VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Roden v Lípě jako zvíře v kleci. Dirigovat ho bude Kamila Polívková

Česká Lípa /ROZHOVOR/ - Přijdete s předstihem do divadla, odložíte si v šatně, vejdete do sálu a on už bude na jevišti.

13.2.2014
SDÍLEJ:

Reprízu svého představení v České Lípě si Kamila Polívková nenechá ujít.Foto: archiv K. Polívkové

Bude tam sedět, stát, pozorovat poněkud tišší šrumec před začátkem představení. A vy se budete zvědavě dívat na něho. Co dělá, jak tam sedí a stojí a jestli ve skutečnosti vypadá líp nebo hůř než v televizi. Jestli zestárnul a jestli je opravdu kus chlapa.

Přesně za týden bude Jiráskovo divadlo v České Lípě hostit mimořádné představení. Monodrama „Sam", ve kterém diváci až na jeden výjimečný moment uvidí na jevišti pouze jediného herce, Karla Rodena.

„Ten Roden", na kterého většina diváků dorazí, bude na jevišti už ve chvíli, kdy se budou českolipští fandové divadla teprve scházet do sálu. Bude tam, aby si ho mohli všichni prohlédnout, pozorovat ho jako voyeuři a možná i přemýšlet o tom, jak se cítí on sám. „Třeba jako vystavený exponát. Nebo zvíře v kleci," nabízí možnosti autorka a scénografka inscenace Kamila Polívková, mimochodem nejstarší dcera valašského krále Bolka Polívky.

Performance umělce z Taiwanu

S inscenací, na jejíž českolipskou reprízu se přijede Kamila Polívková osobně podívat, se pojí celá řada zajímavostí. Představení je jakýmsi „pohrobkem" pražského Divadla Komedie, respektive v něm působícího souboru Pražské komorní divadlo, jež muselo v roce 2012 z vyšší moci zaniknout.

Hru, kterou Kamila Polívková s Karlem Rodenem inscenují, napsala mladá německá autorka Katharina Schmitt (*1979), rodačka z Brém a absolventka pražské DAMU. Inspirovala se v ní performancí „Cage Piece" taiwanského umělce Tehchinga Sama Hsiehe, kterou podstoupil od 29. září 1978 do 30. září 1979.

Nechal se umístit do dřevěné klece vybavené osvětlením, umyvadlem, vědrem, malým lůžkem, několika předměty denní potřeby a po dobu jednoho roku nesměl mluvit, číst, psát nebo poslouchat rádio či sledovat televizi. Jednou až dvakrát měsíčně od 11 do 17 hodin bylo možné jeho performanci zhlédnout.

Kamila Polívková • narodila se v roce 1975 v Brně
• jejím otcem je Bolek Polívka
• vystudovala návrhářství a modelářství oděvů (na střední škole) a scénografii (na JAMU)
• vytvořila kostýmní výpravy a scénografie v divadlech jako jsou Husa na Provázku, Národní divadlo Brno, Národní divadlo Praha, Městské divadlo Zlín, Divadlo Petra Bezruče Ostrava, Činoherní studio Ústí nad Labem,  Švandovo divadlo Praha, Divadlo komedie
• od roku 2005 pracuje s divadelním režisérem Dušanem Davidem Pařízkem v zahraničí, zejména v Německu a Švýcarsku
• jako režisérka uvedla v Divadle Komedie hry Hrdinové jako my nebo Víra, láska, naděje

Karel Roden možná nebude mít v České Lípě na jevišti doslova dřevěnou klec, ale měl by být tím zvířetem, na které se přijdete jako do zoo podívat. O tom, jak inscenace vznikla, proč je v titulní roli Karel Roden a jestli jsme všichni voyeři, vypráví Kamila Polívková v rozhovoru pro Českolipský deník. Vznikal na dálku, prostřednictvím e-mailu.

Monodrama Sam mělo být, bylo, jakýmsi loučením s divadlem Komedie. To, že se nyní po zániku Komedie hraje i jako „zájezdové představení" je nad plán, nebo jste s tím už dopředu počítali?

Už když tato inscenace vznikala, věděli jsme, že ji chceme uvádět i po zániku souboru Pražského komorního divadla působícího v letech 2002-2012 v Divadle Komedie. Mimo jiné to bylo i součástí projektu Jana Horáka, který na podzim roku 2012 založil Studio Hrdinů. Díky tomu se Sam hrál celou první sezónu tam a nyní už jezdí hlavně po zájezdech mimo Prahu. Karel Roden má to představení, jak mi sám řekl, moc rád a nabídek je zatím dost. Těší mě, že takový kus rezonuje i mimo pražské prostředí protřelých kavárenských rádoby-intelektuálů.

Jezdíte se jako režisérka podívat na reprízy v mimopražských divadlech? Přijedete do České Lípy?

V poslední době trávím mnoho času pracovně v zahraničí, ale pokud jsem tady, snažím se na reprízy jezdit. Naposledy jsem byla ve Veselí nad Moravou. Do České Lípy určitě přijedu. Kromě toho, že Sama (i Karla) po delší době zase ráda uvidím, musíme udělat „oprašovačku" tedy opakovací zkoušku po téměř tříměsíční pauze, kdy se nehrálo.

