Závod, který pořádala strojní fakulta TUL, probíhal uprostřed kampusu, kde vznikla závodní dráha. Piloti dronů měli za úkol prolétávat brankami nebo oblétávat vlajky. Ne každý pokus skončil šťastně a některé drony skončily na zemi. „Není to levné, při pádu na dlažbu se většinou poškodí vrtule," poznamenal Shynakarenko. Podle něj by na univerzitě mohl vzniknout kroužek, který by se zabýval drony. „Když mohou existovat kroužky na formuli, proč ne na drony," vysvětlil.

Účastníků se přihlásilo kolem patnácti. Nejmladšímu bylo sedm let. „S dronem lítám rok. Hrozně mě to baví, že je to tak rychlý," vypověděl Patrik těsně před startem. Do soutěže se přihlásil se svým otcem, který s dronem lítá více než tři roky. „Jsem rád, že se synem máme tuhle společnou zábavu," svěřil se jeho otec Jakub Štajner. „Řítíte se stokilometrovou rychlostí, ale přitom se vám nemůže nic stát, protože stojíte na místě. Pokud tedy netrefíte sám sebe," popsal svoji zkušenost.

Dron je létací přístroj, který má většinou čtyři vrtule. Je vybavený kamerou a pilot jej ovládá prostřednictvím brýlí, do kterých se promítají záběry, které snímá dron. „Řídit závodní drony není jednoduché. Musíte se umět orientovat v prostoru. Řekl bych, že náš nejmladší účastník řídí lépe než já," dodal na závěr organizátor.