Za necelé dvě desítky let totiž Roman Polák pomohl na svět více než dvěma stovkám knih.
Protis a Lužice
Nezanedbatelnou částí knižní produkce nakladatelství Protis je překladová literatura. Vzhledem k Polákově lásce k Francii a přátelství s básnířkou a překladatelkou Janou Boxbergerovou převažují frankofonní autoři (G. Apollinaire, C. Bertrandová, R. Sage, A. Schmitz a další).
Pozoruhodnou ediční řadou je však také Kvadra. Název dostala podle čtvercového tvaru knih, který se osvědčil u knih někdejšího Klubu přátel poezie. Z dosavadních šesti svazků na sebe poutají největší pozornost dva absolutně odlišné tituly: čítanka francouzské erotické literatury Slastná to noc a antologie lužickosrbské poezie Jazyk, jímž porozumíš větru. Tou se Protis spolu se sbírkou T. Nawky natrvalo zařadil mezi současné nejvýznamnější zprostředkovatele lužickosrbské literatury českým čtenářům. V této oblasti měl plánů víc, ale ty už bohužel nedokončí.
Družstevní práce
Na tradici prvorepublikové Družstevní práce navázal Polák stejnojmenným projektem společně s kolegou Danielem Podhradským a jeho nakladatelstvím Dauphin. Projekt je určen pro „vydávání prvotin a jiných textů, které se obtížně dostávají z autorských šuplíků“, jak nabízí úvodní prohlášení nakladatelů. Tato činnost je založena na úzké spolupráci autora a obou nakladatelství. Družstevní práce spolupracuje mimo jiné také s Akademií literatury české, pro kterou vydává knihy oceněné cenou K. H. Máchy.
Časopis a kavárna jménem Obratník
K renesančně rozkošatělé činnosti Romana Poláka patřily i jiné způsoby prezentace poezie. V roce 1994 společně s Jakubem Zahradníkem založil časopis Obratník zaměřený na poezii s hlavním cílem informovat veřejnost o publikacích vydaných vlastním nákladem nebo menšími nakladatelstvími. Později založila tato dvojice Klub poezie Obratník a časopis se rozrostl v solidní básnickou revue, která vedle českých autorů uváděla i polskou, ruskou nebo německou poezii.
V roce 2002 si Polák splnil další sen a spolu se svou ženou Marií a kolegou Zahradníkem na pražském Smíchově otevřeli Poetickou kavárnu Obratník, ve které se uskutečnil bezpočet úspěšných literárních večerů.
Knižní grafik a také tiskař
V posledních letech se Roman Polák začal prosazovat i jako tiskař a knižní grafik. „Jeho snem bylo mít vlastní tiskárnu. I toho dosáhl a koupil si spoustu fantastických hypermoderních i muzeálních strojů,“ dodal jeho kolega Zahradník. Jeho tiskárna (a občasné alternativní nakladatelství) Printia postupně přitahovala stále se rozšiřující klientelu, a také periodika jako časopis H_aluze nebo Českolužický věstník.
Jedním z úspěchů Printie bylo získání zakázky na tisk publikací vydávaných varnsdorfskou knihovnou. V některých z nich, byť samouk, naplno rozvinul svůj cit pro knižní grafiku. K originálně řešené grafické podobě sbírky S. Antošové Vlčí slina a bibliofiliím (například R. Sage-Ch. Legendre: Strom v ročním období, G. Apollinaire: Pásmo) se přidalo jeho mistrovské a bohužel poslední dílo v tomto oboru: celkové grafické zpracování a tisk obrazové publikace Hanka Krawcec výtvarné dílo.
Rodina a přátelé
Bez dobrého rodinného zázemí by Roman Polák nebyl tak úspěšný. „Podle mého názoru vedl velmi šťastný rodinný život, jeho žena měla vždy pochopení a všemožně jej podporovala, na mnoha věcech s ním spolupracovala. Rádi cestovali do Francie a Roman tam dokonce jako vydavatel dostal prestižní cenu Stéphana Mallarméa za rok 2000. Vychovávali dvě děti, Lukáše a Natálii, a spolu jim dali vše, co potřebovali,“ popisuje tuto stránku Polákova života J. Zahradník.
Důležití byli také přátelé. Jeden z nich, básník Milan Korál, ve své vzpomínce vystihuje Polákův způsob chápání přátelství: „Kdysi na koleně vydal noviny pod názvem Koráloviny. Byly sestavené z mých článků, glos, fejetonů, básní a próz. Musel s tím mít velkou práci. Ale stálo mu to za to, jen aby potěšil přítele.”
Pozemský život velké osobnosti se uzavřel. Dílo zde ale zůstává a lze věřit, že časem dosáhne i spravedlivého ocenění. Roman Polák si to zaslouží.
Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 16. března ve 14.00 hodin ve Velké síni strašnického krematoria.
Zpracoval Milan Hrabal