Jako jejich autor a redaktor jsem se nemohl vyhnout ani reflexi naší (a také světové) současné vrcholové atletiky zejména při příležitosti olympiád a mistrovství světa a Evropy, které od naší premiéry proběhly (Peking, Tegu, Londýn).

I když jsme byli vždycky soudržným kolektivem partou, přece jen nešlo přehlédnout těch několik z nás, jejichž působení a hlavně výkonnost (samozřejmě hlavně v regionálních podmínkách s jiskřičkami atakování krajské a dokonce celostátní úrovně a dokonce několika příkladů reprezentace naší země).

Proto jakýmsi bonusem po dohodě a pochopení sportovní redakce Českolipského deníku bylo otiskování medailonků nejzasloužilejších našich členů, třeba Karla Urbánka, Ládi Klomínka, Slávka Vykouka, Zdeňka Patočky nebo Ivana Semeráda.

A protože mi jich v hledáčku (i v archivu) nakonec ještě pár zbylo, chtěl bych tuto řadu ještě před letošním setkáním k 65. výročí českolipské atletiky (1947 2012) doplnit o několik zbývajících jmen a uzavřít tak tuto malou řadu nejzasloužilejších „kluků", jak jsem jim vždycky říkal a budu říkat stále až do konce, i když mají na bedrech již nejméně osm křížků. Jako zrovna ten první, čerstvý letošní osmdesátník Otomar Havelka.

Král odrazu

Tak lze bezesporu nazvat jubilanta O. Havelku (15.3. 1932), který jako první českolipský atlet „doletěl" ve skoku dalekém na 7 metrů (1958 Lomnice n. P. byl jsem osobně při tom) a o dva roky později přidal ještě 1 cm.

Také jako první českolipský atlet „se přeskočil", když se svojí tělesnou (vojenskou) mírou 168 cm překonal ve skoku vysokém nejprve 175 cm a posléze i 180 cm!

Ota byl však vedle této jeho největší skokanské přednosti (to měl ještě v trojskoku 13,24 m) ve skutečnosti velice platným a využívaným univerzálem. Platí to zejména o jeho sprinterských dispozicích od stovky až po čtvrtku (tu měl zvlášť vynikající) a samozřejmě nemohl chybět v kterékoliv vítězné a nakonec z padesátých let ani v rekordní štafetě na 4x 100 m (jako specialista na třetí úsek do zatáčky).

Zdeněk Stehlík