Velkou hudební událostí podzimu 2010 je jistě vydání desky Hany Hegerové „Mlýnské kolo v srdci mém“, alba pojmenovaného podle písničky Pavla Vrby.
Kolekce písní včetně duetu Stará píseň, natočeného s Jarkem Nohavicou, vznikla od podzimu 2009 v produkci klavíristy a Hanina „dvorního kapelníka“ Petra Maláska.

Událostí je také proto, že Hana Hegerová nechala čekat své věrné publikum na novinkovou desku bezmála čtvrt století.

Novinky živě?!

Alespoň některou z novinek jistě zazpívá i ve čtvrtek 14. října v jabloneckém Městském divadle, či o měsíc později – v úterý 23. listopadu v chomutovském kulturním svatostánku. Těšme se…

Od vydání posledního studiového alba Hany Hegerové Potměšilý host tedy uplynulo 23 let, ale zpěvačka mezitím pilně zpívala doma (užil si ji i rockový festival) či v zahraničí, vydala několik kompilací, záznam koncertu na CD i DVD i cizojazyčná alba. Ta vyšla (až na jednu supraphonskou výjimku) u zahraničních nahrávacích společností. Supraphon ovšem vydává i její novinku díky výhradní licenci od společnosti Live Production.

Šansony z Francie

CD „Mlýnské kolo v srdci mém“ nabízí i hudbu klasiků francouzského šansonu Serge Gainsbourga, Barbary, Michela Legranda, Isabelle Mayereau… Slova k nim psali Jiřina Fikejzová, Pavel Vrba, ale texty zde mají též Pavel Kopta či písničkáři Jiří Dědeček a Jarek Nohavica.

Na otázky k desce, kterou produkoval, odpovídal Deníku Petr Malásek.

Co myslíte, je takový malý zázrak, že se podařilo udělat po tolika letech desku s Hanou Hegerovou?
To je velký zázrak, protože to trvalo 23 let od té poslední desky. Já s Hankou Hegerovou pracuji 20 let a mluvíme o tom 15 nebo 16 let a ona pořád oddaluje ten okamžik, kdy půjdeme do studia něco natáčet. Protože ten materiál už byl samozřejmě před těmi šestnácti lety. Takže teď už jsme konečně téměř hotoví, jsme před finišem a teď už se to jen smíchá a okolo 14. října by to mělo být. Nevím, co se stalo, asi do toho dostala chuť.

Měl jsem strach

Co bylo na vzniku alba nejtěžší?
Dostat ji do toho studia. Protože, jak říkám, ty věci byly dávno dopředu připravené. Měl jsem asi velký strach a zodpovědnost, abych to nezkazil.
Je to velká příležitost a především zároveň ta zodpovědnost, když po takhle dlouhé době se do toho ta paní Hegerová pustila.

Bude novinka paní Hegerové znamenat zvýšenou koncertní aktivitu zpěvačky, či je to naopak: Dává lidem desku, protože už tolik koncertů nebude?
Myslím, že ani jedno. Ona má takový svůj standardní režim těch čtyř až pěti koncertů měsíčně. U toho asi taky i zůstane, to jí vyhovuje. Není to ani moc, ani málo, je to přesně v součinnosti s jejími silami a jejím zdravotním stavem.

Je šťastná…

Myslíte si, že koncerty vyloženě potřebuje k životu?
Ano, myslím, že ona je také šťastná a potřebuje hrát. Protože kdyby Hana Hegerová přestala hrát, tak začne stárnout – a to by bylo špatné.

Máte na nové desce i písničku, která je v repertoáru koncertů, na nichž ji doprovázíte, již dlouho?
Všechny písničky, které hrajeme na koncertech, hrajeme už strašně dlouho. Ona sama si z toho dělá legraci.
Ale třeba z té nové desky už tam tak jedna dvě věci jsou. Bude to možná trvat léta, ale postupně se to bude obměňovat a jednou budeme hrát na koncertech už celý nový repertoár.

Která z nových písniček je pro vás největší srdcovka?
Mám rád písně, které jsou postavené na pianu – například Lásko má. Z písní z desky se mi líbí skladba Mlýnské kolo v srdci mém, ta mě dojímá. Má totiž text, který psal sám život. Napsal to Pavel Vrba a myslím, že je to nejlepší text, který kdy v životě vytvořil. Prostě je úžasná.

Pár překvapení

A která píseň by mohla publikum mile překvapit?
Oscilujeme mezi tím úplně klasickým zvukem, standardním, ale trochu se také pouštíme v některých věcech do modernějšího současného soundu. Děláme to hodně nenásilně, protože si úplně nemyslím, že se to k paní Hegerové hodí. Ale hodí se to k některým jejím písničkám. Tak možná tyto písně by mohly publikum překvapit, protože najednou budou trošku z jiného těsta, než jsou od paní Hegerové zvyklí.

Ze kterého hosta na desce máte největší radost?
Tam je jen jeden, a to je Jarek Nohavica. Z toho mám velkou radost. Sám si napsal text k písničce, což bylo také logické, že kdo jiný než on, který zpívá s Hanou duet, by si měl text napsat.

Jarek? Byl úžasný

A jak se vám tedy s Jarkem Nohavicou spolupracovalo?
Bylo to úžasné. Přišel do studia, ani to nechtěl slyšet a nazpíval to, pak si písničku poslechl a řekl: „No hoši, můžu to udělat ještě jednou. Ale připravíme se o tu historku, že to bylo napoprvé.“ Tak to mě od něj opravdu potěšilo.

Zajímalo by mě, zda je jedním z prvních posluchačů vašich nových písniček s Hanou Hegerovou také vaše manželka, herečka Dana Morávková? A pokud ano – co na ně říká?
No určitě! Když je člověk něčeho plný, obklopuje ho to a dlouho na tom pracuje, tak už sám není soudný. Já potřebuji nezávislé uši a rodina je první, komu nové písničky předkládám.

A ještě navíc hodně dám na Danin názor. Má v hudbě nejen přehled, ale takový ten nos na ni, antény… (smích)

Má ráda, když to má drive – jako tanečnice a choreografka. Tohle je pro mě hodně směrodatné a když jsem jí to pustil, rozplakala se. To bylo pro mě dobré znamení.

Vliv tatínka

Prozraďte, prosím, má na vás dodnes vliv i váš tatínek, slavný klavírista Jiří Malásek? Říkáte si třeba „On by to udělal třeba tímto způsobem…“

Až takhle úplně ne. Ale jinak samozřejmě na mě vliv má, někde podvědomě to genetické zatížení bude. Je až s podivem, že někdy slyším třeba nějakou jeho starou filmovou hudbu ze 70. let a je to hodně podobné mému hudebnímu přemýšlení a uvažování. Takže určitě tam ta jedna líheň je znát.