VYBERTE SI REGION

NÁZOR: Nad koncepcí školy vítězky konkursu se mě zmocnila hrůza

Vítězství Lenky Řebíčkové v konkurzu na místo nové ředitelky gymnázia v České Lípě a okolnosti, které jej provázely, vyvolalo bouřlivé reakce a diskusi mezi žáky, rodiči a pedagogy.

17.5.2012 143
SDÍLEJ:

Gymnázium Česká Lípa.Foto: www.gym-cl.cz

Patří k nim i Martin Aschenbrenner, jenž byl jako zástupce gymnázia členem konkurzní komise. Jeho reakci zveřejňujeme v plném znění:

.„Jako člen konkurzní komise, který měl zastupovat pedagogický sbor, si dovoluji vyjádřit se k některým záležitostem v souvislosti se jmenovaným konkurzem.

Pokud jde o vítěznou kandidátku paní Lenku Řebíčkovou, znám ji řadu let. Skutečně měla na naší škole dceru, jak zmiňuje ve svém vyjádření pro Českolipský deník. Znám ji jako matku, zároveň ale také jako kolegyni a výchovnou poradkyni. S jejími názory, které vyjadřovala na různých schůzích, školeních apod., jsem většinou souhlasil a i občasné krátké rozhovory s ní bývaly někdy podnětné. Osobně jsem s ní nikdy žádný problém neměl, jednala se mnou vždycky velmi slušně. Avšak z jejího celkového chování i z toho, co jsem se občas dovídal z jejího pracoviště, bylo jasné, že naprosto neumí jednat s lidmi.

Proto mě příliš nepotěšilo, když jsem zjistil, že se přihlásila do konkurzu na místo ředitelky naší školy. Jsem totiž přesvědčen, že umět jednat s lidmi je vlastnost nezbytná a základní pro každého vedoucího pracovníka a pro ředitele školy obzvlášť. Nicméně mě napadlo, že by jí koneckonců mohla být dána šance, pokud na jejím jmenování bude kraj trvat.

Již po prvním jednání komise bylo totiž z vystoupení pana Cikla jasné, že bude nejspíš prosazovat kohokoliv „cizího" a toto byla jediná „cizí" kandidátka . Když jsem si však prostudoval její koncepci školy, zmocnila se mě hrůza, která se po jejím vystoupení při konkurzním řízení spíše zvýšila, než aby byla zažehnána. Kromě toho poté, co se rozšířila zvěst o jejím vítězství v konkurzu jak mě, tak mnohé mé kolegy kontaktovali různí lidé, kteří se přinejmenším podivovali nad tím, jak právě tato kandidátka mohla zvítězit. Byli mezi nimi mj. její kolegové ze všech pracovišť, kterými prošla, a při její negativní charakteristice se všichni až podivuhodně shodovali, i co se týče konkrétních projevů její osobnosti. Poněkud mě to zaskočilo, protože jsem sice, jak jsem předeslal, o její ne zcela bezproblémové povaze věděl, ale rozsah negativních informací byl nečekaně velký.

Pokud jde o pana Cikla, nikdy dříve jsem ho neviděl. Někteří kolegové se dříve dokonce mohli domnívat, že ho obhajuji. Patřil jsem totiž k té části pedagogického sboru, která ve škole podporovala jeho záměr zrušit jednu třídu osmiletého studia, ba dokonce jsme to navrhovali za jistých podmínek již dříve, a to proti názoru vedení školy. Setkal jsem se s ním tedy až při dvou jednáních konkurzní komise.

Tolik úvodem a teď k některým bodům zmiňovaného článku.

Střet zájmů

Počet a struktura členů konkurzní komise se řídí příslušnými právním předpisy. Podle nich je členem komise zástupce pedagogického sboru (to jsem byl já), který má tedy kandidáta posuzovat z „vnitřního" pohledu školy. Je téměř jasné, že tento člen komise zná kandidáty ze školy, protože to jsou jeho kolegové (nikoliv nadřízení nebo podřízení), ale může znát i kandidáty „cizí", tak jako je může znát kdokoliv jiný z komise. To jistě nemusí být na překážku, někdy spíše naopak. Ale p. Veselý, ředitel střední průmyslové školy v České Lípě, byl v pozici „odborník na státní správu ve školství".

