrýval na tenkou desku a detaily až po lehnutí na vymodelovanou formu.

Z vaší současné tvorby lze vyčíst jednoznačné umělecké ambice, takže je na místě otázka, zda se cítíte víc jako umělec, nebo jako řemeslník.
Jako umělec si nepřipadám. Řemeslo chápu jako určitou formu odkrývaní vlastní duše a odměnou je, když mi divák porozumí. Je pro mě rozhodující, abych odvedl dobrou kvalitní práci. Rytina je velmi náročná, takže potřebuje cvik a čistou hlavu, ale také znalost. Vždycky jsem se snažil dát do věcí víc, třeba jsem studoval anatomii, abych správně trefil postavy. Zároveň chci, aby bylo lidem jasné, že žádný kus skla není práce jednoho člověka. Vím, jaké to je, když někomu nestojí za to, aby byť jen drobným písmem napsal, kdo při vzniku pomáhal řemeslně.

Skleněné výrobky jsou obecně ještě stále považovány za produkty užitého umění. Jak se z pozice uměleckého řemeslníka díváte na toto zařazení?
Moderní, nová díla se sice na první pohled mohou tvářit jako užité umění, ale měly by komunikovat a mít vlastní výraz. Snažím se, aby moje věci byly někde jinde, přesáhly rámec skla, protože nechci zůstat právě ve škatulce užitého umění. Chtěl bych zkusit sochařinu, už mám připravený kámen a dřevo, možná se vrátím i k malování. Sklo mě baví, ale mrzí mě, že už mi není 30, nemůžu dělat všechno, i když by mě to lákalo.

Bezmála třináct let působíte jako pedagog na VOŠ a SPŠ sklářské v Novém Boru. Co vás vedlo právě k této práci?
Nikdy jsem učit nechtěl, neměl jsem potřebu,jenže mi začalo být líto, že rytectví jako obor skomírá. Nejdřív jsem bral učení jako záskok, ale pak se podařilo otevřít rytectví skla i na střední škole. Šlo o rytí na mědi, což je jedna z nejstarších technik opracování skla, používal ji například Kašpar Lehmann, rytec ve službách Rudolfa II. Na učňáku se totiž rylo na kamínku, což je způsob dekorování skla pro komerční, nikoliv umělecké účely.

Jak vidíte budoucnost svého oboru?
Dneska už lidé nechtějí sklo do vitríny, ale když se v rámci soutěže vystavovala Blueberry Hill, hodně lidí o ní stálo. To je dobré znamení toho, že to řemeslo ještě stále někoho oslovuje. Rytina není mrtvá, pokud se v ní dá tvořit, žije dál a má stále co říct, což je vidět jak v mojí práci tak u mých žáků. Stále přicházejí nové inspirace a impulsy.

Autor: Zora Šepsová

15.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Do Lípy míří noví doktoři. Hlavně na chirurgii

Jak reklamovat koupený dům či byt

OBRAZEM: Právě jsme se narodili - miminka 33. týdne 2017

Česká Lípa - Miminka narozená v uplynulém týdnu. K blahopřání všem šťastným rodičům se připojuje i redakce českolipského Deníku.

Během pár minut vytvořím téměř cokoli

Nejen děti fascinují skleněné figurky. Kdo někdy nezatoužil mít doma pro štěstí skleněné prasátko, želvičku, ještěrku nebo pejska. A právě takové figurky vyrábí i sklářka Zdeňka Štrohalmová. Na vaše přání přemění skleněnou trubičku v cokoli.

OBRAZEM: Mácháč. Policisté zabavili marihuanu i extázi

Doksy - Tisíce lidí z celé České republiky, ale i ze zahraničí, vyrazily k Máchovu jezeru. Návštěvníci sem nepřijeli za rekreací, ale na tradiční taneční párty, která v Doksech probíhá celý víkend.

Operní diva držela palce nováčkům

Jablonec nad Nisou – Dnes mají zpěváci, a nejen populární hudby, skvělé podmínky vyzkoušet si reakci publika. To ostatně zhodnotila světová hvězda, mezzosopranistka Eva Randová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení