Když se totiž vyskytne problém, víte kam máte zavolat, na koho se obrátit a samozřejmě máte na různých postech lidi, které za dobu svého působení znáte i osobně a víte „jak na ně“.

Ale stejně tak jako v životě má i tato výhoda svou druhou, ne tak příjemnou stránku. Znáte totiž své spolupracovníky, spoluobčany a pracovníky jiných úřadů dlouhou dobu a bohužel nezapomínáte, jak se projevovali dříve a jaké mají názory a co říkají dnes.

My, starší starostové, kteří již své funkce vykonáváme „nějaký ten pátek“ si vždy, když se sejdeme, zavzpomínáme na počátky, když jsme ve svých funkcích začínali. To ještě nebyly krajské úřady, ale okresní úřady a nejvyšším orgánem tehdy bylo tzv. okresní shromáždění. A musím říci ( a doufám, že nejen já, ale i jiní pamětníci starostové ), že tam se děly věci. Tam poprvé, když se jednalo o naprosto banální věci, jsme se setkali s tím, že zástupci jedné nejmenované občanské strany si vyžádali přerušení jednání, neboť klub této občanské strany se potřeboval kuloárně dohodnout, jak budou hlasovat.

Nic proti tomu a toto jednání se stalo v dalších letech jakýmsi standardem.

Vadí mi na tom jen jediná věc. Dnes zástupci tohoto jednání a v tomto deníku, které takto začalo rozdělovat společnost hlasitě a možná právě proto hlasitě, kritizují naše poslance, že nejsou schopni se dohodnout, že jim nejde o věc, ale o stranickost.

Proto by si možná ti kazatelé morálky a způsobů jednání, měli uvědomit, že historie každého z nás se nedá odmazat a lidská paměť má opravdu velkou kapacitu.

Ing. Vít Vomáčka, starosta obce Kravaře v Čechách