Putovní výstava a nová kniha připomínají 5. výročí srpnové povodně 2010 v Libereckém kraji. Nová publikace nazvaná Voda blízko nás, povodeň na severu Čech 7. srpna 2010, vyšla začátkem května a podílelo se na ní 35 autorů-odborníků. Ti zaznamenali nejzásadnější příčiny, okolnosti, průběh i následná opatření povodně.

„Těžiště publikace spočívá v klimatických okolnostech nadměrných srážek 7. srpna 2010, samotném postupu velké vody a následujícím odstraňování škod v povodí toků Lužické Nisy a Jeřice (Chrastavsko, Hrádecko), Smědé a Olešky (Frýdlantsko), kde ničivý vodní živel zasáhl v bezprostřední blízkosti desítky obcí a jejich obyvatele, celkem však bylo postiženo 81 obcí Libereckého kraje," píše se v anotaci knihy, na jejímž vzniku má největší podíl spolek Náš kraj.

Zaznamenána je práce krizových štábů, integrovaného záchranného systému, ale také příklady humanitární pomoci mnoha neziskových organizací a jednotlivců. Nechybí exkurz do hydrologických a klimatologických parametrů této oblasti, kapitola věnovaná historii povodní na severu Čech a také oddíl shrnující řešení následků povodní a preventivní doporučení pro státní orgány, samosprávy obcí i jednotlivce. Knihu ilustrují autentické fotografie včetně ukázek staveb, které vznikly po povodni v poničených korytech toků i provádění přírodě blízkých řešení na zmírnění povodňových škod.

Voda blízko nás

Kniha je součástí rozsáhlého projektu Voda blízko nás Povodně 2010, který realizuje od poloviny roku 2012 liberecký spolek Náš kraj. Na publikaci navazuje putovní výstava Voda blízko nás Povodně 2010, kterou mohou v současné době návštěvníci zhlédnout ve vstupních prostorách radnice ve Frýdlantu. Během následujících měsíců se výstava dostane do dalších 10 měst a obcí kraje.

„Hledáme také zájemce o výstavu v Německu a Polsku. Její součástí je i funkční model řezu hráze vodního díla Harcov, který vznikl ve spolupráci s ČVUT Praha a virtuální 2D model rozlivu řeky Smědé při pěti, dvaceti a stoleté vodě. V případě čtyř měst a obcí (Hejnice, Raspenava, Frýdlant, Višňová) si mohou zájemci prohlédnout povodňovou situaci v 3D modelu," uvedla Květa Vinklátová, organizátorka projektu a dodala, že na virtuálním modelu pracovali odborníci kartografové z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity Liberec.

Po dobu tří let navíc probíhala pod vedením zkušených lektorek na základních školách interaktivní výuka na téma chování vody v krajině, nakládání s ní a chování při povodňovém nebezpečí. „Program je natolik žádaný, že budeme hledat cestu, jak jej udržet ve školách i po uplynutí projektu," říká Květa Vinklátová.

V deseti městech a obcích na Frýdlantsku a v Liberci se uskutečnily a ještě probíhají besedy pro veřejnost. Jejich výsledky se stanou jedním z cenných podkladů pro Mikroregionem Frýdlantsko připravovanou analýzu k následným protipovodňovým opatřením. Občané povodněmi zasažených obcí a měst mají možnost přímo za účasti odborníků zpracovávajících analýzu sdílet své zkušenosti z povodní.

Projekt Voda blízko nás Povodně 2010 by nemohl být realizován bez spolupráce s německým partnerem spolku Náš kraj, Pozemkovým spolkem „Horní Lužice", bez finanční podpory ze strany Německé spolkové nadace pro životní prostředí Deutsche Bundesstifung Unwelt (DBU) a Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor, Nadace Preciosa a Lesy České republiky.

„Naše poděkování patří také nadšeným lektorkám, které vyučovaly na školách a vedly besedy v obcích, autorům publikace a putovní výstavy, geografům z Technické univerzity Liberec, technikům-vodařům z ČVUT, starostům povodní postižených měst a obcí a dalším spolupracovníkům," děkovala Květa Vinklátová všem, bez jejichž pomoci by se spolek při přípravě knihy neobešel.

