Jak bilancuje uplynulý rok hejtman Libereckého kraje Martin Půta v situaci, kdy se závěr roku podobal všemu možnému, jen ne adventnímu rozjímání rozhodnutí (už několikáté) Úřadu pro hospodářskou soutěž ve věci veřejné zakázky na krajskou autobusovou dopravu, odstoupení z čela hnutí Starostové a nezávislí… Byl to dobrý rok? A co patří do kolonky aktiv?

Z čeho máte největší radost?

Bylo by těch věcí víc, ale určitě je to hospic. Tak dlouho se o něm jen mluvilo, řešilo, kde ho postavit, z čeho zaplatit… Ale jsem rád, že jsme měli odvahu projekt, který jsme zdědili který po našich předchůdcích a který nebyl právě ideální, převzít, protože to byla přes řadu problémů jediná možnost, jak ho konečně dokončit a v pondělí ho můžeme otevřít. Je to služba, která v kraji chyběla. A také se raduji z toho, že jsme vybrali jediného možného provozovatele, kterým je Hospicová péče sv. Zdislavy.

Nastal někdy moment, kdy jste si říkal, že se to nepodaří?

Několikrát, když se objevily stavební problémy, když se zdálo, že financování z ROPu (poskytovatel evropských dotací, pozn. redakce) nebude možné, protože se ukazuje, že úředníci mění názor na věci, které před tím schválili, a kdy to vypadalo, že někde budeme muset sehnat těch sto milionů. Ale myslím si, že podobnými chvílemi projdou všechny velké projekty.

Hospic se v úterý slavnostně otevře dokonce za účasti prezidenta Zemana. Kde naopak cítíte resty?

Byl bych rád, kdybychom měli do konce roku k dispozici projektovou dokumentaci na celkovou obnovu Ještědu a věděli, z čeho se ve spolupráci s Českými radiokomunikacemi zaplatí. Je to zas jedna z těch dlouhodobých věcí, protože všichni vědí, že po 40 letech je potřeba stavbu zrekonstruovat, ale pořád se o tom jen mluví. Rád bych stejně, jako jsem procházel novým hospicem, procházel obnovenými prostorami Ještědu. Aby tu bylo opraveno vše co je potřeba, a zároveň zůstala zachována původní podoba, tak aby Ještěd mohl být na seznamu památek UNESCO.

O zápisu se mluvilo už při prezidentské návštěvě. Nastal od jeho březnové návštěvy nějaký posun?

Vlastně jediný významný posun je, že se Liberecký kraj stal členem spolku Ještěd 73, který by měl žádat o dotaci. Překážku vidím v tom, že by se rekonstrukce měla financovat z dotační kapitoly Památky nadregionálního významu, kde je ale podmínka, že nesmí sloužit k poskytování služeb. Což je ale vzhledem k tomu, že Ještěd je horský hotel, trochu v rozporu. Budeme ještě jednat s ministryní Šlechtovou, která má evropské dotace na starosti, a s panem prezidentem, protože památek tohoto typu v ČR zas tolik není. Mohli bychom sice vyhovět podmínkám a udělat z toho muzeum, ale to by se panu Hubáčkovi, jestli se na nás dívá, určitě ani trochu nelíbilo…

K velkým investičním záměrům patří podle položek v krajském rozpočtu i dlouho diskutovaný projekt modernizace nemocnice, na nějž jste podle příslibu vyčlenili 50 milionů. Současná reprezentace kraje odsouhlasila konečně záměr i postupné financování pavilonu urgentní medicíny, na které není možné žádat ani ze státní kasy, ani z evropských dotací. Tu možnost už předchozí krajské vlády „prošvihly". Je ale vše nastaveno tak, aby mohlo dojít k položení základního kamene v roce 2017, jak bylo avizováno? I v případě, že by voliči zamíchali pořadím a na kraji seděla nová reprezentace?

Budu mluvit za kraj a ten se podle mě chová zodpovědně, protože v rozpočtu máme peníze na financování, tak aby dohoda mezi akcionáři (Liberecký kraj, Město Liberec a Turnov, pozn. redakce.) byla podepsaná už v lednu. Máme k tomu svolanou schůzku na 4. ledna s primátorem Liberce a starostou Turnova.

Liberec sice „vyjádřil projektu podporu" ale peníze v rozpočtu na příští rok nemá…

Musím říct, s plnou vážností, že jsme připraveni projekt rozjet, atˇ už ve spolupráci s Libercem nebo i bez něj. Nedovedu si totiž představit, že bychom předstoupili před dva tisíce zaměstnanců nemocnice, a řekli: „my jsme si to tak trochu rozmysleli". Pevně věřím, že modernizace nemocnice, která je skutečně nutná k zachování špičkových medicínských center, nebude blokována nějakými politickými hrátkami. Nemocnice zaměstnává významnou část lidí a město i jako menšinový akcionář nese určitou část zodpovědnosti za její fungování. Pan primátor i celé vedení města si bude muset zvážit, zda chtějí raději financovat nemocnici nebo nějaké jiné bohulibé projekty na území města.

A pokud se k tomu nepostaví čelem?

Jsme připraveni odpovědnost převzít, ale pak není možné, aby město mělo nadstandardní zastoupení v dozorčí radě. Už o tom jednáme dost dlouho, tři čtvrtě roku, a já si pak přečtu mail od ekonomického náměstka Korytáře, který posílá všem, jen ne na Kraj, že s těmi penězi nepočítá a že si myslí, že by se mělo začít financovat, až se začne stavět. To je velké nepochopení, protože nemocnice nemůže zahájit projekt, pokud nemá potvrzené zdroje na jeho financování. Já být ředitelem nemocnice, logicky nezačnu vypisovat výběrové řízení na dodavatele projektové dokumentace v řádech milionů korun, když nemám jistotu, že akcionáři budou tento projekt financovat.

Situace ale nabírá na vážnosti, jak ukazuje poslední vývoj kolem nemocnic v Semilech či Frýdlantě, kde končí některá oddělení a kapacita liberecké nemocnice, poté co musí přebírat část pacientů, přestává stačit, a komplikuje i provoz specializovaných oddělení… Politici přeci musí převzít za řešení díl odpovědnosti, od toho je přeci z daní platíme?

Já myslím, že racionálních argumentů už padlo tolik, že je mi až hloupé je dokola opakovat, ale bez modernizace a pavilonu urgentní medicíny můžeme významně ohrozit budoucnost špičkové medicíny v Liberci. Stačí si dát dohromady, že ubývá špičkových lékařů, na druhé straně roste poptávka po špičkové medicíně. Nerad bych se dočkal situace, že z krajské nemocnice na úrovni fakultní nám tu jednou zůstane okresní špitál. A vrtulníky budou svážet životně ohrožené pacienty, namísto do Liberce, do Ústí nebo do Prahy…

Uvědomují si to podle vás i lidé?

Vědí to ti, kteří potřebují špičkovou péči. Jako příklad mohu uvést příběh mé náměstkyně Hany Maierové, ona jako turnovská patriotka byla vždy velkou zastánkyní turnovské nemocnice, a pak přestala ze dne na den chodit a tehdy jí došel ten rozdíl, když se nad vámi sejde hned několik odborníků z různých oborů, a hned začnou konzultovat. To se v okresní nemocnici, která má také svůj význam například pro doléčování, stát nemůže, tam je vždy jeden lékař jednoho oboru. Ale jsem přesvědčen, že význam krajské nemocnice lidé začínají chápat.

Pojďme k dalšímu evergreenu a tím je veřejná zakázka na provozovatele autobusové dopravy v kraji. Připomínám, že jde o zakázku na 10 let za 4 miliardy. Nepodařený tendr, který vypsalo předchozí vedení kraje, se táhne už třetím rokem a před Vánocemi ho Úřad pro hospodářskou soutěž zatím nepravomocným rozsudkem vrátil na samý začátek. Příští rok přitom vyprší dvouletá smlouva na provizorního dopravce. Hraje v tom roli diskutovaný zákon o veřejných zakázkách, který měl procesy výběrů zprůhlednit a zjednodušit, přitom, jak se ukazuje, opak je pravdou?

Myslím, že trochu ano, protože ÚHOS nemá žádné rozumné termíny k rozhodnutí. Podle mě, kdyby tam například bylo, že rozhodnutí musí padnout do třiceti a v oprávněných případech do devadesáti dnů a když ne, tak platí úkony zadavatele, zadávání zakázek by se významně zrychlilo. Zatím ale k legislativním změnám není vůle, takže nečekám, že by se to změnilo dobrým směrem s cílem vybrat nejlepšího poskytovatele.

Jak se díváte na fungování ÚHOSu, který by měl být arbitrem a přitom jen na tomto příkladu vidíme, kolikrát si protiřečil, když odsouhlasil, posléze zamítl, znovu přehodnotil své rozhodnutí?

Za celým tím rozhodováním je potřeba vidět nikoliv nějakou instituci, ale konkrétní lidi a těm to nezávidím, protože proti nim stojí renomované právní kanceláře, které řeší stejnou problematiku za úplně jiných podmínek, personálních i finančních. Ty síly jsou trochu nevyrovnané a lidi na Úřadu rozhodně to jednoduché nemají.

Před Vánocemi jste také poněkud nečekaně odstoupil z vedení STAN (Starostové a Nezávislí). Proč? Byl jste k tomu svými kolegy v předvolebním roce tlačen?

Naopak jsem byl svými kolegy tlačen, abych neodstupoval. Bylo to mé vlastní rozhodnutí, k němuž jsem došel po zralé úvaze. Nechci svým kolegům v ostatních 12 krajích škodit tím, že budou muset vysvětlovat, co to mají za předsedu. Chtěl jsem odstoupit už loni, ale postavilo se za mě celé předsednictvo a já možná trochu naivně věřil, že se celá věc co nejrychleji vysvětlí. Že právo v téhle zemi funguje a že když policie obviní někoho ve veřejné funkci, že vzal úplatek, tak by měla co nejdříve předložit důkazy a věc předat soudu. Za celý rok jsem absolvoval jediný výslech! Od té doby se neodehrává nic. Tvrdím, že že scénář je předvídatelný a že na kauze má někdo zájem, jsem o tom přesvědčený. Potvrzuje mi to třeba fakt, že mým právníkům policie tvrdí, že vůbec neví, kdy vyšetřování skončí a potom státní zástupce na dotaz novinářů řekne, že to bude uzavřeno do tohoto pololetí a pak to půjde (před volbami) k soudu. Jsem přesvědčený, že ten scénář napsaný je a evidentně se podle něj hraje. Ale v tomhle směru se k soudu těším, protože věřím, že budu moci prokázat jak svoji nevinu v korupční kauze, tak i že neexistují důkazy, na základě kterých bych měl být obviněný. A pevně věřím, že se ukáže i to, kdo za tou kauzou stojí, protože nevznikla náhodou.