Ale od začátku. V nedávné době jsme začali na webových stránkách obce Kravaře zveřejňovat jména pachatelů, za které naše obec platí co přestupek 1.000 Kč městu Česká Lípa, se kterým máme uzavřenu veřejnoprávní smlouvu právě na vyřizování přestupkové agendy.

Tato naše transparentnost, za co vydáváme veřejné prostředky, se ovšem nelíbila Úřadu pro ochranu osobních údajů a v minulých dnech s námi zahájil správní řízení. Zdůrazňuji, že údaje jako datum narození či rodné číslo poctivě začerňujeme.

Když se novináři ptali tiskových mluvčích tohoto úřadu, co je vedlo k zahájení správního řízení, bylo podáno toto vysvětlení : „Je to obdoba vytváření pranýře," konstatoval pan David Pavlát z ÚOOÚ ( Právo 15. srpna 2013). „Je to jakési vytváření pranýře, ale tento institut je dávno překonaný," Hana Štěpánková taktéž z ÚOOÚ (Českolipský deník 14. srpna 2013).

Jsem sice starší člověk, ale pranýř opravdu nepamatuji. Proto jsem se obrátil na encyklopedii Wikipedie o radu. Zde jsem se dočetl: „Pranýř byl za feudalismu místem uprostřed náměstí, kde byli trestáni nepoctiví občané… Pranýř bylo místo hanby, ponížení a utrpení. Lidé k němu byli přivazováni řetězy a byli odevzdáni okolí, které je mohlo hanobit, např. pliváním,urážkami, posměchem a někdy i ranami. Také se zde mohlo mučit. Dále se také rozdávaly na pranýři výprasky rákoskou. Ty byly spíše pro ženy."

Dá se tedy vůbec pranýř byť i jen symbolicky nebo s nadsázkou porovnat s tím, že obec Kravaře zveřejní jména osob, které páchají trestnou činnost a obec za tyto pachatele přestupkové činnosti vynakládá veřejné finance? Úsudek, nechť si laskavý čtenář udělá sám.

Mne osobně pouze v tomto případě mrzí, že se porovnávají dvě nesmyslné skutečnosti a že toto porovnání vyjde jako oficiální vysvětlení státního úřadu.

Možná bych se ale mohl pokusit o jiný příměr. Nejsou v dnešní době novodobými pranýři obrubníky před večerkami a podobnými provozovnami? A nejsou naopak pranýřováni ti, kteří jdou okolo těchto osob, které od kuropění posedávají po těchto obrubnících do pozdních večerních hodin a kolemjdoucí otravují komentáři, či smlouváním o to, kolik jim mají dát peněz tu na večeři, tu na vlak či autobus? A když jim sociálně citlivý člověk nějakou tu zlatku věnuje, tak ji promění za zlatavý mok, resp. „krabicák"?

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří nám jako Zastupitelstvu obce Kravaře v Čechách, případně mně osobně vyjadřují podporu v tomto sporu s absurdní legislativou nebo spíše absurdním vykládáním legislativy.

Ing. Vít Vomáčka, MBA starosta obce Kravaře v Čechách