Liberec si slavného rodáka neváží. Připomíná ho jen busta a méně známé centrum

Jeho odkaz nese jen trochu utajené Centrum Vlasty Buriana v Široké ulici.

Vzniklo na popud Společnosti Vlasty Buriana před dvěma lety. Lidé o něm přesto moc nevědí. „Doplácíme na to, že nejsme na pěší zóně," vysvětluje programová ředitelka Iva Plechatá. Návštěvníky sem lákají formou pravidelných výstav, které ovšem se samotným Burianem nemají příliš společného. Podle Plechaté ale přesto pomáhají k propagaci Centra. „Lidé přijdou na výstavu a zároveň si prohlédnou stálou expozici o Burianovi a řeknou o tom dalším."

Zdroj: Deník / Švecová Jana

Ze strany města se přílišné propagace nedočkají. „Pravda je, že město žádnou iniciativu nevyvíjí, možná je to ale i naše vina, mohli jsme požádat o grant," přiznává Plechatá.

Hrádek nechce vracet část prostavěné dotace

Podle mluvčí radnice Jany Kodymové se v městském informačním středisku rozdávají letáčky s informacemi o Burianovi, které dodalo právě Centrum. „Na Buriana se zaměřujeme v rámci komentovaných prohlídek radnice, kde je i Burianova busta od Jiřího Gdovína. V infocentru si lidé mohou koupit také turistické vizitky," vysvětluje mluvčí. Trochu málo na člověka, který patřil k nejslavnějším předválečným hercům, měl své stálé divadlo, jeho představení bývala vyprodaná a nebýt války a jeho neochoty účinkovat v německých filmech, věděla by o něm celá Evropa.

Před sedmi lety byl dokonce v anketě města zvolen nejslavnějším Liberečanem. Přesto se stále nedočkal ani ukazatele, který by od radnice, kam tradičně většina návštěvníků města zamíří, odkazoval na tři místa, kde Burian v Liberci do svých deseti let žil. O soše slavného rodáka, která by lákala hledáčky fotografů možná víc, než skulptury před radnicí, nemluvě.

Není ani čestným občanem města. Na rozdíl od Klementa Gottwalda či Konráda Henleina. „Zatím to nikdo nenavrhl, může ale to udělat kdokoliv z veřejnosti," připustila mluvčí magistrátu.

LUCEMBURSKÁ, PERLOVKA, MOSKEVSKÁ

Burianův rodný dům stál v Lucemburské ulici, jen několik kroků od nynějšího Centra Vlasty Buriana. Odkazuje na něj mimo jiné i jeden z panelů expozice.

Zdroj: Deník / Švecová Jana

Ta dále čítá fotografie z filmů i Burianova soukromého života, dokumenty, jako třeba zápis z matriky nebo knihy, které se jeho životem zabývají. Na stěně je pak výčet jeho filmografie. Kromě dnů, kdy se tu pořádají vernisáže výtvarných výstav, nebo výtvarných dílniček, přednášek či komerčního cvičení, Burianovo centrum zrovna ve švech nepraská. To, že sem zajde jen nemnoho turistů a návštěvníků města, potvrdila i sama průvodkyně. „Zájem je, ale návštěvníci města sem zajdou spíš jen o prázdninách," přiznává Plechatá. Není divu, propagace téměř žádná a ani otevírací doba právě turistice nenadbíhá. Otevřeno je tu sice odpoledne, ale jen do pátku. O víkendu si můžete přečíst pouze na břidlicové fasádě, kterou se dům odlišuje od zbytku staré zástavby, že Centrum bylo postaveno z prostředků Evropské unie v rámci operačního programu a tak dále…

Už příští týden by se ale expozice měla rozšířit i do dalšího patra. Odkazovat by měla na místo posledního odpočinku Vlasty Buriana na Vyšehradě. I to mimochodem Společnost přátel Vlasty Buriana uhradila ze svého. „Pomník s jeho bustou, která ovšem hned za půl roku zmizela, zaplatil někdejší ministr kultury Pavel Dostál, je tedy v majetku ministerstva, ale samotné místo na 10 let jsme zaplatili my," potvrdila Iva Plechatá. Na živu už je jen vnuk Vlastimil Kristl, syn Burianovy nemanželské dcery, který ale podle Plechaté nechce s odkazem nic mít. „Burianův hrob nebyl nikdy záležitostí rodiny," říká Plechatá.