Četl jsem v nějakém rozhovoru, že když jste začala pracovat s textem Kathariny Schmitt, nebyl Karel Roden úplně první volba. Co pro něj nakonec rozhodlo? Když jsem přemýšlel nad touto otázkou, začal jsem si vymýšlet, kdo by mohl být vhodnější než Karel Roden a napadlo mě, jestli jste třeba jen na chvilku nemyslela na svého otce, že by se mu to mohlo líbit a být to vhodná role pro něj.

To je pravda, původně jsem uvažovala o jiném herci, ale nakonec jsme se společně s tehdejším ředitelem Dušanem D. Pařízkem shodli na tom, že i Karel by se měl náležitě s Divadlem Komedie rozloučit. Navíc se toto obsazení stalo doslova interpretačním klíčem textu, zabývajícího se mimo jiné zkoumáním výjimečné přitažlivosti popularity, která v lidech probouzí voyeuristické sklony. Dodává i nejbanálnějším věcem, činům a výrokům známé osobnosti v našem případě umělce zdání jedinečnosti a pomyslné „vyšší hodnoty".

Co se týče mého táty, budu upřímná tato role, resp. postava se k němu vůbec nehodí a já nejsem přítelem tzv. protiúkolů. Pro mě jsou nejzajímavější právě ty momenty, kdy se herec s postavou naopak potkává. Pro tátu je v tomto směru, podle mého názoru, naprosto ideální autor Thomas Bernhard. Doufám, že skutečně dojde na inscenaci jeho hry Divadelník, kterou by měl režírovat Jan A. Pitínský ještě v této sezóně v Brně.

Jaká byla spolupráce s Karlem Rodenem?

Skvělá! Karel je velice citlivý a intuitivní herec a je ochoten být opravdu upřímný a opravdový. Nerad se učí texty, ale když dojde na lámání chleba, dře jako kůň.

Vy jste nejen režisérkou, ale také scénografkou. Jak ve Vašich představách vznikala scéna pro tuto inscenaci podle hry o člověku zavřeném v dřevěné kleci?

V textu se objevuje motiv fotografování. Každý den ve stejnou dobu přijde do studia, kde je klec s umělcem uvnitř vystavená, fotograf a udělá snímek. Bílé, tzv. nekonečné pozadí, které se používá ve fotografických studiích, pro mě zároveň představuje něco jako výsek nekonečna. Prázdnotu a zároveň absolutní čistotu. Cokoliv, co do takového prostoru umístíte ať už je to člověk či neživý předmět, získává zvláštní význam. Je-li cokoliv vytrženo z kontextu přirozeného prostředí, stává se objektem zkoumání.

Inscenaci jsem neviděl, ale na různých místech jsem se snažil přečíst, o čem je. Že zkoumá přitažlivost popularity, voyeuristické sklony. Tady u nás, nebojím se říct „na venkově", přijde hodně lidí na to představení právě jen proto, aby viděli „toho Rodena", jak hraje a jestli dostojí své pověsti a pozici. Není tohle ten voyeurismus, který v inscenaci zkoumáte? Nebude to vlastně o nás?

Přesně tak. Jak už jsem zmínila v jedné z předchozích odpovědí, obsazení Karla Rodena s tímto faktem počítá a cíleně s ním i pracuje. Karel je sám o sobě právě tím „objektem zkoumání", o kterém byla řeč. Jakmile se objeví na veřejnosti, kdekoli a kdykoliv nejen na venkově, je vystaven zvýšené pozornosti okolí.

Každého zajímá, jaký kartáček na zuby používá, co jí, kde spí, co má rád, co si myslí, čeho se bojí. Nás zase zajímalo, co se stane, když s tímto fenoménem budeme pracovat na jevišti ve vztahu herec-divák, tedy pozorovaný a pozorovatel. Vždycky doufám, že někoho z diváků, kteří, jak říkáte, „se přišli podívat na Rodena", napadne uvažovat o tom, jak se asi takový Roden přitom cítí. Třeba jako vystavený exponát. Nebo zvíře v kleci.

Autor: Michael Polák

13.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Trio Bogar, Ludvík a Stránský vybojovalo na MS v MTBO v Litvě zlaté medaile ve štafetách.

KRÁTCE: Bogar má už dva tituly mistra světa. Práce v Pihelu mění jízdní řád

Burian (Lípa - v modrém) v souboji se Štajnerem.

Marek Burian přestoupil do Doks. "Seběhlo se to rychle," přiznává hráč

POZVÁNKA: Vratislavice budou ve čtvrtek patřit módě a Beatě Rajské

Vratislavice n. N. – Na autorskou módní přehlídku poslední kolekce návrhářky Beaty Rajské zvou ve čtvrtek Vratislavice. 

Dobrovolníky z celého kraje letos ocení v České Lípě

Liberecký kraj - Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají obyčejné věci. Tak zní charakteristika cen Křesadlo, které každoročně putují šesti vybraným dobrovolníkům z Libereckého kraje. Letošní již sedmý ročník má pod patronátem českolipská pobočka organizace ADRA.

Fotbalová I. B třída nezačala pro zástupce českolipského okresu nejlépe

Liberecký kraj /FOTOGALERIE/ - Neslavně zahájili novou sezonu v krajské fotbalové I. B třídě zástupci českolipského okresu.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení