Výprava ale kvůli špatnému počasí a mlze skončila ve výšce 4500 metrů, zatímco vrchol Mt. Blancu je 4.809 metrů. „Už to bylo příliš nebezpečné. Problém dělal hlavně silný vítr, zřejmě bychom se nahoru nedostali ani za lepšího počasí. Musel by se vytvořit jiný způsob jištění. Je to příliš velká váha. Kdyby se uklouzlo, tak by to bylo špatné," popsal Pleštil. Nosiči totiž měli na zádech speciálně upravenou krosnu, ve které vozíčkáři seděli. Pro šerpy to tak znamená dalších 40 až 50 kilogramů.

Pro zdolání Mt. Blancu zvolila výprava cestu ze Chamonix přes chaty Tete de Rousse a Dome du Goûter, který leží ve výšce 3817 metrů. Z té už se ale k cestě vzhůru odhodlal jen druhý z vozíčkářů Michal Koutný z Olomouce. Jakub Ševčík to vzdal i přesto, že cestu považoval za největší výzvu svého života. „Jakub to vyhodnotil tak, že je to na něj moc. Není to nic jednoduchého, je to obrovský nápor na psychiku, vůbec se mu nedivím," řekl Pleštil.

S myšlenkou pomoci postiženým překonávat vrcholky hor přišel v roce 2013 šerpa Zdeněk Pácha z Frýdku-Místku. Díky němu a jeho přátelům se tak do hor podívalo už 11 vozíčkářů. V krosnách na zádech je vynesli nosiči na Ještěd, Sněžku, Lysou horu v Beskydech či Rysy v Tatrách.

I když Mt. Blanc letos nevyšel, parta nadšenců se na něj chce vrátit. „Byl to neskutečný adrenalin, nahoře byly šílené podmínky, počasí příšerné. Sice mi je trochu líto, že to nevyšlo, ale i tak je to obrovský úspěch. Nebyli jsme sice na střeše Evropy, ale pod ní ano," řekl vozíčkář Koutný. Že je počasí na Mt. Blancu nevyzpytatelné, potvrzuje i Petr Hromek, který tam byl už třikrát. „Jednou jsme narazili na turistu, který byl pod vrcholem zahrabaný ve stanu už čtyři dny a čekal na dobré počasí. Byl tam se zájezdem, ten už odjel, ale on to nevzdával. Nakonec se stejně s námi vrátil dolů, počasí bylo šílené, kamarád to odnesl omrzlinami na noze." Více o projektu na www.bezvoziku.cz