Čísla totiž vycházejí ze statistických údajů a jejich cílem je podle určitých kritérií porovnat ceny bytů v jednotlivých krajích. Ten náš z toho nevychází nejhůř. Podle údajů inzertního webu Annonce se ceny bytů v Libereckém kraji drží na třetí příčce odspoda. Levněji se podle tohoto zdroje dají byty pořídit už jen v Moravskoslezském a Ústeckém kraji.

LEVNĚJI JE NA NA ÚSTECKU ČI OSTRAVĚ

Zatímco v Ústí dají za třípokojový byt o 72 metrech čtverečných 715 tisíc, na Ostravsku je to už 1,1 milionu a u nás necelých 1,5 milionu. „Záleží samozřejmě na lokalitě, stáří a stavu bytu a velikosti města," upřesnila Renáta Pujmanová z Realitní společnosti České spořitelny (RSČS).

Podle ní se například v Liberci pohybují ceny bytů o velikosti kolem 70 metrů čtverečních od 1,4 do 1,7 miliónu. Jen o pár kilometrů dál, ve Frýdlantu už je ale cena bytu stejné velikosti zhruba o 400 tisíc nižší. Průměrná cena bytu na

Českolipsku se bude také lišit podle toho, zda jde o byt ve starší zástavbě v České Lípě nebo panelák v Mimoni. „Je to ale opravdu hodně individuální, zažila jsem ale i případ, kdy se byt o 40 metrech čtverečných prodal za milion a čtvrt," dokreslila Pujmanová na konkrétním příkladu.

NA BYTY SE NEŠETŘÍ, ZA BYTY SE DLUŽÍ

Pokud by někdo chtěl na byt dejme tomu v Liberci šetřit, předpokládá to podle údajů Annonce čistý měsíční příjem 19,760 korun. Pak by musel střádat přesně šest let a dva měsíce. Za předpokladu, že by za ostatní potřeby neutratil ani haléř. V Praze, kde stojí byty v průměru necelých 5 milionů a průměrná mzda je 27 tisíc, by na byt čekal 15 let.

Střádalové by navíc museli předpokládat, že se cena bytu léta udrží na stejné výši, což je nesmysl. Podle údajů Českého statistického úřadu se jen za poslední dva roky zvedly ceny bytů na Liberecku v průměru o půl milionů ze zhruba 940 tisíc na současných 1, 450 korun. Na byty se proto nešetří, za byty se dluží.

„Samozřejmě, že se byty kupují i za ušetřené nebo vydělané peníze, ale v tomto případě jde o byty do miliónu, které představují investici. Větší byty se prodávají zpravidla na hypotéku," upřesnila Renáta Pujmanová.

I to má ale háček. „Chtěli jsme si vzít hypotéku, ale protože nemáme čím ručit, chtěla po nás banka 20 procent celkové částky jako akontaci. Vlastní byt tak je tak pro nás zatím nedostupný. Částku kterou bychom teoreticky ze dvou vysokoškolských platů mohli ušetřit, musíme dávat za komerční činži v nájemním bytě," říká Ivana Malíková z Liberce.

Jej kamarádce banka zase nepůjčí, protože manžel nemá jako výtvarník stabilní příjem. Měli ale štěstí, že zdědili necelý milion z prodeje domku po příbuzné a mohli peníze vložit do stavebního družstva. „I tak ale budeme splácet byt po osmi tisících ještě 12 let," vysvětluje žena z libereckého sídliště Broumovská. Za byt o 80 metrech včetně balkonu však zaplatila 2,2 mil.