Autobus jede podél říčky Bíliny, která ještě před nedávnem bývala páchnoucí chemickou mrtvou stokou, ale postupem doby ožívá a stává se živou řekou, která se vine malebným údolím Českým středohořím.

Po zhruba třiceti minutách vystoupíme na konečné zastávce ve vísce Dubičky, jež je součástí obce Řehlovice. Z konečné zastávky je to jen kousek cesty k vyhlídce, která se nachází vedle dubického kostelíka. Kostelík je vzorně udržovaný a pyšně se tyčí na vršku nad labským údolím.

Z terasy, u sousední hospůdky, se nám naskytne moc hezký pohled do údolí Labe na Portu Bohemicu a okolní kopce Českého středohoří.

Přímo naproti nám to jsou vrchy Deblík a Trabice notně „okusované“ kamenolomem v Libochovanech. Jihovýchodním směrem po toku Labe uvidíme rozhlednu na Varhošti, jihozápadním směrem je to zřícenina hradu Kamýk, kopce Strážiště, Radobýl a nad Lovosicemi ční majestátný Lovoš.

Krásný ledopád na potůčku Moravanka

Z terasy se vrátíme zpět na konečnou zastávku autobusů, kde je rozcestník turistických tras. Vydáme se po žluté značce směrem na Moravany a Podlešín. V Moravanech nás zaujme zajímavá zvonička na návsi. Odtud také můžeme odbočit vpravo po naučné stezce, podél potůčku s prozaickým názvem Moravanka, který nás po pár minutách dovede k Moravanskému vodopádu, jenž v zimě zamrzá a tvoří krásný ledopád.

Od vodopádu se vrátíme zpět na značenou turistickou stezku a pokračujeme cestou loukami, lesem, ale i po - v zimě neudržované, neprotažené - okresce, kde občas potkáme běžkaře, cestou dál až do Podlešína. Během cesty míjíme dvě odbočky k vyhlídkovým místům, která stojí za to navštívit a pokochat se pohledem do labského údolí a na překrásné panorama Českého středohoří. První odbočka je asi po kilometrovém výstupu za vískou Moravany, kde odbočíme doprava na Skalky.

V zimě bývá tato cesta dost náročná, je obvykle neprošlápnutá a boříme se až po kolena do závějí. Cesta k vyhlídce je asi tak 400 m, ale za vynaloženou námahu jsme odměněni krásnými pohledy na krajinu a sídla Porty Bohemici a jejího okolí.

Druhá odbočka k vyhlídkovému místu je těsně před Podlešínem. Vyhlídka nad Vaňovskou skálou je mnohem lépe dostupná a také nám poskytne krásné pohledy do labského údolí, na Vaňov a Brnou, nad kterou dominuje Vysoký Ostrý.

Z druhé strany, než z vyhlídky u dubického kostelíka, též uvidíme rozhlednu Varhošť.

Čedičový Vrkoč

Z vyhlídky se vrátíme zpět na žlutou značku a pokračujeme do Podlešína, kde stojí za zhlédnutí kaplička a několik vzorně udržovaných selských staveb. Z Podlešína pokračujeme lesní cestou, která se vine nad Podlešínským potokem, až k turistickému rozcestí nad Vaňovem.

U rozcestníku opustíme žlutou značku a vydáme se doprava, po zelené turistické značce, která nás po pár minutách dovede ke kouzelným Vaňovským vodopádům. Jsou to překrásné, ale i nejvyšší, vodopády v Českém středohoří. Voda Podlešínského potoka padá z výšky dvanácti metrů do skalního čedičového kotle, tvořeného čedičovými sloupy, a pokračuje suťovým polem, prudkou roklí pod Vrkočem, kde se zanedlouho vlévá do Labe.
V zimě bývá vodopád zamrzlý a není výjimkou zde narazit na lezce, které uchvátilo lezení po ledu.

Vaňovský vodopád, spolu s přírodní památkou - čedičovou skálou Vrkočem - jsou překrásným dílem přírody, které stojí za zhlédnutí, a to v každém ročním období.

Na závěr výletu si ještě zajdeme na vyhlídkové místo na Vrkoči, odkud je krásný výhled na hrad Střekov, střekovská zdymadla, Větruši a sídla kolem Labe.

Výlet můžeme ukončit buď ve Vaňově, nebo ti zdatnější mohou pokračovat zpět k turistickému rozcestníku a výlet ukončit ve tři kilometry vzdálené restauraci na Větruši. Upravenou a naučnými tabulemi osazenou cestou na Větruši se nejen o mnohém zajímavém poučíme, ale ještě se nám nejednou otevře překrásný pohled na hrad Střekov a střekovská zdymadla.

Tento výlet všem doporučuji, a to nejen v zimě!

Miluše Schejbalová