„Chtěli jsme pomoci dětem, které nemají rodiny, a proto prošli jsme pěstounským kurzem," začíná vyprávět svůj příběh Josef Višňovský. „Celé to odstartoval fakt, že jsem nemohla přijít do jiného stavu," doplňuje ho jeho manželka a dodává, že nakonec se jí podařilo otěhotnět.

Přesto ale po dvou letech začali zvažovat pěstounskou péči a v Kladně se na ně usmálo štěstí v podobě osmiměsíčního chlapečka Radka, který měl ještě šest sourozenců. Manželé Višňovští si původně chtěli vzít i Radkovu sestřičku, které se ale bohužel narodila s mentálním postižením a musela zůstat v ústavu.

Právě lidem, kteří se ujali opuštěných dětí, patřilo sobotní odpoledne v libereckém Koloseu. Sešlo se jich tu téměř pět stovek i s dětmi. Na dvanácté setkání dorazily i pěstounské rodiny z Českolipska.

Dva roky od sebe

„Tomáškovi byly necelé tři roky, když jsme si Radečka vzali. Vychází spolu úplně v pořádku. Už když jsme se na Radka jezdili dívat do dětského domova, tak se na bratra těšil. Ptal se, proč tam pořád jezdíme, a nakonec řekl, že by ho chtěl za sourozence a není důvod se na něj jezdit jen dívat. Chtěl už s ním být doma," popsala Jana Višňovská.

Svého druhého syna našli Višňovští v dětském domově v Kladně, kam se za ním týden jezdili dívat. V tomto zařízení je možnost bydlení v malých domcích, kde může nová rodina několik dní bydlet.

„Po týdnu jsme se rozhodli, že ho chceme, on už na nás také reagoval. Třeba, když slyšel manželčiny podpatky, tak byl hned v pozoru," směje se Josef Višňovský.

Rok trvalo, než se Radeček dostal do pěstounské péče i papírově.

„Člověk tohle prostě nemá dané. Chápu, že každý do toho nejde. Většina lidí si ani neuvědomí, jestli by do toho mohli jít, ani je to nenapadne," vysvětlil Višňovský.

Pro něj nastal zlom na kurzu, kde si začal uvědomovat všechna úskalí pěstounství o genetice, zapeklitých příbězích lidí…

Muži snadněji

„Přijmout cizí krev je pro spoustu lidí velký problém. Všeobecně se říká, že chlapi to snášejí lépe než ženy," dodává nový otec malého Radka.

Odlišný lidský osud potkal Věru a Milana Votočkovy. Ti mají celkem tři děti dvě vlastní a jedno v pěstounské péči. „Vychovávám svou neteř dceru své sestry, která bohužel přišla o oba dva rodiče. Našim dětem je devět a osmnáct let. Je tam sice generační boj, ale vycházejí dobře. Máme výhodu, že je to z rodiny," popsala Věra Votočková.

Setkání pěstounů se letos uskutečnilo již podvanácté. „Pozvali jsme přes dvě stě čtyřicet rodin, dnes se tu zastavilo zhruba pět set dětí a dospělých," řekl Ondřej Paclt z Nadace Syner, která akci každoročně pořádá.

Letos děti a rodiče bavil kouzelník, Sváťovo dividlo a komici Vanda a Standa. „Každý rok se snažíme o odlišný program. V minulých letech jsme tu měli například Martina Dejdara, Michala Nesvatbu nebo Magdu Reifovou.

Živý králík

Z napěchovaného sálu na chodby pronikal smích, ať už při loutkové pohádce O Budulínkovi, nebo při písničkách a soutěžích komiků Vandy a Standy, ze kterých si jako odměnu děti odnášely plyšáky. Chvíle napětí se salvami smíchu se střídaly při vystoupení kouzelníka Radima Šocha, který při jednom čísle vyčaroval i živého králíka.

Vedle programu si pěstouni nemohli vynachválit atmosféru Mezinárodního centra Universium. „Jsme na této akci již potřetí a těšíme se jak na nadační program, tak i na výborné občerstvení," prozradil pěstoun Karel z České Lípy. Na setkání přijel s manželkou a třemi dětmi, kterým ze všeho nejvíc chutnaly koláče.