Výstava Tango sklo hýří energií

Představuje ojedinělou kolekci skleněných objektů, váz, nápojového skla i dekoračních předmětů, jejichž barevnost a styl ovlivnilo na počátku minulého století okouzlení temperamentním jihoamerickým tancem - tangem. Některé vzory ale české sklárny vyrábějí dodnes.

"Pojem tangobarvy se objevuje v prvním desetiletí 20. století, byly tak označovány určité odstíny barvené sulfidem kadmia, což byly velmi ostré tóny žluté, oranžové, červené a také zelené," vysvětluje kurátorka výstavy Jitka Lněničková.

Kontrastem k ohnivé barevnosti inspirované šaty tanečnic tanga, byla černá, odkazující na oblečení jejich partnerů, která vytváří i ve skle zajímavý kontrast. Později ve 20. letech přibyly i další barvy a barevné kontrasty, jako je třeba zelená-bílá nebo růžová-modrá.

"Snažila jsem se zmapovat Tango sklo a ukázat, jak se design postupem času proměňoval," popsala záměr Lněničková. Výstava je ojedinělá svým rozsahem, představuje sklo z českých muzeí a vzorkoven, ale především ze soukromých sbírek včetně zahraničních. V Česku, přestože bylo v tomto oboru velmocí, se mnoho z tehdejší produkce nezachovalo.

"Podle mých odhadů směřovalo 95 procent výrobků do zahraničí a převážně do USA, v tuzemských muzeích a sbírkách je ho opravdu málo," vysvětlila Lněničková. I proto jsou některé zajímavé vzory na výstavě představeny jen v dokumentaci ze skláren.

Tango jako tanec se objevilo na konci 19. století v Jižní Americe a velmi rychle se stalo módní záležitostí, která zejména barevností a kontrastem ovlivnila i další oblasti života od oblékání až po design.

V Česku se první zmínky o tangu ve sklářské výrobě objevují někdy kolem roku 1906, největšímu rozmach ale nastal až po první světové válce. "Lidé byli válkou unavení, bez energie, vyčerpaní a to tango je ostře barevné a vitální, dobíjí energii," vysvětlila Lněničková.

Že i po sto letech dokáže Tango sklo vlít oheň do žil, ukazuje nová novoborská výstava. Na své si na ní přijdou nejen vyznavači špičkového designu spjatého se slavnými jmény kolem Wiener Werkstätte (Vídeňských dílen), jako je třeba Josef Hoffmann, Hans Bolek nebo Michael Powolny.

Výstava představuje i práce dalších výtvarníků zvučných jmen stejně jako "pokleslou masovou produkci" reprezentovanou třeba skleněnými zvířátky v zářivých barvách, jako jsou červené ryby nebo oranžový slon. "Díky tomu si ale na výstavě přijdou na své třeba i děti," dodala Lněničková.

Výstavu v Novém Boru mohou zájemci navštívit až do 2. října, pak by se měla přesunout do muzea v Havlíčkově Brodě, zájem o ni projevila i Moravská galerie v Brně. "Vyloučeno není ani zapůjčení expozice do zahraničí, konkrétně do Ameriky," řekla Petra Ajšmanová, ředitelka Sklářského muzea v Novém Boru, které je spolupořadatelem výstavy. Kurátorka Jitka Lněničková současně připravuje ve spolupráci s odborníky z USA publikaci věnovanou právě Tango sklu.