Proslulý Lonely Planet, král všech bedekrů, zvolil roku 2011 Albánii za top destinaci sezony. Přestože Albánie pořád čelí hlavně náporu dobrodruhů, situace se začíná markantně měnit a na dovolenou sem už jezdí i klasické středně situované rodiny s dětmi. Proto si s návštěvou Albánie pospěšte, než definitivně ztratí svůj exotický punc. Albánie v mnohém navazuje na sousední Černou Horu. Prakticky celá země oplývá divokými a dosud málo prozkoumanými horami, které ještě donedávna patřily mezi bílá místa na mapě Evropy. Nyní se situace změnila a albánské Alpy, jak bývá často označován národní park Thethi, běžně křižují výpravy vyznavačů trekingu.

Další devizou Albánie je pochopitelně moře. Severní část omývá náš starý dobrý Jadran, o jižní půli se stará příboj Jónského moře. Jadranskému pobřeží tady dominují spíše písčité pláže vroubené piniovými háji. Avšak nejkrásnější partie albánského přímoří začínají až za přístavem Vlorë. Pás pobřežní nížiny je zčistajasna přerušen horským masivem, jehož vrcholy přesahují dva tisíce metrů nadmořské výše. Pod nimi se rozkládají úchvatné oblázkové pláže albánské riviéry. Ty nejoblíbenější jsou situovány do okolí středisek Borsh, Dhermi a Himarë. Jakmile se rozeklané panorama poněkud zklidní, objeví se Sarandë, nejmondénnější letovisko Albánie, okamžitě následováno hraničním Butrintem, prvotřídní archeologickou lokalitou a objektem na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Další standardní cíle albánských itinerářů obvykle tvoří starobylý Berat a Gjirokastër, případně Voskopojë, nyní poloopuštěné město s řadou tajemných ortodoxních kostelů.

Jen jeden národ, ale jsou tu čtyři víry

Nejstarší hmotné památky, s nimiž se návštěvník v Albánii setká, zbudovali Ilyrové. A dnešní Albánci patří k poslednímu reliktu těchto původních obyvatel Balkánu. O vzestup civilizace se pak na území pobřežního pásu společně postarali Řekové s Římany. Úpadku Byzance dravě využili vladaři sousedního Srbska, Benátčané a další dobyvatelé. Středověk zároveň zformoval první státy albánských feudálů, z nichž si nejlépe vedl Jiří Kastriota, zvaný Skanderbeg. To už se ale do Albánie vehementně tlačili Turci a na jejím území setrvali až do počátku minulého století.

Stejně pestrá je i tvář současné Albánie. V severním cípu, kde mladé ženy stále nosí kroje, převládají silně konzervativní katolíci. Jižnímu výběžku zase dominuje pravoslaví. Avšak nejpočetněji jsou zastoupeni muslimové. Z poloviny se jedná o umírněné sunnity, zbytek připadá vyznavačům šíitského řádu Bektaši. Jeho učení je natolik odlišné od klasického pojetí islámu, že někdy bývá označován za samostatné náboženství.

Čestné slovo

Zdaleka nejvíce návštěvníků míří do městečka Krujë. Ač je posazeno do příkrého úbočí hor, cesta sem není komplikovaná. Navíc leží u hlavního tahu do Tirany. Pro všechny Albánce je Krujë posvátná. Tady mnohokrát hrdinsky vzdoroval turecké přesile legendární Skanderbeg.

Po dvoudenní prohlídce města klesáme serpentinami zpět do nížiny. Projíždíme zatáčkou. Přímo uprostřed ohybu nás míjí protijedoucí autobus s makedonskými turisty. Nezvládá se udržet na své straně a prudce nás vytlačuje ke krajnici. Naštěstí to odnášejí jen plechy. Makedonci mají zkažený výlet, my závěr dovolené. Diskuze o otázce viny se stává silně temperamentní. Navíc je zrovna Bajram, závěr Ramadánu a největší muslimský svátek v roce. Nikde se nepracuje, všichni se doma cpou sladkostmi.

Čekáme na příjezd policie. Autobus odváží turisty, jejich průvodce jde s námi. Policista si nás bere stranou a dává nám pokyn: „Dohodněte se!" Pak odchází do kanceláře a občas si nás zkontroluje. Žádné protokoly, žádné byrokracie, pouze dohled. Jsme pod tlakem, čím dříve záležitost vyřešíme, tím lépe. Po půlhodině handrkování klepeme na služebnu.

„Dohodli jste se?" zní dotaz. „Ano, makedonská cestovka nám okamžitě sežene otevřenou opravnu a zaplatí zásah, průvodce se pak sám dopraví taxíkem do města. Dál se nic řešit nebude." Navzájem si podáváme ruce.

To není pouze symbolický rituál, nýbrž stvrzení dohody a oboustranného čestného slova. A čestné slovo má v Albánii pořád silnou váhu. Kvůli porušení slibu tady mnohdy teče krev.

Tip Deníku

Pro začátek si můžete vyzkoušet jednodenní výlet do města Shkodër, které leží nedaleko hranice s Černou horou a navštívit tamní velkolepou pevnost Rozafa. Kousek za periferií města se v osadě Mesi ukrývá mistrovská ukázka tureckého stavitelství ladný kamenný most „ura e Mesit". A těsně u hranice se rozprostírá kraj Kelmend, obydlený katolickými horaly s tamním centrem turistiky v údolí Vermoshi.

Užitečné informace

- Kvalita hlavních albánských silnic se rod od roku lepší, podél cest se objevují směrovky k zajímavostem. Tam, kde se ještě před pár lety rozprostírala pustina, se dnes tyčí hotelové komplexy. A ceny ubytování jsou pro nás stále převážně příznivé, že považuji za naprosto zbytečné preferovat volné táboření. Bezpečnostní situace není příliš tragická, je však potřeba zachovávat obezřetnost a vyhýbat se romským slumům. Pro většinu obyčejných Albánců představuje cizinec velmi váženého a hýčkaného hosta, což se rovněž promítá i do chování dopravních policistů při rutinních silničních kontrolách.

- Vzhledem k častým výpadkům v dodávkách vody a elektrického proudu je nutné se obrnit trpělivostí. Proto se během letních veder raději vyhýbejte masitým specialitám místních fastfoodů. Restaurace většinou disponují záložním zdrojem, tudíž jejich chladničky zůstávají nepřetržitě v chodu. Nákup vynikajících potravin na tržištích a v pekárnách je převážně bezpečný. I když cenová hladina v Albánii už mnohonásobně vzrostla, tak pořád uspokojí i nízkorozpočtové cestovatele.

Zpracoval Jakub Hloušek