Zatím jich je jen sedm. Nenápadné kvítky vypadají jako sněhové vločky. Brzy ale obsypou celý stvol, který tak bude celý bílý. „Žluté kvítky nehledejte, žlutokap dostal pojmenování od toho, že při poranění z něj kape žlutá pryskyřice," směje se zahradnice Blanka Nouzáková. Právě ta o rostlinu v botanické zahradě pečuje. Žlutokap v Liberci je zatím jediný známý exemplář v Evropě, který poprvé vykvetl. Ve své domovině v Austrálii přitom kvete běžně. „Máme ho v expozici už 15 let, ale zatím nekvetl. První tři roky jsme ani nevěděli, jestli se žlutokap u nás ujme nebo ne. Vůbec nic nedělal, nenarůstal, jen přežíval," popisuje Nouzáková.

Žlutokap totiž botanická zakoupila v jednom libereckém zahradnictví, kde měli na prodej dva exempláře. Ten druhý, který zahrada nekoupila, později uhynul. Rostlina pochází přímo z Austrálie, kde ji vykopala stavební firma, která tam rozšiřovala silnici a dostala povolení k jejímu dalšímu prodeji. „Byl dost zubožený, neměl skoro žádné kořeny," vzpomíná Nouzáková.

Teď ale žlutokap botaniky konečně potěšil. Květenství, které přesahuje čtyři metry, je v Evropě skutečnou raritou. Jak dlouho žlutokap pokvete, zahradníci netuší, předpokládají ale že několik týdnů. Drobné květy obsahují mnoho sladkého nektaru, který láká ve volné přírodě spoustu opylovačů – od hmyzu, přes ptáky až po drobné savce. Dokonce i domorodí obyvatelé Austrálie z nich vyráběli sladký nápoj. Květní stvol pak používali k výrobě oštěpů. Žlutokap v botanické zahradě je starý zhruba sto let, může se přitom dožít až šesti set let.