V České republice se každoročně jedovatými houbami otráví desítky houbařů. Otravy mohou mít za následek nejen nepříjemné zážitky a pobyt v nemocnici, ale často také trvalé poškození zdraví a v nejhorších případech i úmrtí. Řada otrav je přitom zcela zbytečná a jen při troše pozornosti a znalostí základních pravidel pro sběr hub se jim dá zabránit.

Pravidla pro sběr hub k jídlu

Sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Plodnice příliš mladé nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a nejsou vhodné ke sběru. Za případný omyl se, bohužel, platí vysoká cena.

Všímáme si důkladně všech znaků

Zejména druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjmeme vždy ze země celé, neodřezáváme jen klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné například odříznout spodek třeně, kde jsou mnohdy důležité znaky. Přesto raději doporučujeme donést houby domů co možná nejlépe zachovalé, aby byla příležitost napravit případné omyly v určení a před kuchyňským zpracováním vyřadit podezřelé plodnice.

Radíme se pro jistotu i s mykology

Pokud si chceme rozšířit repertoár konzumovaných druhů, nejprve se naučíme dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé, a zejména jedovaté druhy. Své určení si opakovaně necháme ověřit u odborníků, například v mykologické poradně. Je nutné studovat živé plodnice, ne jen poslat k potvrzení fotografie. Fotografie nezachytí mnoho důležitých znaků, jako například vůni, chuť, slizkost či lepkavost, často ani barvy nejsou věrné nebo chybí pohled na důležitý určovací znak.

V zahraničí buďme velmi opatrní

Při sbírání hub dáváme pozor na děti, jestli houby neochutnávají. Mnoho jedlých druhů hub je za syrova jedovatých. Pro malé děti jsou navíc houbová jídla nevhodná pro jejich těžkou stravitelnost. Při případné otravě je dítě ohroženo výrazně více než dospělý.

Zvláště opatrní musíme být při sběru hub k jídlu v zahraničí, zejména ve vzdálených končinách, na jiných kontinentech a v odlišných klimatických zónách. Přestože tamní houby mohou být velmi podobné našim druhům, ba dokonce to mohou být přímo ony, neboť existují i druhy kosmopolitní (celosvětově rozšířené), mnohem pravděpodobněji se bude jednat o druhy místní, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.

Například již v nedaleké oblasti Středomoří roste řada jiných druhů hub a naopak mnoho našich druhů zde chybí, podobně je tomu v mírném pásu Severní Ameriky. Spolu se skladbou dřevin se mění i mykorizní druhy.

Vždy je vhodné se nejprve seznámit s místní mykoflórou v literatuře nebo konzultací s místními odborníky. Pravidla platná u nás (například ochutnávání holubinek, všechny hřiby jsou jedlé kromě hořkých apod.) jinde platit nemusí!

Chutí jedovaté nerozpoznáme

Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Například otrávení muchomůrkou zelenou často tvrdili, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli.

Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme!

Nepravdivé mýty a různé pověry

Mezi lidmi se tradují různé „zaručené" způsoby, jak poznat jedovatou houbu. Žádná z následujících pověr není pravdivá:

Jedovaté houby nejsou červivé ani okousané od plžů
Plži a hmyz („červi" jsou larvy bedlobytek) mají značně odlišný metabolismus než lidé a toxiny škodící člověku mohou pro ně být neškodné.

Jedy v houbách se zničí vařením
Řada jedlých hub je za syrova jedovatá, ale po tepelné úpravě (doporučujeme minimálně 20 minut varu) je jedlá například čirůvka fialová, hřib koloděj, muchomůrka růžovka. Nebezpečné jedovaté druhy ale obsahují termostabilní toxiny, tj. jedy, které se varem neničí.

Jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené
Toto lze říci o téměř neškodné muchomůrce červené, ale nikoliv o smrtelně jedovaté muchomůrce jízlivé či pavučinci plyšovém.

Stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná
To je holý nesmysl, žádný ze známých houbových jedů takovou reakci nevyvolává.

V případě podezření z otravy volejte Toxikologické informační středisko:
224 91 92 93 nebo 224 91 54 02.

Více na webu České mykologické společnosti: www.myko.cz.