Jako jedna osmina týmu, který za 111 hodin musel urazit 2 222 kilometrů. „Byl to závod nevídaných rozměrů, plný emocí, touhy, bolesti, štěstí, ale třeba i zklamání," říká Petra.

Ale od začátku…

Startovním místem bylo Staroměstské náměstí v Praze. Na Letné následoval ostrý start, týmy vyrážely v pětiminutových intervalech směr tunel Blanka, který měli závodníci možnost projet jako první a poslední cyklisté. „Přísné podmínky průjezdu nám nepovolovaly jet více jak dvacet kilometrů v hodině, takže to byl opravdu jen rekreační průjezd. Ale nikomu z nás to nevadilo, neb i tak jsme se zapsali do historie," popisuje začátek závodu Petra Hurtová.

Za tunelem Blanka předala GPS štafetový kolík kolegyni z první části svého Teamu Uni Credit Leasing. Ta pokračovala směr Teplice, kde byl první průjezdný bod. „Celý náš tým byl rozdělen na dva menší, kdy první skupina jela 24 hodin v kuse a po té přišla na řadu skupina druhá. Ta se mezi tím přesunula na Slovensko," říká Petra.

Pravidelné střídání

Každý z týmů si trasu určoval sám, jen se musel vyhýbat rychlostním silnicím a komunikacím, které jsou výhradně pro motorová vozidla. „Ve většině míst s průjezdními body na cyklisty čekalo občerstvení a doprovodný program, což dalo maratonu opravdovou atmosféru závodu," dodává českolipská handbikerka.

Co je OCHM?• Opel Handy Cyklo Maraton je unikátní závod smíšených týmů zdravých a handicapovaných cyklistů. Myšlenkou závodu je spojit tyto dvě skupiny cyklistických nadšenců a vytvořit fungující týmy, schopné fungovat i v extrémních podmínkách.
• Na trase napříč Českem a Slovenskem bylo 24 povinných průjezdních bodů, ty bylo potřeba najít a potvrdit jejich průjezd razítkem.
• Každý tým byl patronem jednoho člověka, který se s handicapem teprve učí žít.

Její skupinka měla za úkol průjezd částí Slovenska. Střídali se poctivě po čtyřech hodinách. „Já osobně střídala celkem sedmkrát, nebylo to o tom, že by mě pouštěli jen ze sjezdu, ale zkrátka, jak to vyšlo, tak to bylo, neměla jsem ani na chvilku pocit, že by mně tým závod nějak ulehčoval, byla jsem jeho plnohodnotnou součástí a myslím, že to je ten smysl tohoto maratonu," přidává postřehy Petra.

A jaký je to pocit šlapat naplno jednou za čtyři hodiny, kdy nevíte, jaký profil tratě na vás vyjde? „Náročné! Ne možná na začátku, kdy je člověk odpočatý, ale po několika usednutích už únava přijde i když ani nechcete, spíte vsedě a ani vám nevadí, že smrdíte potem a jste celý bolavý," říká.

Největším nepřítelem bylo podle Petry počasí. Déšť, bouřky, neskutečné přívaly vody, které hodně stěžovaly cestu. „Já však zápasila nejvíce s křečemi v rukou, v prstech, takovou bolest jsem snad nikdy nezažila.

Ten pocit, když sesedáte z kola a nemůžete sundat ruce z "klik", protože to prostě nejde, bych nepřála nikomu," vypráví Petra. Lahvičky magnesia mizely stejně jako banány a další doplňky energie.

Hlavně společně!

„Každý z nás si odnáší vzpomínku na to, že mohl být součástí projektu, kde sice bylo fajn vyhrát, ale podstatnější bylo překonat hranice sám v sobě a dokázat, že žít a sportovat se dá v každém věku, postavení, i s handicapem anebo i bez něj. A hlavně společně," uzavírá sportovkyně.

Její tým dojel do cíle v Praze v neděli lehce po druhé hodině ranní. V kategorii osmičlenných družstev na jedenáctém místě z pětadvaceti. „Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a vyzkoušet opět něco nového," dodává Petra Hurtová. Nyní se její hlava a ruce opět soustředí na Český pohár handicapovaných v horské cyklistice, který pokračuje sérií závodů.