Třešničkou na dortu posledních Hradů CZ letošního léta na Bezdězu byl koncert kapely Wanastowi Vjecy. Během letošního roku zahrála skupina výhradně na hradních open airech s výjimkou dvou dalších festivalů. Šlo tedy o unikátní podívanou, na kterou český návštěvník festivalů jen tak nenarazí.

Během hodinového koncertu kapela sázela hit za hitem a zrekapitulovala celou svou kariéru a neopomněla ani největší hity Lucie. Zazněly kusy jako Panic, Vlkodlak, Andělé, Slečna Anna je za vodou, Neděkujem, vypadněte, Nahá, Jsem nevinnej, Sbírka zvadlejch růží, Tak mi to teda nandey a další.

Neokoukaní Tatabojs

Neokoukanou show předvedli i Tatabojs v čele s charismatickým bubeníkem a zpěvákem Milanem Caisem, které rovněž jen tak někde nepotkáte. Nebo alespoň ne na každém druhém festivalu. Po létě si tahle parta dá dva měsíce pauzu a natočí pro fanoušky novou desku.

Přestože sobota byla silnější v kramflecích i pátek stál za to. Na menším pódiu, které se nacházelo na střeše tour autobusu, dostala šanci i ne tak notoricky známá, jako její kolegové, parta Mydy Rabycad, která je z poloviny jablonecká a z té druhé pražská.

Pátečním vrcholem pro mnohé bylo jedno z posledních vystoupení písničkáře Tomáše Kluse před plánovanou roční pauzou. Ten při koncertě až moc povídal. Každou píseň uváděl dlouhatánským monologem. Klus má ale svoje příznivce naprosto v hrsti, a tak hltali každé jeho slovo a radovali se z každého dalšího hitu.

Všudypřítomní Chinaski

Podobně komerčně na výši jsou také Chinaski, které hrají ze všech rádií a potkáte je snad na každém větším festivalu a jejich kotel byl podobně objemný jako v pátek u stříbrného slavíka.

Kapela kolem Michala Malátného odehrála standardní koncert s dobře složeným playlistem. Z nejnovější desky se dostalo jen na Víno, Každý ráno a Láska & Hvězdy. Takovou klasikou už se stal stařičký hit Punčocháče, který sborově zpívá celé publikum a poté na střídačku ženy i muži.

Laskonky a kremrole

Poslední zastávku putovního festivalu odstartovala čtveřice Wohnout tradiční písní Festivalová. Téměř polovinu koncertu složila skupina z aktuální desky Laskonky a kremrole, jež vyšla loni: Bárbíno?, Dobrý ráno, Díky moc, LSD a Fanynka.

Žánrově také ne úplně zapadající show nabídli Monkey Business jako vždy v dokonale vyladěných oblečcích. Tahle početná banda v poslední době hodně experimentuje s elektronickou hudbou. Dostalo se i na největší fláky jako Intercooler, My Friends nebo Party Shit.

Band v čele s Jiřím Macháčkem Mig 21 hrál filmovou Chci ti říct, energickou Máma se vrací, až po notoricky známé věci, co nesměly chybět: Slepic pírka, Malotraktorem nebo Tančím.

Punkové království

Žánrově nejostřejší koncert servírovali punkoví králové Visací zámek, kteří mají od loňského podzimu venku desku Punkové království, z něhož se na festivalech nejvíce ujal skandující song Klíště, kde skupina mluví v refrénu všem z duše "Je to válka, zabít klíště, je to válka, žádný příště…". Tradiční oddechovou chvilkou od nadupaného punku je rozcvička Mika Pixiese, který davu předcvičuje vprostřed songu Pitomá.

České a moravské Hrady CZ patří k nejoblíbenějším tuzemským festivalům. Doufejme, že příští rok bude program stejně vyladěný jako letos a že pořadatelé přijdou zase s nějakým překvapením, na které si jinde nezajdete.

POHLEDEM HANY LANGROVÉ

Redaktorka Hana LangrováNa Hradech hraje česká špička a ještě něco víc

Hrady CZ je jeden z mála českých festivalů, na kterém jsem ochotná si rozlámat tělo a stanovat tam oba dva dny, abych si ho užila celý. Nejblíže mám Bezděz, takže jsem opět neváhala. Nabízí totiž většinu české špičky, málo hluchých míst a hlavně přidanou hodnotu v podobě alespoň dvou kapel, které jinde neuvidíte. Na většině tuzemských open airů se totiž točí pořád dokola ty stejná jména. Vrchol Hradů obstaraly v současné době (zatím) téměř nekoncertující Wanastowi Vjecy, které opravdu jinde neuvidíte. Dalším příjemným překvapením v line-upu bylo žánrové vybočení v podobě Tatabojs.

I když další účinkující jsem již letos v létě párkrát viděla, pořadatelé se mi strefili do vkusu jako nikde. Od Wohnoutů, které poslouchám přes deset let, přes popovější věci jako Mig 21 s neodolatelným vtipálkem Jiřím Macháčkem a No Name, které sice normálně neposlouchám, ale na koncertě vždy zjistím, že díky rádiím od nich znám úplně vše, po vyloženě pařící skupiny jako Sto zvířat, Monkey Business a samozřejmě moji srdcovku Visací zámek. Wanastowky a Tatabojs nepatří k mým nejmilejším, ale jejich koncerty jsem si paradoxně užila nejvíce.

Ještě jsem nezažila festival, kde by tak dbali na dochvilnost a vše šlapalo na jedničku. Asi jde o nefér výhodu, protože kapely si tuhle časovou sehranost stihly nacvičit na dalších sedmi štacích po Čechách a na Moravě. Ale člověka skoro až mrzelo, že sotva skončila jedna parta, na druhém pódiu už začala hrát další, takže si nestihl dojít ani na záchod. Až na výjimky se u výčepů skoro netvořily fronty a že byl, hlavně v sobotu, areál našlapaný k prasknutí.

Občerstvení bylo rozmanité. Na své si přišli i vegetariáni a "stanující" ocenili i mobilní supermarket, ve kterém ráno nakoupili pečivo i čaj a kávu.

Chybějící telefonní i internetový signál připravil poměrně krušné chvíle všem, co se občas rozešli se svými kamarády. Najít totiž někoho v sobotní špičce byl docela oříšek. Ale odpočinek od mobilování a sociálních sítí byl k nezaplacení. Příště akorát přibalím karimatku a ucpávky do uší a jedu zase!