lánek se zabývá výsledkem konkursu na ředitele Gymnázia v České Lípě. Pan Aschenbrenner v článku vystupuje jako jediný spravedlivý, zpochybňuje kde co, plive jedovaté sliny, ale možná se věci mají poněkud jinak.Myslím, že hlavním motivem jeho článku je, že se pan Aschenbrenner nesmířil s tím, že většinově za vítěze nebyl vybrán jeho favorit.

Možná jako jediný přišel na jednání sedmičlenné konkursní komise, které byl členem, s předpojatým názorem a zřejmě není ochoten akceptovat, že jeho hlas, stejně jako všech ostatních, měl váhu jedné sedminy. Jestli pan Aschenbrenner tento obecně přijatý úzus neuznává, měl to sdělit dopředu a mohl být do komise nominován za pedagogické pracovníky školy někdo jiný.

Konkursní řízení na výběr ředitele školy či školského zařízení vychází ze školského zákona a z vyhlášky o konkursech. Předně, pan Aschenbrenner vůbec není oprávněn sdělovat veřejnosti žádné detailní okolnosti průběhu konkursu.

Stejně jako ostatní členové konkursní komise podepsal, že v souladu s Listinou základních práv a svobod pomlčí o osobních údajích uchazečů a o průběhu konkursu. Čili podepsal a nepomlčel. Jakou váhu může mít slovo někoho, kdo v rozporu se zákonnými úpravami i s tím, co sám dobrovolně podepsal, jedná jinak a ke všemu protiprávně?

Někdo k tomu však může správně namítnout, jak by se ale veřejnost dozvěděla, že něco v rámci jednání komise nebylo něco v pořádku? K tomu má člen komise právo uvést toto do zápisu o jednání konkursní komise. Připojil pan Aschenbrenner do zápisu ke svému podpisu nějakou doušku v tom smyslu? Já vím, že nepřipojil.

Osobní názor pana Aschenbrennera na vítěznou uchazečku má všechny atributy pavlačových drbů. Říká, že na různých schůzích a školeních s ní vždy souhlasil a její návrhy byly podnětné, že s ním jednala vždy slušně, ale co se dovídal o jejím chování, to bylo jakoby hrozné. No prostě středoškolský učitel jedná podle toho, co jedna paní povídala.

Považuji za podstatné, že konkursy byly řízeny korektně a že uchazeči, kteří případně neuspěli (jmenovat lze vždy maximálně jen jednoho), neměli pocit, že by konkurs neproběhl podle pravidel.

Pan Aschenbrenner podezírá jednoho ze členů komise ze střetu zájmů. Konkurs byl radou kraje vyhlášen 7. února 2012 a současně s vyhlášením byli jmenováni členové komise. Včetně něho a také pana ředitele Veselého, který má být oním člověkem ve střetu zájmů.

Konečný termín pro přihlášky uchazečů byl stanoven na 2. března 2012. Do té doby skutečně nikdo nevěděl, kdo se do konkursu přihlásí. Komické je, že pan ředitel Veselý je jednou napadán, že vítězné uchazečce nadržoval a jindy, že se jí chtěl zbavit. Prostě podle toho, jak se to hodí. Každopádně názor na střet zájmů kvůli tomu, že uchazečka je v současnosti podřízenou jednoho ze členů komise, je pouhým výmyslem pana Aschenbrennera. Žádný právní předpis toto neupravuje.

Manipulace s fakty

Mimochodem, zde za zmínku stojí manipulace s fakty ze strany starosty Chrastavy pana Canova, který zpochybňuje účast ředitele průmyslové školy v konkursní komisi. Vychází z vyhlášky o konkursech, podle níž by členem komise měl být odborník na stejný typ školy. Podle něj jím měl být ředitel jiného gymnázia, protože se nejedná o stejný typ školy.

Pan Canov je nejen starosta, který jistě ví, že zákon má vyšší právní sílu než vyhláška, ale je také učitel, a tak by mohl znát školský zákon. V platném znění školského zákona se totiž v §7, odst. (1) uvádí, že jedním z typů školy je střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště). K žádné chybě tedy ze strany Libereckého kraje nedošlo. A nebude-li pan starosta Canov číst zákonné úpravy důsledně, může se mu stát, že jeho názory napříště nebude brát nikdo vážně.

Školy jsou podniky

Pan Aschenbrenner zjevně nepochopil, že dnešní školy a školská zařízení jsou skutečně podniky. Podnikem se totiž nerozumí pouze obchodní společnost, i když i takové v českém školství působí. Rozumí se jím jakýkoliv ekonomický subjekt.

A přestože jsou ovládány svými zřizovateli (rozuměj majiteli), mají svoje IČ, svůj rozpočet, svoji vnitřní personální politiku, platí daně apod. Ano, vzdělávací instituce mají svá specifika. Ta však postihuje školský zákon, zákon o rozpočtových pravidlech, vyhláška o konkursech a podobné právní normy, na jejichž dodržování resort školství Libereckého kraje dbá.

Byla nejlepší

Možná právě z tohoto nepochopení pramení povyk, který pan Aschenbrenner způsobil. Protože kdyby si tuto skutečnost uvědomil, pochopil by, proč zřizovatel hledí při výběru ředitelů nejen na schopnost vést pedagogický proces, ale také na zvládání řízení školy či školského zařízení i z jiných úhlů pohledu.

Pan Aschenbrenner se snaží také jen tak mimochodem diskreditovat vítěznou uchazečku tím, že by měla být chytřejší než její podřízení. No tak to už je úplně zcestný názor. Jakoby intelekt byl pro celistvost osobnosti každého člověka rozhodující. Pan Aschenbrenner totiž zcela pomíjí i jiné složky osobnosti vhodné pro řídící pracovníky, jako je instinkt, odolnost, vytrvalost, schopnost rozhodovat se, sociální inteligence nebo schopnost nadhledu apod. Jejich dostatečnost uchazečka podle zákona dostatečně prokázala.

Pan Aschenbrenner napomíná zřizovatele, že pokud chce dělat na škole nějaké změny, měl by definovat jaké změny školu čekají a proč je dělá. Tak, milý pane Aschenbrennere, zřizovatel se rozhodl vypsat konkurs na ředitele školy, a to z důvodu, že stávající ředitel školy hodlá ve své funkci skončit. Pokud jste to nevěděl, tak teď už to víte. Nepředpokládám, že by na tom bylo něco nesrozumitelného.

Zdravý rozum

Z říše pohádek je pak teorie pana Aschenbrennera o zájmu Libereckého kraje postupně zlikvidovat gymnázium v České Lípě. Doporučuji číst méně sci-fi, věnovat se reálným problémům tohoto světa a více používat zdravý rozum. S trapnostmi na úrovni pivnice čtvrté cenové skupiny, které si autor dovolil ve svém článku uvést, se vypořádávat nehodlám. Proto jeho invektivy vůči mé osobě ponechávám bez povšimnutí. Nepochybně nebudu sám, kdo se s jeho hloupým jednáním již setkal.

Radek Cikl, náměstek hejtmana Libereckého kraje (ČSSD)