Měl by to být tedy ředitel jiné střední školy, který posoudí kandidáta z hlediska fungování ředitele školy. Pokud ovšem je takový člověk nadřízeným jednoho z kandidátů jako v tomto případě, může nastat situace, že se chce svého zaměstnance z různých důvodů zbavit, a bude tudíž hlasovat pro něj. V každém případě pozice moje a p. Veselého byly zcela rozdílné. Mimochodem nevím, o jakém „otvírání obálek" (pokud byl správně citován) p. Veselý mluví, neboť po příchodu mém a zástupkyně školské rady (zbytek komise byl již na místě) jsme dostali každý nakopírované materiály jednotlivých kandidátů, obálky tudíž musely být dávno otevřeny. Doufám, že se tedy jednalo jen o řečnický obrat, protože v případě, že se otvíraly obálky jednotlivých kandidátů před komisí, bylo to bez přítomnosti dvou jejích členů. Nic ostatně p. Veselému nebránilo, aby se za vzniklé situace vzdal členství v komisi.

Fámy

P. Cikl označil „střet zájmů" jako „fámy", z výše uvedeného to zjevně fámy nejsou. A pokud jde o osobnost vítězné kandidátky, mohl a měl si zjistit potřebné informace. Bohužel se zdá, že je pravda, když se říká, že pro většinu pracovníků krajského úřadu kraj končí za hranicemi Liberce.

Nechápu výrok p. Cikla, že se zaměstnanci gymnázia bojí změn. Změna nadřízeného je provázena určitými obavami vždycky, to bychom ale museli protestovat proti jakémukoliv řediteli, protože ten současný se konkurzu neúčastnil, neboť odchází do důchodu. Kraj již učinil tu změnu, že zrušil gymnáziu od následujícího školního roku jednu třídu osmiletého studia, tato změna je tedy daná, můžeme se jí obávat, ale nezávisí na řediteli. A pokud si kraj přeje jiné změny, měl by definovat, proč a jaké.

Jistěže každá tak velká škola má nějaké problémy, z každé školy se najde nějaký žák či rodič, který se cítí ublížený, někdy i oprávněně, tím spíše ve škole s více než 500 žáky. Ale domnívám se, že celkově gymnázium funguje dobře. P. Cikl se přede mnou vyjádřil zhruba v tom smyslu, že naši školu vnímají jako nevýraznou. Mají se tedy udělat změny za každou cenu, jen aby se něco dělo? A nemůže to být tak, že se o nás moc neví právě proto, že učíme, zatímco mnohé jiné školy se spíše předvádějí? A není třeba také možné, že případné změny mohou prosazovat i kandidáti z řad učitelů dané školy právě proto, že danou školu dobře znají a vědí lépe než někdo zvenku, kde jsou problémy?

Koncepce, se kterými předstoupili kandidáti před konkurzní komisi jsou tajné, i ta vítězná. Těžko tedy lze říct, že se učitelé gymnázia bojí konkrétních změn, které plánuje vítězná kandidátka, když její koncepci dosud neznají, snad některé spíše tuší.

Já ji bohužel znám, a tedy jsem jediný, kdo se změn může bát, a také se jich skutečně bojím. Kdyby se totiž realizovala koncepce vítězné kandidátky, vedlo by to v několika letech k odlivu studentů z naší školy. Je sice pravda, že některé návrhy nebude možné realizovat a jeden šel dokonce zcela proti vzdělávacím záměrům kraje, toho si však zřejmě nikdo z komise nevšiml, nebo všimnout nechtěl. Na možných důsledcích zbytku koncepce to však nic nemění.

Mám tedy snad věřit tomu, co zatím považuji skutečně jen za „fámy", totiž že takto chce „přirozenou" cestou kraj zdejší gymnázium zrušit a ponechat pouze gymnázia v Mimoni a Novém Boru?

Výběr ředitele

Přirovnání školy k firmě, které uvádí p. Cikl v souvislosti s tím, že kraj má právo jmenovat ředitele školy, značně kulhá. Majitel soukromé firmy je zodpovědný v podstatě sám sobě. Když si vybere špatného vedoucího pracovníka, prodělá na tom především on. Škola je však veřejná instituce placená z veřejných prostředků.

