Přes louku ke mně běží slečna a roztřeseným hlasem dává první informace. Nemá daleko k slzám a neustále se omlouvá. S kamarády a štěnětem německého ohaře narazili při procházce na ležící srnče. Přestože pes je vycvičený a běžně odvolatelný, neodolal bezmocnému srnčeti, které nedokázalo vstát, a poranil ho na krku.

Kvůli množství sněhu bohužel nedokázali pejskovi v loveckém pudu rychle zabránit. Po dlouhém telefonování na několik míst se konečně dostali k mému kolegovi z vedlejšího spolku, který mne sehnal.

Po kilometru přicházíme podél běžecké stopy ke kamarádům, kteří čekají opodál zraněného srnčete. Obhlížím místo a podle množství barvy na sněhu tuším, že to bude špatné. Srnče leží pod smrkem a vypadá, že již zhaslo. Pomalu se k němu blížím hlubokým sněhem.

Z posledních sil se zvedá a potácivě mizí v podrostu, kde opět vyčerpaně padá do sněhu. Třese se, ztěžka dýchá a hlavu má svěšenou ke straně. Je velmi vyhublé a srst je pocuchaná. Než se dostanu k bezpečnému výstřelu, zvedá se ještě dvakrát a snaží se uniknout.

Zasněženou krajinou se rozlehne smutná rána, které ukončí trápení zvířete s nejkrásnějšíma očima na světě. Smutně skládám srnčeti poslední hold a snímám klobouk. Na tohle si asi nikdy nezvyknu. Vydáváme se na cestu zpět.

Co dělat, pokud se vám přihodí něco podobného, nebo pokud najdete zraněné, či zvláštně se chovající zvěř? Znáte-li nějakého myslivce z okolí, kontaktujte ho. Pokud ne, obraťte se na Policii ČR nebo městskou policii, která má vždy kontakt na místního mysliveckého hospodáře, a ten bude situaci řešit. Popište co nejpodrobněji místo výskytu zvěře, a pokud nemůžete zůstat poblíž, viditelně ho označte třeba větví položenou přes cestu. Velmi tím ulehčíte práci myslivcům a především zmírníte utrpení naší krásné zvěře.

Nechci zbytečně pobarvit sněhovou pokrývku, podél běžecké stopy a nechávám vývrh až na klubovnu. Srnče bylo velmi zesláblé, žaludek i střeva téměř prázdné. Podle stavu plic a dýchacích trubic odhaduji, že mělo možná zápal plic, což by vysvětlovalo jeho zubožený stav. Po stisknutí psem byla poškozená průdušnice a všude velké množství sražené barvy.

Proč to celé podrobně píšu? Jako varování! Jako varování všem nezodpovědným pejskařům, kteří nechávají po celý rok běhat v lese své psy na volno. Neuvědomují si, že i malý a mladý pes, který má třeba jen pět kilo, dokáže při své hře na honěnou zvěř vystresovat a poranit. A přestože jí opravdu nemusí chtít ublížit, ale jen si s ní hrát, dokáže ji ve vysokém sněhu vyčerpat a přivodit jí tak vysílení či zápal plic.

V zimě, jako je ta letošní, se zvěř snaží ušetřit každou trochu energie, kterou může, proto se drží i v blízkosti cest, kudy chodí lidé a pejskaři. V období kladení mláďat pak psi poraní a zabijí spoustu mláďat zvěře, která před nimi nemá šanci uniknout.

A co naše trojice a jejich pes, který způsobil srnčeti vážné zranění? Udělali bezesporu chybu, když pejsek nebyl na vodítku. Na druhou stranu chápu, že i vycvičený pes neodolá snadné kořisti. A přesto, co se stalo, velmi oceňuji jejich snahu tuto situaci vyřešit a nemávnout nad ní jen tak rukou. Zachovali se zodpovědně a správně. Nebyl jim lhostejný osud zraněného tvora. Věřím, že jim tato smutná situace dala poučení.

LUKÁŠ ILLEK