Přibylo světýlek. Ubylo poklidu a formálně se každý rok píše „šťastné a veselé“. Co však se dá za tři dni stihnout? Tak sedíme u stolu a ty mají svátek. Přes naše naříkání, většinou si můžeme dopřát. Jen těch lidí kolem stolů ubývá. V módě je singl. Snad přítel přijde. Snad se domluvíme a vyměníme si dítě, ale co když ne? Stavíme se u rodičů. Mají pro nás dárky.

Strýcové a tety a sestřenice a bratranci a často ani bratříčky a sestřičky nezveme. Mnohdy se ani pořádně neznáme. Vánoce jsou svítící obchodní centra a děláme, že nám to stačí. Kolik lidí se léčí, žijí sice, jak chtějí, ale stres mají.

Většina z nás na chvíli zapomene, a to i na to, co jsme si nestačili říci. Děti budou zavaleny, přes všechny krize, tolika dárky, že je nebudou umět ani vyjmenovat. V mnohých domech spolu se stromečkem se rozsvítí i televize. K ní má většina totiž jasný vztah. Nikdo nás vlastně nikdy neučil mít rád, pokud z nějakého důvodu to máma a táta neuměli nebo na to zapomněli.

Ve škole nám jen řeknou, co to je sex. To se má. Ale proč by měla pro mne má žena znamenat o tolik více, než jen družku do postele, to asi moc v učebnicích není. Polovina manželství je na chvíli… Někdo si jen těžko vzpomíná, kdy vlastně s kým tak jako žil.

Vánoce, to bylo aleluja, tedy radost. Lidé louskali ořechy a měli radost, že přežili zase jeden rok. A byli pohromadě, a co bylo důležité, v „bázni boží“. Narodilo se přece dítě. Pro mnohé Vykupitel, a protože lidé nebyli tak sebevědomí, tak věděli, že když jim někdo pomůže odčinit hříchy a prohřešky a mizerii, bude to dobře. Každé narození je především příslib. Naděje, ten človíček bude lepší, než my. A proto bude i na tom často divném světě lépe.

Utekl nám nějak smysl Vánoc. Hřejivého setkávání a radost ze vzájemnosti lidí blízkých, ale i lidí všeobecně dobrých. Zůstaly nám pečeně a rozmanité hodování a popíjení. A také čekáme, konečně – to děláme stále a celý rok, že nám hlavně někdo něco dá. A my ho za to možná budeme mít rádi.

A tak Vánoce. Aby vám nebylo moc smutno, že někdo chybí a vy jste tolik chtěli, aby byl s vámi. Vánoce plné ohledů a dobrých slov. Alespoň chvíli klid v duši. Naše malé a společné aleluja.

Zdeněk Pokorný, bývalý starosta České Lípy