Čím je Ludvík Hess víc? Fotografem? Spisovatelem? Manažerem? Chovatelem plnokrevníků? Otcem? Altruistou? Od každého trochu. Do povědomí široké veřejnosti se ale dostal svou neutuchající snahou o vytvoření husté sítě babyboxů, tedy schránek pro odložené děti.

Babybox

V momentě, kdy je další babybox otevřen, jako teď v Turnově, už určitě přemýšlíte o dalším.

Nyní je zkušební provoz, 12. srpna otvíráme babybox v Turnově oficiálně. V Sokolově 25. srpna proběhne výměna staršího typu babyboxu za nový. To už bude devátá výměna staršího za babybox nové generace. Já otvírám nejen nové babyboxy, ale také vyměňuji staré za nové, modernější babyboxy. Celkový počet už je šedesát šest. Další nové budou v Třinci, Břeclavi a Rakovníku. V Liberci, kde je v pořadí desátý babybox, bude také vyměněn za nový. Vše záleží jak se udrží Luděk Nečesaný.

Ale vše není jen o ředitelích nemocnic. Je to o štědrosti sponzorů…

Je to o štědrosti sponzorů především. Na začátku každého babyboxu jsou dárci. V každém regionu oslovím asi tisíc, někdy i víc, potencionálních dárců. Rozesílám i osobní dopisy. Také v Turnově jsem oslovil také přibližně stejně množství. Bohužel poprvé za deset let se mi stalo, že tamní dárci vstoupili do opozice a nepřispěli vůbec.

Jaký v tom vidíte důvod?

Vůbec netroufám odhadnout. Začal jsem dopisem 2. května 2015, tedy před před prázdninami. A nyní jsem ještě rozesílal e-maily všem potencionálním dárcům … možná že v některých krajích nejsou babyboxy až tak oblíbené …

V Jihomoravském kraji, v Hodoníně a ve Znojmě, byla situace zcela opačná. Našel jsem velké množství dárců a sponzorů. Tak uvolním část financí odsud na babybox v Turnově. Mám také další možnosti doplnění financí, například mám pražské dárce nebo Nadace naše dítě. Mám i dárce soukromé pan Jan Duspěva, generální ředitel ČEPRO. Hodně mi přispívají Libor a Silvie Brožovi.

Saint Gobain

Máte ještě jeden projekt. Na Vás se může obrátit maminka v tísni, když nechce odložit miminko, ale už neví kudy kam.

Na každém babyboxu je cedulka: „Odkládáš-li děťátko, protože nemáš kde přespat, zavolej 602 305 139." Tak to je moje číslo telefonu. Po telefonátu já pro maminku přijedu, třeba i za pomoci přátel, které mám v tom daném městě. Takže teď to může dopadnout i na vás, paní šéfredaktorko. Maminku dopravíme do pražského azylového domku Saint Gobain, kde v tuto chvíli dostavuji druhé křídlo. Azylový dům má čtyři pokojíky, dvě kuchyňky a dvě koupelny s toaletami.

Jak dlouho zde maminka může zůstat?

To je velmi individuální. Ale nemám azylový dům na delší pobyt maminek. Snažím se jim vahou svých vztahů sehnat nějaké zaopatření od státu. Ještě jsem to tedy neudělal, ale kdyby tam nějaká maminka zůstala, tak ji odvezu třeba na Ministerstvo práce a sociálních věcí. V recepci si nechám zavolat Marxovou a řeknu jí: „Michalko, musím odjet, máš tady dítě z babyboxu s maminkou. Pošli sem sekretářku, já odjíždím, ahoj."

Mám kontakty, vztahy, na rozdíl od nešťastnic, kterým mohu zaopatřit trvalejší bydlení. Nemyslím si, že by tu šlo o ženy andělské, nesoucí diadém, ale mělo by se jim pomoci.

Už se na vás nějaká maminka obrátila a nocovala v azylu?

Zatím žádná. Já jsem velmi opatrný s výběrem maminek. Mně samozřejmě volá hodně maminek, ale vesměs za tím telefonátem jsou třeba i vypočítavé důvody. To já velmi rychle odhadnu. Tak nevyhovím ani mamince, které její manžel „nafackoval". Ale rád bych podotkl, že azylový dům je zcela nová záležitost. Dokonce jsou tam ještě dělníci.

Ludvík Hess, zakladatel babyboxů v České republice.

Ludvík Hess. Babydědek Lu. Kdyby jen jeden lidský život zachránil babybox, nebyla to marná práce. Ten zatím poslední otevíral do zkušebního provozu v Turnově. Jde o moderní typ, který mi současně se signálem o aktivaci, tedy položení miminka, pošle na mobil i novorozencovu fotografii.

Hess píšící

Vy nejste jen otec babyboxu, ale i spisovatel.

Napsal jsem sedm knih. Z nich je závažnější vklad do české literatury Antologie Divokého víno, vydala ji Národní knihovna. Má pět set stran, a na této knize si opravdu zakládám. Ostatní knížky jsou takové kompiláty koní, erotiky …

O čem pojednává Antologie?

