Hned na začátek psaní musím taktéž prohlásit, že mi nejde a vůbec se nemíním vyjadřovat se ke konkrétní situaci, která se v těchto dnech odehrává v Novém Boru, konkrétně v Nemocniční ulici. Chci se pozastavit a zaráží mne na první pohled titulek tohoto článku. Možná si to mnozí z nás neuvědomují, ale osobně se domnívám, že právě toto je kámen úrazu a že v tomto jednoduchém titulku tkví celý problém „Dejte nám…“.

ČLÁNEK NAJDETE ZDE! Tancoš: Dejte nám jiné byty, jinak zahájíme hladovku

Mám pocit, že když si někdo něco chce pořídit, případně má potřebu nějaké věci, tak by jeho slova měla znít jinak, a to pravděpodobně „chtěli bychom si koupit, je možnost koupit si…“ a podobně.

U nás v Kravařích koluje takový vtípek, že některé matky řeknou svým dětem např. „dojdi mi pro cigarety“ a dítě opravdu pro cigarety dojde do krámu, tam si je vezme a přinese je matce. Samozřejmě splní její pokyn. Pro cigarety došlo. Ale už dítěti nikdo neřekl, že je normální je zaplatit.

A ultimatum „Dejte nám… jinak začneme držet hladovku“ je ze stejného soudku.

Vím, že pravděpodobně budu osočen z rasizmu, nesnášenlivosti a dalších ne zrovna příjemných vlastností. Je to sice možné, ale pouze to bude ukazovat na krátkozrakost a nepochopení toho kterého čtenáře. Kdybych tím rasistou byl, tak bych neoceňoval pracovitost a píli, například u nás v Kravařích podnikajícího cizího státního příslušníka, který má otevřeno sedm dní v týdnu a je stále usměvavý a ochotný. A o jeho péči o potomka by se daly psát ságy. Jak se zajímá o jeho vzdělávání v naší základní škole, jak se synovi snaží poskytnout všemožné aktivity naší školy…

Ale nikdy jsem od tohoto cizího státního příslušníka neslyšel větu „Dejte mi…“.

A jsem přesvědčen, že do doby, než se všichni nenaučíme tomu, že nic v dnešní době není zadarmo, tak není možné se s některými našimi spoluobčany domluvit naším českým jazykem.

Vít Vomáčka, starosta Kravař v Čechách