Povinností učitelů je co nejlépe učit žáky a vedení školy jim k tomu má vytvářet co nejlepší podmínky. Zřizovatel pak má za POVINNOST vytvářet zase takové podmínky pro vedení školy, aby tato mohla fungovat. Z vyjádření p. Cikla i z toho, jak vystupoval při konkurzu, mám spíše pocit, že se chová jako středověký pán rozdělující feudální léna. A kdyby se pod vedením nového ředitele škola rozložila, kdo bude zodpovědný? Nikdo. Už se to tak mnohokrát stalo. A když je tedy kraj tak všemocný, nejsou konkurzy pak jen šaškárnou? Zdá se, že ano, ostatně mi připadalo, že já jako zástupce pedagogů a zástupkyně školské rady jsme v komisi opravdu jen formální a trapné přívažky.

Dále si na tomto místě dovoluji tlumočit poznámku jedné kolegyně, že obvykle v čele firmy stojí někdo s vyšším nebo stejným vzděláním, než mají jeho podřízení, a zároveň s patřičnou kvalifikací. P. Cikl, pokud je mi známo z veřejných zdrojů, vystudoval bakalářské studium v oboru tělesná kultura. Jakou kvalifikaci a jaké morální právo má na to, že rozhoduje suverénně a navzdory lidem, kteří situaci znají, o školách, když v tomto oboru nikdy nepracoval a když i tyto školy samotné zná leda z nějakých statistik (v naší škole byl např. pouze jednou, a to v ředitelně, pokud je mi známo) a kde ani nezná podmínky, za nichž škola působí. Jeho „právo" je pouze politické.

Počátkem 90. let kdosi řekl, že za socialismu úředníci, když dostali úřad, chovali se, jako by s ním automaticky dostali všechny potřebné vědomosti a schopnosti a jako by se už s nikým nemuseli radit. V roce 1989 bylo jedním z hlavních bodů kritiky komunistické vlády, že do funkcí nedává odborníky, nýbrž především lidi věrné KSČ.

V té době to už ovšem byla pravda jen částečně, i představitelům KSČ dávno došlo, že vedoucí pracovníci musí mít k výkonu svých funkcí i jiné předpoklady, ale v dobách předešlých se stalo, jak znám z vlastní zkušenosti, že holič si udělal kurz občanské nauky a byl z něj kvalifikovaný učitel. Vracíme se snad do padesátých let? Nezbývá mi, než si vzpomenout na jednu bývalou kolegyni, která říkávala: „A za tohle jsem na Letné zvonila klíčema!?"

Zdá se, že záměr, který měly konkurzy splnit, nějak nevyšel. Již před více lety školský zákon stanovil, že ředitel může být odvolán, když mu je více než 65 let, anebo pro závažné porušení zákona, a to proto, aby nedocházelo k neblahému ovlivňování chodu škol politiky (tehdy totiž přecházely ze zrušených školských úřadů na města a kraje). Byl tudíž prakticky neodvolatelný. Tím se ale stalo, že leckterý ředitel rozvrátil školu, ale protože to nebylo „závažné porušení zákona", nemohl být odvolán.

Převaha

Novela školského zákona měla donutit ředitele škol, aby se chovali zodpovědněji, protože by každých šest let museli svou práci obhájit. Z jednání konkurzní komise jsem si odnesl několik dojmů, které však nevypadají příliš optimisticky: díky složení komise má zřizovatel vždycky převahu; není jasné, podle čeho se vlastně ředitel vybírá, kandidáti měli za čtyři minuty představit svou koncepci a pak dostali od jednotlivých členů komise otázky, ty jen v necelé polovině případů směřovaly k tomu, jak chtějí školu řídit (i když ovšem si každý může říct, co chce, stejně nikdy nikdo nebude kontrolovat, jestli v souladu s tím po svém jmenován jedná)."

Martin Aschenbrenner

Autor: Redakce

17.5.2012 VSTUP DO DISKUSE 143
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

S kradenou octávií daleko nedojel

Česká Lípa - Pětatřicet minut. Jen takovou dobu bylo v držení zloděje vozidlo Škoda Octavia, jehož krádež nahlásil ve středu brzy ráno majitel z českolipského sídliště Špičák.

Kriminalita mládeže roste. Jak tomu zamezit, budou řešit školy i město

Česká Lípa - V České Lípě zahájil činnost Tým pro mládež.

Do Krompachu se opět slétnou andělé

Krompach - Každý, kdo chce na chvíli vypnout od všedních starostí a ponořit se do opravdové vánoční atmosféry, by měl tento víkend vyrazit do Krompachu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies