Se šikanou má zkušenost 70 procent lidí. Ale mlčí

Případ šikanované učitelky angličtiny z pražské Střední průmyslové školy Na Třebešíně otřásl celou republikou. Ženu psychicky i fyzicky trápila trojice jejích studentů. V polovině ledna zkolabovala v hodině a po několika dnech v nemocnici na začátku února zemřela.

Podle aktuálního průzkumu společnosti Sanep případ sleduje víc než polovina Čechů. Necelé dvě třetiny přitom vinu za to, že trýznění učitelky zašlo tak daleko, připisují vedení školy. Většina oslovených by ho okamžitě odvolala a podrobila trestnímu stíhání.

Jak uvádí výroční zpráva České školní inspekce, školáci v loňském roce napadli přibližně sto učitelů základních škol a šedesát kantorů na středních školách. Jedná se však jen o případy, které pronikly na veřejnost. O řadě dalších se vůbec neví. Dvě třetiny lidí dotázaných v průzkumu si ale myslí, že šikana žáků vůči učitelům je na školách rozšířená.

Jsou troufalejší

Šikana ve školách se nevyhýbá ani severu Čech. Je to ale natolik tabuizované téma, že někteří odborníci z regionu o ní zcela odmítají hovořit. Jiní uvádí, že se s šikanou setkávají pravidelně a upozorňují zejména na rostoucí troufalost dětí vůči učitelům a fenomén dnešní doby - kyberšikanu.

„Proti ní se šikanovanému dítěti brání hůř než útokům tváří v tvář," říká Jana Hlavová, ředitelka Psychologicko-pedagogické poradny v Liberci.

Problémy s kyberšikanou zaznamenaly v první polovině loňského roku například dvě školy v Mimoni u České Lípy.

„Dříve děti nějakou dehonestující fotku doplněnou sprostým komentářem vytiskly a daly na nástěnku, teď se to děje na sociálních sítích. Přístup k takovým obsahům může mít kdokoli, pro děti je ale obvykle víc zraňující, když příspěvky vidí lidé z okolí," říká sociolog Zdeněk Sloboda, který se zabývá i riziky při užívání sociálních sítí.

O šikaně mezi žáky se veřejnost na severu Čech dozvídá jen zřídka. V roce 2013 se například hovořilo o šikaně na Základní škole v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Častěji podrobnosti na veřejnost pronikaly před rokem 2010. 

Třeba školy v Chomutově se před šesti lety potýkaly hned s několika případy. Patnáctiletá žačka jedné z tamějších škol tehdy dostala lístek se vzkazem, ať se podívá na Youtube. Našla tam svou fotku s telefonním číslem a inzerátem „napište ošklivce Betty".

V jiném případě parta čtyř kluků trápila svého patnáctiletého spolužáka. „Syn se uzavřel do sebe a vůbec nemluvil o škole a kamarádech. Po čase jsem z něj dostala, že si musí dávat facky a navíc mu každý den jednu ubalí každý z jeho spolužáků. Nutila je k tomu parta kluků pod pohrůžkou, že jinak je zbijí," vyprávěla tehdy maminka chlapce z Chomutova.

Důraz na prevenci

Osobní zkušenost s šikanou ve škole, ať už v roli žáka, rodiče či učitele, v únorovém průzkumu společnosti Sanep přiznalo necelých 70 procent dotázaných. Stejné procento současně uvedlo, že by šikanu nikdy neoznámilo, pokud by to mělo znamenat i odhalení vlastní identity.

O řadě případů trýznění se tak školy či psychologové vůbec nedozvědí, jak potvrzuje i Jana Hlavová z liberecké psychologicko-pedagogické poradny.

Šikanu lze přitom rozpoznat podle několika příznaků. „Dítě bývá o přestávkách samo, nemá moc kamarádů. Bývá nejisté, působí smutně a nešťastně, horší se mu prospěch," vyjmenovává dětská psycholožka Jana Müllerová.

Řada škol na severu Čech se šikaně snaží předcházet. „Z hlediska informovanosti jsou na tom děti mnohem lépe. I školy se často zapojují do různých preventivních programů," dodává Jana Hlavová. Pro žáky pořádají semináře a besedy, často ve spolupráci s policií, které jim radí, jak šikanu a stále častější kyberšikanu rozpoznat a jak se jí bránit.