Na jednání zastupitelstva města letošního 23. května k tomu předložil jeho člen pan Panc návrh smlouvy, na jejímž základě by mužstvo dospělých dostalo příspěvek 1 250 000 korun. Vedení města proti tomu argumentovalo nedostatkem finančních prostředků v rozpočtu.

Je nutno si vybrat: buď peníze na sport dostanou děti a mládež, nebo dospělí.Osobně bych velmi nerad, aby peníze dostávali dospělí na úkor dětí. Vadilo by mi i to, kdyby byl výrazněji podporován jeden sport na úkor jiných. I proto, že na rozdíl od fotbalu v jiných sportech dosahují českolipští sportovci výrazných úspěchů, třeba plavci nebo karatisté, florbalisté a další. A například dětské lehkoatletické oddíly by si také zasloužily větší podporu.

Jako dětský a školní psycholog se dosti často setkávám se sportujícími dětmi a pomáhám řešit jejich problémy. Jde většinou o děti s výrazně praktickým typem nadání, což jim nezřídka komplikuje zvládání školního učiva. Mluvívám s nimi i o jejich sportovní činnosti, o značné zátěži tréninkem, včetně zátěže časové.

Jistě se třeba mezi mladými fotbalisty a hokejisty najdou i tací, kteří uvažují o sportu jako o budoucí profesi. Ale jsou to jen jednotlivci a to, co říkají, je často spíše projev ambicí rodičů než jejich vlastních. Ale pokud už takový záměr mají a vydrží jim do dospělosti, míří samozřejmě výše než do České Lípy. Nedá se tedy říci, že by perspektiva mladých fotbalistů byla nějak zvlášť závislá na situaci mužstva dospělých.

Navíc hodně dětí s organizovaným sportováním končí ve věku dospívání. Začínají mít v tom období jiné starosti i zájmy. Vůbec to ale neznamená, že by jen proto bylo dětské sportování méně významné a nezasloužilo si podporu od města. Právě naopak.

Ze společenského hlediska je důležité, že děti se ve svém volném času věnují něčemu smysluplnému, že nemarní čas bezcílným potloukáním se po ulicích, což zpravidla nevede k ničemu dobrému. Kromě toho si prostřednictvím sportu nejen upevňují zdraví, ale utvářejí a rozvíjejí řadu vlastností důležitých pro dospělý život, jako je cílevědomost, odolnost,vytrvalost, schopnost překonávat překážky, umění vyrovnat se s úspěchy i neúspěchy.

Naproti tomu u dospělého sportování a u fotbalu zejména jsem někdy na rozpacích, zda nad jeho klady už nezačínají převládat spíše negativa. Vždyť dnes i řada skalních fandů kopané se ze všeobecně známých důvodů začíná bát na stadiony chodit, natož aby s sebou brali děti. A nejde jen o výtržnosti a násilí na fotbalových utkáních. Kolik jen už proběhlo korupčních kauz!

Kdo se dnes může stoprocentně zaručit, že výsledek nějakého konkrétního utkání je opravdu výsledkem úsilí a umění hráčů, a nikoliv spíše výsledkem zákulisních jednání mezi bafuňáři? Nevyhnuly se zmíněné problémy ani České Lípě, a nejde jen o cca 15 let starou kauzu Brümmer, která je prapříčinou současných problémů českolipského fotbalu dospělých. Málokdo si to už asi pamatuje, ale jeden z prvních soudních rozsudků v tehdejším Československu za uplácení v kopané padl v tomto městě už někdy před 30 roky.

Jistě, můžeme si říci, že dnes je situace zcela jiná, vše v českolipském fotbale je naprosto čisté a přísně v souladu se zákony i se sportovní etikou. Ale marná věc, jednou ztracená důvěra se jen obtížně získává zpět a někdy se už nezíská vůbec. Je velmi těžké za takové situace zvednout ruku pro finanční podporu.

Navíc mi zní jako hlas z jiného světa požadavky například na umělý trávník (a to prý v některých městech jsou dokonce na stadiony instalovány trávníky vytápěné!), když je třeba počítat s každou rozpočtovou korunou, když uskrovňovat se musí školství, o kultuře nemluvě. Nelze se ohlížet do minulosti, realita je dnes jiná, peněz je méně než dřív, a tím pečlivěji je třeba vážit, na co je použít.

A kromě toho, na rozdíl od dětí dospělí mají i řadu dalších možností, jak získat prostředky pro svou zájmovou činnost. Nejde jen o hledání sponzorů, kteří stále ještě raději podpoří fotbal než například místní kulturní soubor, ale třeba i o grantovou činnost. Souhlasím ale, že shánění sponzorů i ta grantová činnost je práce mnohdy úmorná a výsledky ne vždy odpovídají vynaloženému úsilí. Tisícům zájmových organizací po celé republice ale stejně jiná cesta nezbývá.

PhDr. Miroslav Hudec, dětský a školní psycholog a zastupitel České Lípy