Skupina 28: Svět vidíme objektivem osmadvacet

Výrazně subjektivní přístup, touha dostat se s fotoaparátem pod kůži zachyceným událostem a zobrazit jejich výjimečnost. Tyto tři věci spojují osm fotografů, kteří si říkají Skupina 28.

Volné sdružení osmi fotografů vzniklo v roce 2009 pod záštitou fotografa Antonína Kratochvíla.

„Fotografové společně realizovali již několik výstav. Pokouší se zachytit blízkost a intimitu určité chvíle, což je podle nich základní předpoklad pro dobrý dokument, který má v tradici české fotografie nezpochybnitelné místo,” vysvětlil Luděk Lukuvka, kurátor výstavy.

Fotí portréty a zajímavá prostředí

Již na prvním společném fotografování dominovalo téma portrétu. Autoři často zobrazují člověka na okraji společnosti - cikány z Transylvánie v Rumunsku, staré lidi z domova důchodců, obyvatele Havany či malé vesnice v jižních Čechách.

„Dramatická fotka se nemusí fotit jenom ve válce nebo v dalekých zemích, protože dramatičnost je i tady u nás. Například v útulcích pro staré lidi nebo dětských domovech. Je potřeba se o tyhle lidi zajímat, když jim nemůžu nijak jinak pomoci, tak jim aspoň oživím podzim života,” vysvětlila fotografka Irena Vězdová, která po dobu tří let fotografovala svou babičku v různých náladách a životních situacích.

Fotit staré lidi je velmi složité

„Pro ty lidi jste ale po dlouhé době nějaké vzrušení a oni se fotografují tak jako dřív „Počkejte, počkejte, já se musím učesat a nasměrovat …“ Není to jednoduché je fotit v jejich přirozenosti,“ dodala Vězdová.

Další fotograf zabývající se lidmi je Petr Kadlec, kterého nadchla romská kultura. Fotil v Rumunsku v Transylvánii.

„Moje fotky jsou z Rumunska. Fotím cikány, protože mám rád jejich kulturu, bezprostřednost, písničky, svobodu, přímé řešení situací. Fotil jsem v oblasti v Transylvánie v Saských vesnicích a na koňských trzích,“ prozradil sám autor Petr Kadlec.

Druhým velmi častým tématem je zachycení zajímavých míst, která nepatřičně ustrnula na světě. Na výstavě můžete vidět fotografie z Černobylu, Havany, české vesnice, New Yorku a dalších míst, kde se zacyklil čas a pod povrchem konzumní současnosti stále prosvítá cosi archaického.

Zachytil Kubu tak, jak ji lidé neznají

Téma lidí a zajímavého prostředí se prolíná na fotografiích Jiřího Havrdy. Ten objektivem pozoroval Havanu a její obyvatele.

„Fotil jsem v Havaně a část fotek je z Fiesty svatého Lazara největšího kubánského svátku. Každý rok se 17. prosince tisíce Kubánců sjedou do malé vesnice kousek od Havany. Fotil jsem obrázky poutníků, lidí, kteří putují kilometry, plazí se, nechávají se pokapávat voskem a dávají si předsevzetí,” řekl Jiří Havrda.

„Na fotkách z Havany jsem se snažil zachytit takovou tu dekadentní depresivní náladu obyvatel. Seznámil jsem se tam s mladým mužem, který mě provedl tamějšími obydlími. Ti lidé tam žijí na velmi špatné prehistorické úrovni. V jednom pavlačovém domě bydlí 400 rodin, které žijí bez vody a elektřiny v malých prostorách. Je to právě centrum Havany, kde byly dříve paláce a ty jsou teď úplně zničené a vybydlené. Je to můj pohled na Havanu jinak než jako na turistickou, barevnou, rozesmátou a karnevalovou Havanu. To, co jsem zachytil, je možná víc Havana, jak ji známe z televize,” dodal Havrda.

New York jako různorodé město

Další zajímavé prostředí nafotila autorka Michaela Hrubá, která byla tři měsíce v New Yorku a snažila se ho nafotit trošku jinak.

„Chtěla jsem zachytit velkou různorodost tohoto prostředí. Žijí tam naprosto odlišní lidé s různými kulturními a náboženskými zvyklostmi. Některé ty fotky vypadají tak, že bych je ani nezařadila do Ameriky nebo do tohoto časového období,” doplnila fotografka Michaela Hrubá.

Domácím prostředím v Jižních Čechách se zabývala Jana Hunterová. Nafotila malou vesnici se zvířaty, statkem a jejími obyvateli.

„Moje část fotek je nazvaná Podivnosti a fotila jsem je v Jižních Čechách v jedné malé vesničce Sedlo blízko Jindřichova Hradce. To město jsem dokumentovala po dobu dvou let. Jezdím tam často a zdá se mi, jako by se tam zastavil čas. Je to podivné místo s podivnými lidmi, kteří mají svoje tradice,”popsala své podivné fotografie Jana Hunterová.

Poslední autor přítomný na vernisáži byl Petr Ovčáček, který navštívil Černobyl.

„Byl jsem na Ukrajině v Černobylu na fotografickém workshopu, a protože mě to nadchlo, jel jsem tam pak ještě jednou. Bohužel je tam ta zóna uzavřená ostnatými dráty. Mluvil jsem tam i s obyvateli z okolních vesnic - těsně kolem zóny. Většina lidí to neřeší. Jsou staří. Muži se tam uchlastají, protože nemají práci, ženy žijí z důchodu a rabují to tam, odvážejí hliník a další suroviny. Vyloženě v té zóně tam žije poslední hrstka lidí, kteří byli hodně staří a už se jim nechtělo stěhovat ze svých chaloupek,” řekl autor fotografií z Černobylu Petr Ovčáček.

Poslední dva autoři Gerald Y. Plattner a David Mužík bohužel nebyli na vernisáži, ovšem jejich fotografie Černobylu a Paradigmata/Utopie jsou také zajímavé

Výstavu mohou zájemci zhlédnout v Galerii U Rytíře ve všední dny do 5. ledna 2012.