Syn chudého krejčího bydlel v Liberci ještě v nynější Perlové ulici a v zadním traktu někdejší Wiener Strase, nyní Moskevské ulice. Do školy chodil do ulice 5. května. Ale jen na první stupeň. Jeho otec, velký vlastenec a divadelní ochotník, nechtěl, aby se malý Josef Vlastimil tak znělo celé Burianovo jméno vzdělával v německé škole a tak se v roce 1901 přestěhovali do Prahy. Ještě v Liberci ale malý Vlasta nasál divadlem. Už v pěti letech se objevil v roli cikáněte ve hře Dráteníček, a jako sedmiletý si zahrál malou úlohu ve Fidlovačce.

V Praze, kde se vyučil obchodním příručím, pak odstartovala jeho závratná kariéra, kterou po válce ukončilo nespravedlivé nařčení z kolaborace. Co na tom, že ve svém divadle zaměstnával řadu herců i techniků, aby je zachránil před totálním nasazením v Německu. V roce 1947 byl odsouzen na tři měsíce vězení a k půlmilionové pokutě. Až na výjimky (role rádce v pohádce Byl jednou jeden král) si ve filmu už nezahrál. Jeho bývalí kolegové se ho po únoru 1948 báli brát do divadelního angažmá a tak skončil u podřadných zájezdových estrád. Zemřel 31. ledna 1962. Zcela rehabilitován byl až v roce 1994.

V Severočeském muzeu oslaví městské jubileum 440 let povýšení Liberce na město

V Liberci se po válce objevil údajně ještě dvakrát. Jednou ve Vratislavicích, kde si zahrál s místními ochotníky, podruhé, když si soukromě zašel do bývalého hotelu Imperial.

Jeho osud během války přiblížil nedávno uvedený seriál ČT Bohéma, kde Buriana výtečným způsobem ztvárnil Vladimír Javorský. I ten si to ale pěkně schytal. Podle kritiky ho prý nehrál, ale pouze imitoval. Scénáři pak filmoví historici vyčetli, že postava komika nebyla věrohodná. Podle nich nebyl Burian v soukromí introvert, tak jak byl představen, ale komik, který bavil i mimo jeviště či kameru, tak jako třeba Vladimír Menšík.

Po stopách krále komiků

CENTRUM VLASTY BURIANA. Jeho život a slávu připomíná výstavka v přízemí, která se má během příštího týdne rozšířit o fotografie z místa jeho posledního odpočinku na pražském Vyšehradě, kde je pohřben spolu se svou ženou Ninou. Ta zemřela necelý rok po něm a traduje se, že naposledy vydechla právě u jeho hrobu.

Paradoxem je, že dům s nezvyklou fasádou z tmavé břidlice za 13 milionů, které má připomenout jednoho z nejslavnějších Čechů, z velké části financovala Evropská unie.

VLASTA BURIAN se narodil 9. dubna 1891 v chudinské čtvrti za kavárnou Nisa, v Lucemburské ulici (na spodním snímku označen červenou šipkou). Jeho dům už nestojí. Připomíná ho jen stará fotografie v Centru Vlasty Buriana v Široké ulici. tedy nedaleko jeho rodiště. Na místě je už dnes jen prázdná proluka.

PERLOVÁ ULICE nedaleko budovy soudu byla dalším místem, kde malý Burian v Liberci žil. Ani domek v této ulici už nestojí a připomíná jej alespoň pamětní deska na průčelí soukromé galerie Prostor 228.