Příběhy z povodní

„Beznaděj a proudy vody. Skoro celou noc jsem sledoval internet a srážková, radarová data. Tušil jsem, že se valí na Frýdlantsko pohroma. Fialové barvy bylo na radarové animaci velmi mnoho a vypadala jak oko hurikánu. Usnul jsem jen na chvíli před druhou hodinou a už velmi brzo ráno mě vzbudila výstraha, když naši hasiči vyjížděli do Mníšku, kde vybřežila Jeřice. Po šesté ráno jsem objížděl město. Prvního „muže v akci" jsem viděl pana Simona v Zahradní ulici. Stál bezmocný po kolena ve vodě a snažil se ucpat vchod do svého domu a do objektu betléma. Zahradní ulicí se valila směrem od stadionu malá řeka notně dotovaná „přítoky" ze Střelnice a z Čapkovy ulice. Bylo mi jasné, že je zle! Hodně zle!

Okamžitě jsem přejel do hasičské zbrojnice, odkud jsme řídili záchranné a evakuační práce. Nařídil jsem stažení jednotek z Mníšku zpět do Frýdlantu a ihned začal pracovat krizový štáb, jak namazaný hodinový stroj. Na nic nebyl čas. Jedinou výstrahu na evakuaci jsme mohli poslat přes webové stránky města okolo deváté dopoledne. Na víc nezbyl čas. Padala elektřina, nefungoval internet, mobilní sítě byly přetíženy. Všude byli lidé, kteří volali o pomoc. Dělali jsme maximum až za hranice možného. Nasazení hasičů a záchranářů bylo příkladné," zavzpomínal pro web www.vodablizkonas.cz starosta Frýdlantu Dan Ramzer a dodal: „Poznal jsem hrdinství, na které nikdy nezapomenu!"

Višňová byla další na řadě

Z Frýdlantu se voda před pěti lety valila dál po proudu a první vesnice, kterou zasáhla byla Víska. „Do hrázděného domu č. p. 35 ve Vísce se nastěhoval mladý Honza Štern. Jiný dům zde mají již dávno jeho rodiče, tatínek je mimo jiné skvělý fotograf. Blízkost řeky, historický dům, idyla. A najednou ječení vody, bubnování valících se balvanů, kmeny stromů zmítané vlnami. Struktura hrázděných domů je vůči vodě méně odolná. Přesto dům vydržel. Voda sice zaplnila přízemí (2,2m) a valila se okny ven, ukousla „naštěstí" jen roh stavení. Dům se podařilo zachránit a mladý člověk se ani po této zkušenosti neodstěhoval a zůstal," vzpomínala pro právě vydanou knihu tehdejší starostka Višňové Marie Matušková.

Podle Matuškové už není obec i přes rozsáhlé zkušenosti ze zdejších opakovaných povodní a jistou občanskou otrlost po záplavách v srpnu jako dřív. „Všechny rány nejsou dosud zhojeny a dlouhodobě ani nebudou. Zašumění deště, ten jinak milý zvuk, je pro nás stále varovným signálem. Ne, nikdo se u nás neutopil. Jen pár infarktů, mrtvic, otrav krve po zranění při úklidech, pár vzpomínek na bezmoc, nárazy klád hnaných divým proudem do stěn, zoufalé čekání na světlo a pomoc. Bylo to u nás „do třetice". A vždycky v sobotu. Dvě soboty za sebou byli varováni občané, že může nastat povodňové nebezpečí, a když se to stalo potřetí 7. srpna, někteří jen mávli rukou. Co následovalo, zbořilo všechny zkušenosti, nacvičené mechanismy i body stability," řekla Matušková, která jako starostka Višňové nemusela řešit následky povodní pouze v jedné vesnice, ale hned v několika, protože pod její správu spadá několik menších osad, ve kterých počet obyvatel roste vždy s příchodem víkendu. Na tento srpnový víkend většina z nich nezapomene.

Raspenava

Raspenava je jedno z míst, které se dosud z následků povodně úplně nevzpamatovalo. Utrpěla především infrastruktura a město tak zůstalo na několik dní úplně odstřižené od zbytku světa.

„To, co se na Smědé dělo řádově mezi 10. a 13. hod., mohl jen těžko někdo pamatovat nebo předpokládat. Každý potůček se stal řekou, každá cesta vedoucí k řece byla rázem tokem, voda vystoupala v některých místech i o deset výškových metrů. Poté, co voda opadla, bylo jasné, že začínáme od nuly. Na mnoha místech narušená infrastruktura, příjezdové komunikace od Liberce i Frýdlantu přestaly existovat, mosty a lávky se občas zastavily při své plavbě o rodinné domky, kterým zlikvidovaly statiku. Cesty a silnice byly zahrnuté kamením a zeminou, pro těžkou techniku prozatím nepoužitelné," vzpomínal plk. Mgr. Josef Málek.

Vzpomínky dalších lidí si můžete přečíst v nové knize nebo na webu www.vodablizkonas.cz.