Ranní služba během sychravého rána na konci roku 2014 se stala osudnou trojici policistů. Dva z nich zahynuli a jeden si ponese těžké trauma do konce života. Pozůstalí a další poškození po něm navíc žádají mnohamiliónové odškodnění. Případ projednával 1. listopadu Okresní soud v České Lípě.

Tři policisté z Hradce Králové vyrazili kolem páté ranní 29. prosince 2014 z místa své působnosti směrem ke státní hranici, kde si měli převzít osobu zadrženou německými kolegy. Kolem osmé jejich cesta předčasně skončila u obce Obora na Českolipsku. Z trojice policistů přežil jen řidič vozidla.

Státní zástupce obvinil nadstrážmistra Josefa Urbana, že během výkonu služby nepřizpůsobil rychlost povaze a stavu vozovky, následkem čehož nezvládl řízení služebního vozidla VW Transporter a přejel do protiběžného pruhu, kde se střetl s nákladním vozidlem.

„V důsledku střetu utrpěli spolucestující obviněného pohmožděniny, tříštivé zlomeniny a další zranění neslučitelná se životem," četl z obžaloby státní zástupce Martin Tvrdík s tím, že řidič protijedoucího nákladního vozidla utrpěl pohmožděninu kolene a drobná zranění.

K nároku na úhradu škody se připojili pozůstalí po obětech neštěstí a také některé instituce. Josefu Urbanovi tedy hrozí za přečin nejen odnětí svobody, či peněžitý trest, ale také dlouhé splácení škod.

Kromě Krajského ředitelství policie a zdravotní pojišťovny žádají náhradu škody hlavně pozůstalí. Rodiče jednotlivých policistů po pěti milionech korun, bratr jednoho z nich dva a půl milionu korun, manželka a dvě děti sedm milionů korun. Celková částka přesahuje dvacet milionů korun. Připojil se i provozovatel německé autodopravy, škody vyčíslil na zhruba 91 tisíc EUR.

Sám nadstrážmistr Urban utrpěl během nehody těžká zranění. Je skoro zázrak, že nehodu přežil. Do dnešního dne má za sebou devět operací, v těle má desítky šroubů a titanových plátů. Do konce života bude myslet na ztracené životy svých dvou kolegů. Ze samotného střetu si toho moc nepamatuje.

„Poslední, co vím, že mi hlásili, že za zhruba 400 metrů se bude odbočovat vpravo, já začal brzdit a najednou se přede mnou objevilo čelo kamionu. Vůbec si nepamatuji, že by se auto dostalo do nějakého smyku, nebo že bych s ním zápasil," vypověděl Josef Urban s tím, že pak už byla jen tma a letmé hlasy, které jej upozorňovaly, že bude vystříhán z vozidla a rovněž jej ubezpečovaly, že vše bude v pořádku.

Druhý pohled

U soudu vypovídal i německý řidič kamionu, do kterého Urban policejní dodávkou narazil. „Viděl jsem to vozidlo, jak vyjíždí ze zatáčky v mém pruhu. Najednou zatočilo zpět do svého, kde narazilo na obrubník, který jej poslal zpět, přímo proti mně. Nemohl jsem udělat nic jiného, než brzdit," uvedl Frank Wunderlich, řidič nákladního vozidla, který zároveň vypověděl, že jel v tomto úseku těsně za obcí rychlostí zhruba 40 kilometrů v hodině a protijedoucí dodávka podle jeho odhadu jela asi šedesátkou. Na silnici byl uježděný sníh a bylo šero.

Vozidlo, ve kterém se policisté přepravovali, bylo zhruba dvacet let staré, mělo najeto stovky tisíc kilometrů a pomalu jej zžírala koroze. Podle Urbanových slov jej ředitelství policie již dvakrát vyřadilo. Nebylo vybaveno airbagy a minimálně jeden ze zemřelých policistů nebyl podle slov zasahujícího zdravotníka připoután.

Na otázku soudkyně, zda upozornil spolucestující, aby se připoutali, Urban odpověděl, že by jej to ani nenapadlo, vzhledem k tomu, že se jednalo o vyšší hodnosti. Zeptala se také, jestli jej napadlo odmítnout vozidlem vyjet, vzhledem k jeho stavu. „To vůbec nepřipadá v úvahu, já mohu říct svůj názor, ale nemohu neuposlechnout," vypověděl.

Zda soud Urbana odsoudí a jaké případně stanoví odškodnění pro oběti, se dnes nedozvíme. Soud byl kvůli absenci soudního znalce odročen na neurčito.