Vzpomínky na historická čísla Divokého vína až do roku 2007. Kromě mě je tam i dalších dvě stě mnou vybraných autorů dalších autorů. Z těch nejvýznamnějších je to Jiří Žáček, Karel Sýs, Jaroslav Holoubek i nebožtík Pavel Verner. Dále Václav Hrabě, letos v březnu uběhlo padesát let od jeho úmrtí. Zmínil bych i básníka Ladislava Landu, který zemřel o tři měsíce později, tedy v červnu 1965. Dále jsem napsal Satyr a nymfičky, Romance o klisničkách, Balady o koních a romance o holkách, Stařec a kuře, Čtyřúhelník a další.

Vraťme se k Divokému vínu. Vydáváte noviny padesát jedna let. Stále je to živý tvar? Nebo už jen setrvačnost?

19. září 2015 bude Divokému vínu už padesát jedna let. U mě je to setrvačnost, ale vzhledem k obměně básníků, je to stále živé. Nás stálých, dnes už je jen šest, sedm básníků, ale přichází nová generace básníků. Divoké víno nevychází v tištěné formě, jen na internetu www.divokevino.cz. Jsou zde povídky, básničky, fotografie od několika desítek autorů.

Kdy byl ten zlomový moment, skončila papírová podoba a začala pouze elektronická?

Elektronická podoba je od roku 2002. Vznikla na základě chvály o nepřekonatelnosti našeho časopisu nebožtíka Vladimíra Bystrova, manžela Marty Švagerové z Lidových novin. Divokým vínem procházejí stovky, možná i tisíce autorů. Občas mě to napadne a zeptám se našeho webmastera, kolik jich je. To je klad Divokého vína, je přístupný v podstatě každému autorovi, který jen trochu slušně píše. Samozřejmě úplně každý se do Divokého vína nedostane. Ale pokud je to opravdu hrůza, tak na to mám dvě speciální rubriky Poetický démon a Erotický démon.

Ludvík Hess, zakladatel babyboxů v České republice.

Hess a ženy

Co právě čtete?

Babičku od Boženy Němcové. Čtu ji od včera a jsem jen třicet stran mi zbývá do konce knihy. Začal jsem četbou kvůli naší aktuální rubrice Divoká vinice, to jsou názory našich autorů. Byla tam zmínka právě o Babičce, žák základní školy si „stěžoval", jak ho ve škole nebaví číst Babičku, ale to je pochopitelné. Žák základní školy má zcela rozdílné zájmy. Ale na základě tohoto jsem si objednal vydání z roku 1902 s ilustracemi Adolfa Kašpara. Vzpomínám na dětství, kdy jsem četl knihu pod dohledem dědečka Jaroslava Matyáše, ředitele kladenských škol. Obrázky jsem překresloval temperami na kladívkové čtvrtky.

Vy jste si tam našel určitou spojovací niť k babyboxům?

Jistě. Důležitá je v knize postava Viktorky, nešťastně zamilované do vojáka, černého myslivce. Své těhotenství a mateřství vyřešila tragicky. Dítě hodila ze splavu. Je to jeden z mála literárně popsaných příběhů nechtěného těhotenství a dítěte. Božena Němcová se narodila ve stejný den jako já 4. února, zemřela 21. ledna, a to je v mé historii nesmrtelným dnem také.

Když si tedy vezmu Viktorka, nešťastná žena, a Babička v době, kdy přicházela na Staré Bělidlo, byla stejně stará jako dnešní ženy, které dnes musí chodit do práce. Bylo jí okolo padesáti let.

Nevím přesně, kolik bylo babičce let, vysokého věku se zřejmě nedožila. Ale vím, jaké je její pravé jméno Magdaléna Novotná. Známe vyjádření kněžny Zaháňské šťastná to žena. To se vyskytuje v knize dvakrát. Poprvé, když kněžna vidí Babičku s dětmi odcházet ze zámku, a podruhé při pohřbu Babičky.

Která žena byla vedle vás ta šťastná?

Rád bych řekl, že ženy, které mě obklopily, se kterými jsem žil, mám s nimi dítě. Neutkvěla mi ale žádná z těchto žen nějak zásadně v mé paměti. Vesměs to byly mrchy.

Dobře. Tak nejen ty, co jsou ve vašem okolí.

Tak je to moje babička a maminka, která zemřela minulý rok v 94 letech. V 87 letech dokonce ještě řídila auto.

Hess chovatel

Skočme k vaší velké lásce, a to jsou koně.

Letos 19. září uplyne čtyřicet let od narození prvního hříběte v mém chovu. Byla to klisnička Alma. Koně jsem měl už několik let před jejím narozením, ale ne na chov.

Nyní svůj chov zaměřuji výhradně na anglické plnokrevníky, tedy koně dostihové. Teď mám jen jednoho dvouletého hřebečka. Jmenuje se Mar Bear. Nyní 8. srpna poběží svůj první dostih.

Kdo je větším pokračovatelem vaší myšlenky? Vaše děti nebo vaše koně?

Mé děti nejsou pokračovatelé mé myšlenky. Co dělám, prakticky žádné z mých sedmi osmi dětí nezajímá. Nejen děti, ale ani vnuci. Jsem ze všech trochu rozčarovaný. Tedy nemohu vyloučit ty nejmenší, čtyřletého Antonína nebo pětiletého Ludvíka. Ale jinak mé děti a vnuci jsou pro mě rozčarováním.