VÁCLAV HAVEL překvapil svou zemi. Tolikrát. Jako by sem ani nepatřil a možná právě naopak. Neopakovatelný ve světě poslušných figurín. Jako by téměř samojediný chtěl probudit spící a čekající jako blanické rytíře. Národ polepený hesly s pitvořícími se obličeji a s pantomimou sluhů cizí moci, které jsme měli blahořečit za zakletí a lhát tak, abychom přežili a vyplatilo se to.

VÁCLAV HAVEL. Jak řekl izraelský politik Šimon Peres: „On je jiný než ostatní…“ A byl a figurky mu to nikdy nezapomněly. S výjimečnými osobnostmi si často lidé nevědí rady. Byl lidský prezident. Neměl rys dokonalosti, ale bylo možno mu věřit, i když stál v zástupu nevěrohodných. VÁCLAV HAVEL. Probouzel svědomí. Mluvil o naději. O lásce a pravdě. A oni se pošklebovali, protože tomu nerozuměli. Co to je, říkali. A smáli se, že všechno je jinak. A nebylo!

VÁCLAV HAVEL zůstane mezi nemnohými jako trvalá výzva. Abychom chránili svobodu, kterou tak těžce nalézal. Abychom byli slušný národ, ne pokleslý zmarněním a zaneřáděním sebe sama. Člověk, který nepromarnil svůj život. DĚKUJEME. Kdo nás bude nabádat, abychom neztráceli dobro a tak často se nezahanbovali?

VÁCLAV HAVEL. Jeden z mála, který bude mít co říci, i když se spojil již s věčností času. DĚKUJEME!

Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy