Je mu teprve sedmnáct let, jmenuje se Matěj Volf a v běžném životě na okolí působí jako spíše nenápadný, příjemný mladý muž. Pokud se však obleče do závodního dresu a postaví se v sedle svého kola na startovní čáru závodu horských kol, jeho soupeři již dobře vědí, že s Matějem se musí vážně počítat v souboji o ty nejvyšší příčky.

„Jsem kluk z Varnsdorfu, který má rád kolo a pohyb,“ říká student místního gymnázia a dodává: „Ale těch sportů a možností k realizaci svých přání, jsem vyzkoušel víc. Kolo však nakonec zvítězilo.“ Začínal s fotbalem a zkoušel i další kolektivní sporty, ale zjistil, že jeho povaze lépe vyhovuje spoléhat se sám na své síly a schopnosti. Několik let se věnoval karate a dotáhl to až k fialovému pásu (5. kyu). Oslovila ho také atletika, kde jeho největším úspěchem je třetí místo na krajském přeboru v běhu na 300 metrů.

První nesmělé krůčky v cyklistice začal podnikat v osmi letech. Na první závody se odvážil ve 13 letech. „Ke kolu mě přivedli moji rodiče, pořídili mi do začátku vše potřebné a nechali na mně, zda u sportu zůstanu. Jinak má rodina je sehraný tým“, popisuje Matěj a dodává: „Všechny závody absolvuji se svým tátou, který je mým mechanikem, řidičem, psychickou oporou a věrným fandou v jedné osobě. Důležitá je role maminky, která se stará o moji správnou výživu a abych měl na závody připravený vždy čistý dres. Ale mojí zatím největší fanynkou je moje babička, která mé závody velmi prožívá, včetně obav, zda se moc nepřetěžuji. Také pečlivě sleduje veškeré zmínky o mně v médiích.“

Po úvodní začátečnické sezóně Matěj a jeho rodinný tým pochopili, že pro jeho další růst a vývoj by bylo logickým a správným krokem zakotvení v některém z cyklistických týmů. „Cyklista a přítel David Nejedlý mi dal kontakt na Sportovní klub MS Auto z České Lípy. Věděli jsme, že lidé z tohoto klubu jsou spíše silničáři, ale s vedoucím stáje Josefem Semerádem jsme se dohodli rychle.

Nyní v červených barvách týmu kroutím již třetí sezonu a jsem spokojen,“ vzpomíná Matěj a pokračuje: „Josef Semerád mně dodal pocit potřebného týmového zázemí a akceptoval i můj individuální závodní program, který je dost odlišný od většiny lidí z týmu. Také mě přesvědčil k tomu, abych se začal v tréninku a závodně věnovat i silniční cyklistice. Mám-li však popravdě říci, více než silnička mi vyhovuje bike, na závodech horských kol se necítím být tolik svázán taktikou, je to spíš o čisté výkonnosti a to mi vyhovuje více,“ přiznává Matěj Volf.

Cyklistika je krásný, ale tvrdý sport. Aby člověk mohl závodit na určité úrovni, musí tréninku obětovat mnoho času. Matěj má štěstí, že mu ve škole, kterou řídí pan Čunát, vycházejí vstříc a občas smí být omluven z odpoledních hodin. „Školu však rozhodně nešidím, vím jakou má vzdělání váhu, ale zatím se mi to daří skloubit,“ říká Matěj a dodává, že zatímco ředitel školy jeho nadšení pro sport sdílí, jeho spolužáci však valný smysl ve sportovním úsilí, k tomu všemu doprovázeném velkou námahou, potem, často bahnem a mokrem, nevidí. „Nechápou ani mé oholené nohy, znak všech závoďáků,“ krčí se smíchem ramena.

Jeho úspěchy však obdivovat rozhodně lze. Dvakrát dokázal zvítězit v juniorské kategorii na Mistrovství ČR SAC v horských kolech. „Juniory jsem letos vyhrál například i v Maratonu v České Třebové a v závodu Author Cyklo Maštale. V obou případech jsem dojel třetí i celkově mezi dospělými, také jsem zvítězil v silničním závodě středočeské ligy UAC, První šlápnutí,“ vzpomíná na největší letošní úspěchy. „Mám rád atmosféru velkých závodů, čipové měření času, moderování akcí, mytí kol, prostě tak, jak to má být,“ zasní se.

Při otázce na sportovní cíle a tužby Matěj Volf zvážní: „Prioritní je pro mě studium, sport mám rád, jezdím jen pro radost a své uspokojení. Že se mi daří, je příjemné a věřím, že mě ještě další úspěchy čekají.“